Jed na polích posoudí inspektoři. Pobití hrabošů je ale jen krátkodobé řešení

Jan Kašpárek

Zemědělský ústav spadající pod ministerstvo zemědělství upřesnil podmínky pro rozhazování jedu Stutox II na polích čelících nájezdům přemnožených hrabošů. Ekologové nadále varují, že se otráví i další zvířata včetně dravců.

Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský spadající pod ministerstvo zemědělství zveřejnil podmínky, za nichž bude povolovat trávení přemnoženého hraboše polního rozhozem jedovatého fosfidu zinečnatého v podobě granulí Stutox II. Opatření se má omezit na pozemky, kde populace hlodavců přesáhla pětinásobek takzvaného prahu škodlivosti. Ochránci přírody postup nadále kritizují. Jed podle nich zasáhne bezpočet větších savců a ptáků.

„Trvá mimořádný stav v důsledku výskytu hraboše, který způsobuje značné hospodářské škody. Opatření je za dané situace nezbytné vzhledem k nebezpečí, jež se dosud nepodařilo zvládnout jinými prostředky. […] Aplikace rozhozem na povrch na konkrétních pozemcích bude, na rozdíl od aplikace do nor, podmíněna posouzením inspektory přímo v terénu,“ uvedl Ústav a zveřejnil nařízení, jež po dlouhých debatách oficiálně umožňuje trávit hraboše ve velkém.

Stutox II mohou na pole aplikovat pouze zemědělci s patřičnou odbornou způsobilostí a postup se omezí na suché počasí bez silného větru. Hospodáři otrávený pozemek následně označí cedulemi s varováním a zákazem vstupu. Dalších osmačtyřicet hodin budou muset pole alespoň jednou za den projít, uhynulé hraboše sesbírat a zakopat. Inspektoři nepovolí rozhoz tam, kde hrozí otrava chráněných živočichů. Hospodáři v takovém případě získají nárok na kompenzaci škod.

Velcí zemědělci opatření vítají. Kupříkladu Zemědělský svaz České republiky žádá povolení k plošnému trávení od počátku hraboší kalamity. Průběžně užívaná forma boje proti hrabošům založená na vkládání jedu do nor je totiž neúčinná. „Při výskytu nor v řádu tisíců na hektar a desítkách až stovkách zasažených hektarů by ošetření trvala týdny až měsíce a nedosáhlo by se žádaného efektu. Na takový způsob aplikace by bylo potřeba desetitisíců lidí,“ konstatoval Ústav.

Následky přemnožení hrabošů jsou podle hospodářů bezmála katastrofické. „Zatím máme podrobně zmapované škody ve výši 1,7 miliardy korun, ale odhadujeme, že to bude určitě přes dvě miliardy, protože ne všichni zemědělci nám škody hlásí. Očekáváme, že porostou na jaře,“ řekl před časem předseda Zemědělského svazu Martin Pýcha.

Zdrženlivěji se vyjádřila Asociace soukromých zemědělců, která dlouhodobě volá po pestřejším a méně chemizovaném užívání hospodářské půdy. Její předseda Jaroslav Šebek uvedl, že pokládá nasazení Stutoxu II za výjimečné, ale v dané situaci jediné efektivní řešení. „Považujeme za velmi důležité využívat preventivní kroky spočívající ve větší důslednosti a pestrosti agrotechnických přístupů a vhodném užívání dostupných nechemických metod,“ zdůraznil.

Jed zasáhne i zajíce a dravce, varují ochránci přírody

K povolení jsou skeptičtí ekologové, kteří varují před dopadem jedu na zajíce i řadu ptačích predátorů. Možné následky se podle nich prokázaly již minulý rok, kdy ministerstvo zemědělství plošné nasazení jedu povolilo poprvé, dokud jej vlna kritiky nepřiměla platnost opatření pozastavit. Rozházení Stutoxu II po polích tehdy na Moravě zřejmě zabilo nejen hraboše, ale také na osmdesát zajíců a bažantů, ba dokonce i několik čápů.

„Sedlákům Stutox II nepomůže, protože populaci přemnoženého hraboše nevyhubí. Naopak jim uškodí, protože zlikviduje predátory, kteří — na rozdíl od granulí Stutoxu II — pomáhají každý den. Predátorů je samozřejmě mnohem méně než hrabošů, a jejich populace jsou tedy při případné aplikaci jedu mnohem zranitelnější,“ varoval Český svaz ochránců přírody a vyzval veřejnost, aby dokumentovala a hlásila nálezy mrtvých dravců a dalších živočichů v zemědělské krajině.

