„Manžel šel jednou na úřad. Neumí moc dobře česky. Při rozhovoru s úřednicí se tak soustředil, až se z toho začal mračit. Úřednice se kvůli tomu urazila. Zkrátka nedorozumění… Až díky Karin, která do situace vstoupila a oběma vysvětlila, co se stalo, se atmosféru podařilo uklidnit,“ popisuje paní Ahmadiová, Syřanka žijící v Brně.

Karin Atassi je interkulturní pracovnice zaměstnaná brněnským magistrátem. Její práce spočívá jednoduše řečeno v tom, že vytváří most mezi arabskou komunitou žijící v Brně a úřady či jinými veřejnými institucemi, „Úřednici si obvykle myslí, že když zvýší hlas, klient jim bude lépe rozumět a pochopí, co říkají. Klient to ale naopak vnímá tak, že na něho úřednice křičí, zatímco on přece neudělal nic špatného. Tento konflikt jsem řešila mnohokrát. Všem se potom ulevilo,“ vypráví o svých zkušenostech usměvavá čecho-syřanka Karin Atassi.

Brno má sice pověst věčně druhého města, ale v oblasti práce na soužití české majority s cizinci může udělit Praze — a ostatně i všem ostatním městům v českých zemích — lekci.

Projekt integrace cizinců do české společnosti funguje při brněnském magistrátu od roku 2017. Městu přinesl právě takzvané interkulturní pracovníky. Že jen málokdo tuší, co si pod tím představit, je smutným dokladem podlomeného vztahu české majority k cizincům, především pak k uprchlíkům. Město se projektem raději aktivně „nechlubí“.

Spolu s Lenkou Šafránkovou Pavlíčkovou, koordinátorkou integračního projektu, sedí v kanceláři na brněnském magistrátu interkulturní pracovníci pro arabskou, rumunsko-moldavskou a také rusko-ukrajinskou komunitu žijící v Brně. Chybí jen jejich kolegyně pro Vietnamce. Ptáme se: k čemu je to všechno vlastně dobré?

Přestože Českou republikou po většinu polistopadového období migranti jen projížděli dál do zemí západní Evropy či Skandinávie, celkově tady dnes žije více než 590 tisíc cizinců včetně azylantů. Odhaduje se, že v Brně žije kolem třiatřiceti tisíc cizinců — to je zhruba každý jedenáctý až dvanáctý obyvatel města.

Jsou mezi nimi pracovníci velkých nadnárodních IT a jiných firem, dělníci v továrnách, pracovníci ve službách, rodinní příslušníci pracovníků, ale také azylanti. S integrací do české společnosti nebo s orientací mezi úřady a veřejnými institucemi jim v minulosti pomáhaly více méně jen občanské organizace. Nestačilo to a výsledkem byl stres na straně cizinců i úřadů a institucí. Dnes už je to jinak.

Nápad zakotvit interkulturní práci na půdě magistrátu přišel zdola. „Když Brno začalo v roce 2015 systematicky řešit téma sociálního začleňování ve městě, scházelo se k tomu široké spektrum lidí, například z úřadů, občanských organizaci, sociálních služeb či akademici. Společně upozornili na to, že právě cizinci jsou velmi opomíjenou součástí města a město by tematice integrace cizinců mělo věnovat pozornost,“ ohlíží se za vznikem projektu Šafránková Pavlíčková.

Interkulturní pracovník se na magistrát nemusí dobývat. Pracuje tam

Interkulturní pracovníci z brněnského magistrátu mají s migrací a integrací osobní zkušenost, pouze práci pro vietnamskou komunitu zastává vietnamistka českého původu. Její manžel, Vietnamec, je v projektu zaměstnán jako terénní pracovník. Dále v magistrátním projektu pracují ještě jedna Vietnamka a Čech, který již zhruba deset let studuje vietnamštinu a vietnamskou kulturu.

Působení interkulturních pracovníků mnoha úřadům práci podstatně zjednodušuje. Především pak jejich tlumočení do potřebných jazyků a vysvětlení kontextu.

Služby interkulturních pracovníků pochopitelně neprovozuje jen Brno. Nabízí je například také Integrační centrum v Praze či jiné nevládní instituce. Jejich služby jsou ale obvykle podfinancované a nedostupné všem potřebným — a zaměřují se v podstatě jen na tlumočení. „My navíc děláme terénní práci, informační kampaně, mapujeme potřeby všech stran v integračním procesu a vymýšlíme systémová řešení tak, aby si co nejvíce cizinců i úřadů dokázalo pokud možno poradit i bez živého tlumočníka na místě,“ upřesňuje Šafránková Pavlíčková.

Brněnský magistrát tak ukazuje, čeho lze v integraci dosáhnout, pokud jí jde vstříc i samospráva. Poprvé se tak stalo díky projektu „Zvyšování interkulturní prostupnosti veřejných institucí v Brně“, který byl financován z Evropských sociální fondů.

„To, že se pracovníci stali součástí magistrátu, jim poskytlo velkou řadu výhod. Úřady hned ke klientům přistupují jinak, když se prokážete jako zaměstnanec magistrátu a ne jako zaměstnanec nějakého spolku. Mají otevřené dveře,“ vysvětluje vedoucí oddělení sociálního začleňování města Brna Tomáš Jurčík.

Projekt běžel od října 2017 do září 2019, interkulturní pracovníci však po jeho ukončení z magistrátu nezmizeli. I když z komunálních voleb vzešla nová vítězná koalice a v určitých oblastech začala klást větší důraz na jiné cíle a jiné cílové skupiny, interkulturní práci se podařilo obhájit. „Máme průkazná data o tom, že je to funkční a potřebná inovace,“ argumentuje Šafránková Pavlíčková.

Podle Jurčíka přesvědčili politiky interkulturní pracovníci hlavně svou prací a výsledky. Mapovali terén, vyhledávali lokality, kde se cizinci zdržují, vyhledávali v různých cizineckých komunitách gatekeepery, tedy jedince, kteří pracovníky do komunity uvedou a mají u lidí respekt. Navazovali kontakty a získávali si důvěru. „Vzhledem k tomu, že víme, co se děje v komunitách, pomáháme také zvyšovat bezpečnost ve městě. Hlavně ale napomáháme k integraci cizinců,“ dodává Jurčík.

Aby mohla interkulturní práce pokračovat i po ukončení pilotního projektu, bylo potřeba zajistit financování. V březnu 2020 byl zahájen nový tříletý projekt s názvem „SKILL Centrum pro cizince v Jihomoravském kraji“. Opět je financovaný z prostředků Evropské unie. Smyslem projektu je mimo jiné zajistit sdílení zkušeností brněnských interkulturních pracovníků s obcemi v Jihomoravském kraji.

Vznikne například takzvané SKILL centrum. „Cílem je nastartovat praxi, která umožní rozpoznat, využít nebo dokonce zvýšit dovednosti a kvalifikaci cizinců v Jihomoravském kraji. Chceme tak podpořit využití jejich ekonomického potenciálu,“ vysvětluje Šafránková Pavlíčková s tím, že inspiraci čerpají především z Finska a Belgie.