„Zelenější Počerady?“ A co takhle „přívětivější peklo“?

Radek Kubala

ČEZ požádal o výjimku pro prodloužení provozu elektrárny Počerady do doby, než jí nový majitel Pavel Tykač zrekonstruuje. Fungující stát, kterému záleží na ochraně zdraví lidí a budoucnosti planety, by Počerady dávno zavřel.

S titulkem Zelenější Počerady: Sev.en Energy do elektrárny investuje miliardy, chce její provoz i po roce 2028 vypravil ve středu server Ihned do světa zprávu o tom, že Pavel Tykač se rozhodl prodloužit provoz jedné z největších uhelných elektráren u nás. O den později Deník Referendum přišel se zjištěním, že ČEZ požádal pro Počerady o výjimku z evropských emisních limitů znečištění až do roku 2025, čímž by darovali Tykačovi čas pro rekonstrukci elektrárny.

Pojďme si to shrnout. Elektrárna Počerady je podle dat ze systému obchodování s emisními povolenkami největším tuzemským zdrojem skleníkových plynů, které způsobují oteplování planety. V roce 2018 vypustila 5,5 milonů tun oxidu uhličitého, což je stejné množství jako všechna nákladní auta v České republice. Podle studie Greenpeace kvůli jejím spalinám ročně předčasně zemře minimálně sto jedenáct lidí.

Počerady vyprodukují ročně tolik škodlivin jako všechny nákladní automobily v České republice. Foto WmC

Zároveň patří Počerady k nejstarším elektrárnám u nás, s účinností dvaatřicet procent zároveň k těm nejméně efektivním. Eufemismus „zelenější Počerady“ je stejně jako „čisté uhlí“ z definice nesmyslný. Něco jako „přívětivější peklo“.

Česká republika nadto patří k největším exportérům elektrické energie, ročně vyveze do zahraničí dva a půl výkonu Počerad. Každý normálně fungující stát by v době klimatické krize, kdy se počítá každá nevypuštěná tuna oxidu uhličitého, hledal nejrychlejší cestu, jak podobný moloch zavřít a najít práci pro zaměstnance elektrárny jinde.

Tedy stát, kterému záleží na zdraví lidí a budoucnosti planety. Koordinovaná snaha ČEZu a Sev.en Energy prodloužit životnost Počerad je tak výsměchem lidem u nás i Evropě a světu. Snaze o ochranu klimatu, mezinárodním závazkům České republiky pro snižování emisí i právu lidí na čisté životní prostředí, které máme zakotvené v Listině základních práv a svobod. A taky uhelné komisi, která pravidelně zasedá a řeší, kdy by uhlí mělo v České republice skončit.

Musíme zlomit moc uhelných a jaderných korporací

Důležité je ale také zaměřit se na argument, kterým Severní energetická svůj záměr prodloužit provoz Počerad až za rok 2028 ospravedlňuje. Podle vyjádření firmy nebude dostatečná kapacita obnovitelných zdrojů. A modernizovaná elektrárna má prý sloužit do doby, než ČEZ postaví nové jaderné bloky v Dukovanech.

Jaká krásná dialektika tuzemské energetiky! Zatímco v devadesátých letech byla hlavním argumentem pro stavbu nových bloků atomové elektrárny v Temelíně nutnost začít zavírat uhelné elektrárny a ulevit severočeskému ovzduší, dnes se uhelné elektrárny nebudou vypínat, aby mohl vzniknout nový jaderný zdroj.

V české energetice nám vzniklo mocenské uhelno-jaderné perpetuum mobile, kdy nový jaderný zdroj posiluje nový uhelný zdroj. Tuto mocenskou strukturu tvoří jen několik firem, které ovládly celý energetický trh a nyní diktují podmínky, za jakých je možné vytvořit alternativu v podobě obnovitelných zdrojů. Jejich cílem ale není dodávat nám levnou a čistou elektřinu, jak se snaží tvrdit, ale upevnit své mocenské postavení a zajistit přísun peněz.

Případ, kdy státem vlastněný ČEZ a soukromý Sev.en jednají ve vzájemné shodě tuto mocenskou strukturu odhalují v plné nahotě. Ano, obnovitelné zdroje mají svoje problémy a při jejich aplikování se nevyhneme nutnosti snížit spotřebu energie a budeme muset znovu promyslet například otázku organizace hospodářství a jeho priorit.

Pokud jde o energetiku, je ale ze světových trendů zcela jasné, že adekvátní náhradou však může být decentralizovaná síť čistých zdrojů energie, kterou nebudou vlastnit obří energetické korporace, ale komunity, družstva, obce a malé firmy. Toho se ale ČEZ, Tykač, Křetínský i další korporace a oligarchové bojí jako čert kříže. Bojí se právem.