To, že byla jedna z lidických žen antisemitka a udavačka, jak bylo doloženo, přece v žádném způsobu nesnižuje ani nepřekresluje význam lidické tragédie. Pro mě osobně takhle dokonce nabírá ještě větší plastičnost, doba byla krutá a vybičovaná...

Navíc paní Lehmannová jestli jsem to dobře pochopil tu vědeckou práci prostě vzala na vědomí, nebyla její autorkou, ani ji nekriticky neoslavovala. A krátce pohovořila v dokumentu ČT. Z tohoto nicotného blátíčka se teď vaří kaše pro velké kluky v politice.
Zato dobré poctivé práce jsou za ní hory.

Na Aktuálně.cz se spekuluje, že za tím vším stojí tlak komunistických poslanců, a že je Lehmannová oběť politického byznysu. Že je oběť nestabilní menšinové vlády, která musí platit výpalné svým komunistickým podporovatelům. A komunisté jsou dnes velcí vlastenci.

"Ministr Zaorálek sliboval odborně podložený management kultury, v případě Památníku Lidice se ale proměnil v klasického českého technologa moci, pro něhož jsou zákulisní hry důležitější než práce a lidé v jeho vlastním resortu."

Pokud je to pravda, byl by to smutný pád ministra Zaorálka...

Podle všeho za tím vším stojí obskurní spolek "Svaz protifašistických bojovníků". Že se Zaorálek nechal zapřáhnout do jeho záměrů, je naprosto neuvěřitelné; a je to další doklad morálního sestupu toho svého času nadějného politika.

Zajímavé je, jak ministr Zaorálek faktické odvolání Lehmannové zdůvodňuje v Právu. Mluví o neschopnosti vcítit se a rozumět "přeživším".

http://blog.aktualne.cz/blogy/lubomir-zaoralek.php?itemid=35711

Že jde jen o část přeživších, o osm z nich, kteří jsou členy ČSBS, se mihne jen v úvodu článku, dál už se pracuje s tím, že mluvíme o všech přeživších.
A s nimi (prý) je Lehmannová v absurdní válečném stavu", řečeno se Zaorálkem.
Je nemožné, že by nevěděl o rozkolu v téhle organizaci a o tom, že ji ovládla politička Bobošíková. O protestním odchodu části těch přeživších, kterými se zaklíná...

No, zkrátka,
než že by se Zaorálek nechal "zapřáhnout" do záměrů ČSBS,
opravdu to spíš vypadá na to, že se do celé věci namontovali čeští komunisté, oni mají k těmhle politicky ovládaným protifašistickým skupinám vztah.
A že ten tlak na odstoupení Lehmannové vycházel z mnohem vyšších sfér než je ČSBS, přímo z parlamentní komunistické frakce.

Býval to nadějný politik sociální demokracie, ale to byl Hamáček kdysi také.

Mládí není žádná zásluha. Z každýho mladýho bejka se jednou stane starej vůl.

(Bohužel jsem to nevymyslel já a kdybyste mě pokrájeli, tak teď už si nevzpomenu ani nedohledám, kdo to řekl...)

To byl Jan Werich, pane Kalousi. Možná že je těch tradovaných verzí více; já to mám v paměti uloženo tak, že Werich svého času konstatoval, že "i každej starej vůl by jednou mladej - vůl!"

Hm,
tak ono je to nakonec možná všechno jinak.

Není vůbec jisté, že Mikešovou udala Šupíková, jak tvrdí Vojtěch Kyncl z Historického ústavu AV. Tohle stašné obvinění je (prý) založeno pouze na zpětném tvrzení četníka Ressla, který Mikešovou gestapu fyzicky předal. Mnohem pravděpodobnější je, že si to po válce vymyslel, aby vina nepadla na něho.

Z mého pohledu je naprostá katastrofa, aby z HÚ AV vycházely takové hrůzy.

Měl jsem tu informaci za potvrzenou ...

Ona doba, kdy byl Zaorálek nadějný politik je opravdu už tůze dávná. Ale na druhou stranu nutno říci, dokázal být nadějným - a právě jen nadějným -- politikem dlouho a byl jím v dobře honorovaných funkcích. Ledacos po něm steklo jak voda po kachně -- bylo to například Zaorálkovo ministerstvo, které započalo a později eskalovalo nekonečný korupční skandál s ukrajinskými pracovníky (ostatně Petříček v započaté tradici úspěšně pokračuje). Čekal bych, že Zaorálkovo image nadějného politika definitivně zničí jeho angažmá v odstavení Sobotky a další sebevražedné kroky tehdejšího volebního triumvirátu, ale propad ČSSD byl tak velký, že se dokázal ještě jednou vynořit jako naděje. A kultivované chování a plná huba slibů různým skupinám stačily, aby si ten dojem nadějnosti udržel navzdory tomu, že tam, kde je to v agendě ministerstva kultury už dávno pět minut po dvanácté nedokázal pohnout s ničím.
Bylo by to ještě dobré, kdyby v případě Lidic podléhal tlaku komunistických poslanců, on prostě reaguje i na povytažení obočí vrchního hradního poskoka Ovčáčka.

Nebojte, ony přijdou další pochybnosti. Například zadržení paní Mikešové, její transport a dokonce i zápis v knize mrtvých příslušného koncentračního tábora, to vše je dokumentováno jen v nacistických pramenech a kdo by věřil zápisu nacisty proti slovu dcery lidické oběti?
A ta manipulace, které se historik dopustil: nejprve pečlivě dohledal doklady o zatčení, průběhu internace a smrti paní Mikešové a pak to vše spojil se zápisem, který provedl četník téměř o čtyři roky později. Vždyť v tom byla zjevná zlá vůle, podpořit ten zápis rádoby nevyvratitelným kontextem.

