Když se řekne migrace, většině lidí se vybaví čluny s uprchlíky, námořní hlídky, ploty u hranic či policie se psy. Přestože nás však média stále zaplavují obrázky lodí zachraňujících tonoucí migranty ve Středozemním moři, skutečná migrace do České republiky má naprosto odlišnou podobu. Jedná se totiž především o migraci pracovní, a to zejména ze států Evropské unie a Ukrajiny. Zatímco o azyl v u nás během roku 2017 požádalo méně než 1500 osob a udělen byl pouze 29 z nich, počet zaměstnaných cizinců v témže roce vzrostl o 90 tisíc.

Nedostatek pracovní síly vedl v posledních letech k tlaku zaměstnavatelů na navýšení množství zahraničních pracovníků. Vláda proto zavedla několik takzvaných projektů a režimů ekonomické migrace, které pro pracovníky z určitých států s určitou kvalifikací zjednodušily komplikovaný proces přijímání zaměstnanců ze třetích zemí (mimo EU, Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko).

Zvýšená poptávka po zahraniční pracovní síle se (například zavedením nového typu mimořádného pracovního víza) promítla i do letošní novely zákona o pobytu cizinců. Vláda svým usnesením také od září zpřehlednila a sjednotila pravidla stávajících projektů a režimů ekonomické migrace, které se transformovaly v tři vládní programy — pro klíčový a vědecký personál, pro kvalifikované a pro vysoko kvalifikované zaměstnance. Vedle rozšíření okruhu zdrojových zemí jsou programy také nově propojeny s kvótami na počty a typy žádostí z jednotlivých zemí.