Poslední týden jsem očitou svědkyní událostí, které bez nadsázky mění osud Súdánu a vývoj posledních dvou let ve třetí největší africké zemi. Další hodiny a dny jsou značně nejisté a predikovat cokoliv zavání minimálně padesátiprocentní chybovostí; konečně sama jsem za poslední měsíc, po který v Chartúmu pobývám, byla opakovaně ujišťována, že situace je nadmíru výtečná, abych v pondělí ráno zjistila, že v zemi proběhl převrat.

Ve čtvrtek 22. října proběhly na území Súdánu intenzivní protesty, jejichž cílem bylo podpořit civilní složku vlády. Statisíce lidí pochodujících chartúmskými ulicemi nesly transparenty na podporu dosavadního směřování země, která během posledních dvou let čelila rozsáhlým ekonomickým a politickým změnám a pro běžné Súdánce rozhodně nebyla jednoduchá.

Prozatímní vláda, složená z civilní a vojenské složky, v čele s premiérem Abdallou Hamdokem, čelila řadě ekonomických problémů, které se však měly aspoň částečně zvládnout prostřednictvím zahraniční finanční pomoci. Ta byla Súdánu přislíbena jak ze strany USA, tak Světové banky a měla dvouleté ekonomické problémy přetavit do hospodářského vzestupu, ke kterému má Súdán celou řadu předpokladů. Zemi v nedávné době navštívili snad všichni, kteří mohli do země finanční prostředky napumpovat, mimo jiné sem na konci září zavítal prezident Světové banky, přesně po padesáti letech od návštěvy svého předchůdce, a přislíbil finanční injekci.

Čtvrteční demonstrace přivedly do ulic obrovské množství lidí, jejichž nadšení a přesvědčení, že demokracie má v Súdánu naději, bylo až dojemné. Masa lidí zahrnovala všechny napříč generacemi, velmi viditelné byly mladé ženy, které v řadě případů přivedly i své děti.

Demonstrace z minulého čtvrtka v sobě nesla silný odkaz na události z roku 1964. Tehdy, 21. října 1964, byli v prostoru Chartúmské univerzity zabiti tři lidé, kteří vystoupili proti vojenskému režimu, jenž se v zemi formoval. Poprvé od roku 1956, kdy země získala nezávislost, se objevil odpor vůči hrozbě vojenské vlády, a ohlas této vzpomínky byl v chartúmských ulicí patrný i minulý čtvrtek.

Události pondělního rána překvapily kromě strůjců převratu asi všechny bez ohledu, jak hlubokým vhledem do vnitrosúdánské politiky disponují. Prvním znamením signalizujícím cosi mimořádného byla absence mobilního připojení, které má sice v Súdánu pravidelné výpadky, nikdy ne však v řádu hodin.

Také střelba, kterou bylo i přes zavřené okno dobře slyšet, a absence lidí na jindy velmi hlučné ulici, dávaly tušit, že se něco děje. To se konečně potvrdilo hned před domem, kde bydlím, protože náhodný kolemjdoucí mi sdělil, že proběhl převrat.

Stala jsem se součástí davu, který mířil na stejná místa jako ve čtvrtek, avšak s tím rozdílem, že zatímco ve čtvrtek na situaci dohlížela neozbrojená policie, dnes se do davu střílelo ostrými. O tom, že střelba nebyla náhodná, svědčí fakt, že oběti byly zasaženy do hlavy a hrudi.

Při otázce, co se děje, se mi dostalo odpovědi, že milice Rapid Support Forces — RSF převzaly kontrolu nad premiérem, který se ocitl bůhví kde a že se stalo vlastně to nejhorší, co se stát mohlo. Pro vysvětlení — Rapid Support Forces jsou fakticky žoldáci, spojení s působením v západosúdánském Darfúru, kde byla spáchána genocida, za kterou je bývalý prezident Bašír souzen u Mezinárodního trestního soudu.

Generál Abdel Fattah al-Burhan vystoupil s prohlášením, že situaci v zemi vzal do svých rukou, protože v opačném případě by hrozila občanská válka, a že je třeba události uklidnit. Střelba do večerních hodin, kterou jsem ze střechy domu měla možnost sledovat, úplně jeho argumentu nenahrávala.

Ulice města přehradily zátarasy tvořené dlažebními kostkami, které v době mého příjezdu do města byly využívány jako stavební materiál na chodník před bytem. Jejich instalace efektivně zabraňuje jak pohybu lidí směrem k vládním budovám, jakkoli z vlády, která byla ještě v neděli u moci, fakticky nic nezbylo, tak do zaměstnání. V zemi tudíž vypukla de facto generální stávka.

Strategií běžných Súdánců je nepodporovat režim, což lze nejlépe tak, že nechodíte do práce. Stávku vyhlásili zaměstnanci Sudan Oil Company, stejně tak jako personál chartúmského letiště, které udržuje provoz pouze na vnitrostátních letech do Port Súdánu.

Dnes je čtvrtek 28. října a Súdán se připravuje na sobotu, kdy má proběhnou obrovská demonstrace vyjadřující nesouhlas s vývojem posledních dní. Absence mobilního internetu nutí lidi domlouvat se buď prostřednictvím wi-fi, nebo skrze „tichou poštu“, což funguje výborně a vlastně všichni vědí, co mají dělat. Jen nevědí, co se bude dít.

Více informací o aktuálním vývoji se snažíme zprostředkovat prostřednictvím FB, IG, LinkedIn a Twitter Expedice Z101 na @expediceZ101, jejíž jsem součástí.