Ještě bych se vrátil k vyjádřenému názoru pana Kalouse, že kdo je prohnilým dnes, musel takovým být už dříve.

To je velice nejednoduchá otázka. Na jedné straně - ano, když se někdo (později) ukáže být naprosto bezcharakterním, pak je málo pravděpodobné, že určitou vadu charakteru neměl už ve svých letech mladších.

Jenže: takto to platí jenom pro vyloženě vyhraněné případy. Ale naprostá většina společenských vztahů a konání je prováděna víceméně "normálními" lidmi, kteří nejsou ani vyloženými psychopaty, ani anděly. Jsou něčím mezi tím; a mají v sobě určitý potenciál k obojímu.

Konkrétně Lubomír Zaorálek: slyšel jsem kdysi jeho projev na demonstraci v průběhu listopadového převratu. A není možno mu upřít: byl to projev nejen ryze rétoricky kvalitní, ale byl to i projev v dané situaci odpovědně jednajícího, poctivého a slušného člověka a občana. Který se postavil - a v danou chvíli ještě odvážně - totalitní moci, v zájmu lidské svobody.

A teď je nutno si položit otázku: proč je ten současný Zaorálek natolik jiný, než tehdy? Rétoricky dozajista stále ještě suverénní; ale kam zmizel ten jeho tehdejší mravní étos? Proč se dnes - místo aby i dnes hleděl především na práva utlačovaných či jinak znevýhodněných - proč se místo toho veze na pohodlném povozu státního aparátu a státní moci? Proč už jenom bezmyšlenkovitě přežvykuje, co se od něj - ze strany tohoto aparátu a této moci - očekává a vyžaduje? Kam se ztratil ten původní, ten ryzí, ten autentický Zaorálek? Vody ho odnesly, vítr ho odvál?...

Nikoli; ale Zaorálek byl prostě - stejně tak jako mnozí jiní - prostě pohlcen "realitou". Totiž právě tou realitou struktur moci, která si vytváří svůj vlastní svět, svou vlastní morálku.

Jinak řečeno: kdyby se nějakým způsobem zachoval ten původní revoluční, pravdivý étos - pak bychom zde stále měli toho "starého dobrého" Zaorálka. Jenže právě na jeho osobě se naprosto zřetelně ukazuje, jak panující systém, panující poměry si člověka (většinou) velice úspěšně přizpůsobují k obrazu svému. Téměř by se chtělo opakovat svého času pověstný výrok Antonína Novotného (vyslovený v souvislosti s procesy padesátých let): "No nakonec ty mlýny které oni roztočili je samy semlely!"

Ten aparát, ten mechanismus státní moci má opravdu obrovskou sílu; a dokáže "semlít" skoro každého. Pro takové typy jako je Zaorálek má tento systém tu obrovskou výhodu, že (většinou) nejedná zcela evidentně amorálně. Vždycky je možno nalézt si nějaké "dobré důvody", proč jednat v souladu s tímto aparátem, a nemuset se postavit proti němu. Je to velice nenápadný, postupný proces, kdy daná osoba je "semílána" jenom kousek po kousku. Takže si ani vůbec sama nedokáže uvědomit, že je nakonec už někým úplně jiným, nežli dříve.

Rozhodují je ale tedy toto: naprostá většina (politických) aktérů bude nakonec jednat tak, jak bude nastaven celý ten aparát, jehož jsou součástí. Jestli tento aparát bude nastaven konec konců jenom na cynické boje o vlastní moc - pak ani ti aktéři nebudou jiní. Všechno tedy nakonec záleží na tom, jak onen aparát nastavit tak, aby naopak produkoval morálně nezlomené politiky. Ty "mlýny" mohou pracovat i k dobrému.

Jinde píšete docela nesmlouvavě o hercích a tady s takovým pochopením o tragedii politika. Tedy člověka, který na rozdíl od herce nepředvádí cizí charakter, není závislý na cizím scénáři a nemusí brát každou šmíru, aby vůbec zůstal v oboru.
Znám příliš mnoho lidí, kteří byli v politice stejně dlouho jako Zaorálek a nesemlelo je to. A znám ty, kteří odešli, když další setrvání v politických funkcích už znamenalo přijímat něco, co přijmout nemohli.
Neomlouvejte to, že se někdo pro moc a posty stal bezobratlý, aparátem. To by nebylo slušné nejen vůči takovému Petru Pithartovi nebo Míše Šojdrové, abych jmenoval alespoň bez diskuse slušné a pracovité politiky se srovnatelnou dobou pobytu ve vysoké politice a ve srovnatelně odpovědných funkcích, ale ani vůči Markovi Bendovi nebo Sašovi Vondrovi, tedy stejně dlouho sloužícím politikům s velmi povážlivými episodami v kariéře, ale ani nejsou bezpáteřní.

Pane Profante, tady jste ale opravdu zásadně nepochopil základní intenci mého minulého příspěvku. Já jsem primárně nepsal o Zaorálkovi - nýbrž o tom, jak zcela zásadní vliv na charaktery lidí mají podmínky, do kterých se tito lidé dostanou.

Opakuji znovu: naprostá většina lidí nejsou ani vyhranění psychopati, ani andělské bytosti. Jsou někde uprostřed; a mají potenciál k obojímu. A záleží na zcela konkrétních okolnostech (v daném případě na zcela konkrétním nastavení politického systému), který z obou těchto potenciálů bude aktivován, a stane se dominantním.

Jsem rád, že jste mi mé nepochopení vysvětlil.