Ústav v obsáhlém textu na webu ministerstva zemědělství uvádí, že úhyn predátorů hrozí pouze výjimečně. Argumentuje tím, že někteří dravci se při požírání kořisti vyhýbají trávicímu traktu, případně jsou s to kontaminovanou potravu vyvrhnout. Na obecnou otázku „jak velké je riziko, že na Stutox II uhynou i jiná zvířata?“, již si v článku sám klade, ovšem konkrétně neodpovídá.

Podle odborníků si Ústav protiřečí a uvádí polopravdy. „Sovy, čápi a volavky polykají hraboše celé. Na jakém základě autor tvrdí, že po pozření hraboše dochází ke zvracení? Takové pokusy nemohly proběhnout, protože není možné je podle platných předpisů provádět. Jedná se o zbožné přání, nikoli prokázaný fakt. Navíc například zajíci vůbec zvracet nedovedou! Pokud jed pozřou, nemají možnost se ho vůbec nijak zbavit,“ uvedla Česká společnost ornitologická.

Proti rozhazování Stutoxu II již v září vznikla petice, k níž připojilo podpis na pětatřicet tisíc lidí. „Problém přemnožení hraboše polního je třeba řešit správnými zemědělskými postupy a podporou jeho přirozených nepřátel, nikoli trávením všeho živého,“ apelovali signatáři na ministerstvo zemědělství.

Snadné řešení neexistuje, krajina se potřebuje uzdravit

Ekologové i další experti poukazují, že jed v dlouhodobém horizontu nic nevyřeší. Hraboší populace čas od času přirozeně graduje, následně se ovšem vrátí do běžného stavu. Nebývalému rozsahu kalamity nyní napomáhá nezdravá podoba české krajiny založená mnohde na rozlehlých lánech stále stejných plodin. V těch chybí přírodní prvky i predátoři, kteří by populaci hlodavců průběžně regulovali.

Kromě rozčlenění polí na menší celky proto doporučují i ponechání části pozemku ladem a využívání mechanických prostředků v čele s hlubokou orbou. „Krátkodobým řešením je také podpořit přítomnost ptačích predátorů například umísťováním berliček, z nichž mají lepší rozhled,“ uvedl dříve zemědělský specialista České společnosti ornitologické Václav Zámečník.

Přechod na méně intenzivní formy zemědělství může krajině pomoci nejen s omezením počtu hrabošů, ale i zachováním druhové pestrosti. Nynější hospodaření založené na monokulturách a využívání pesticidů i argesivních hnojiv dlouhodobě přispívá k nebývalým propadům ve stavech hmyzu včetně včel a čmeláků, jakož i dříve běžných druhů ptactva.

Zvláště v souvislosti s klimatickou krizí, jež hrozí všechny problémy stávajícího zemědělství i krajiny ještě umocnit, se stále více hovoří o agroekologii. Ta zkoumá vztah člověka a kultivovaných ekosystémů a snaží se o vytvoření dlouhodobě udržitelných modelů hospodaření, které by respektovaly místní zvyklosti a potřeby. Odborníci mají za to, že zelená přestavba zemědělství musí jít ruku v ruce s komplexní péčí o krajinu v čele se snahou o zvládání sucha.

    Diskuse (1 příspěvek)
    JK
    Jindřich Kalous, důchodce
    February 23, 2020 v 10.10
    Ve včerejším (22. 02.) Právu bylo další pokračování nekonečného PR seriálu šéfa Agrární komory Jandejska, který je zveřejňován formou placené inzerce. (Agrární komora sdružuje všechny ty mamutí akciovky, do nichž byly převedeny majetky rozkradené z bývalých JZD.) Vyplývá z něj jediné: Jen díky velkým plochám chemicky zamořovaných monokultur národ nehladoví a malí sedláci by nás neuživili. Už ovšem nijak nevysvětluje, jak s tím jdou dohromady nekonečné lány řepky (které se národ taky nenají) nebo neobdělávaných trvalých travních porostů, za které se vyplácejí neskutečně vysoké dotace (a na které se národ zřejmě půjde pást, až bude nejhůř). No a když jsem si v tom elaborátu přečetl, že Jandejsek, btw autor zemědělského programu Trikolóry Klause ml., chce zadržovat vodu v krajině pomocí průplavu D-O-L a dalších betonářských monstrprojektů, tak jsem smíchy málem spadl pod stůl.