Lidická hrušeň, němá svědkyně, která viděla vše
Andrea CerqueirováLetos už počtvrté vyšel 9. května z brány koncentračního tábora Ravensbrück pochod na počest lidických žen. Vedení římskokatolické církve hodlá v Památníku Lidice instalovat Lidickou madonu. Pamětnice však víru ztratily.
Němá svědkyně. I tak se říká lidické hrušni, která jako jediný ovocný strom přežila vypálení Lidic 10. června 1942. V roce 2001 to zjistil místní občan Antonín Nešpor - vyprávěla mu to jeho maminka, viděl dobové fotografie a mluvil s tehdy ještě žijící paní Annou Pekovou, která hrušeň s tehdejším obecním strážníkem Václavem Vandrdlem vysadila. Hrušeň roste u hlavní cesty Památníku Lidice, mezi můstkem přes potok a půdorysem kostela, vedle studny.
Přeživší „lidické děti“ si naopak umístění madony přejí, a to (prý) téměř jednohlasně. Kamarádka dělala rozhovor s panem Horešovským, paní Šupíkovou a dalšími.
V mailu mi potom přímo píše: „Před závorku vytýkám, že je mi ta myšlenka madony na oltáři na území bývalého lidického kostela na pietním území taky protivná, včetně toho, že tam bude sloužit mši Duka. Chtěla jsem celou věc podrobně popsat, ale když jsem byla několikrát v Lidicích a bavila se s lidmi, i se starostkou, taky vnučkou paní z Lidic, co byla v koncentráku, musela jsem bohužel konstatovat, že pan Nešpor je téměř samojediný.“
... tak to jen na doplnění.
A ještě mi napsala takovou zajímavost k té hrušni ... „Na fotkách, říkají mi pamětníci, prý žádná hrušeň nebyla. Němci podle všeho zplanýrovali opravdu celou obec, možná pak na tom místě vyrazil nějaký úponek... nevím (...) Samotnou by mě zajímalo, jak to s hrušní bylo.“
Paní Městecká pak uvádí ještě několik zajímavých slov k oné hrušni ... "Hrušeň byla (v době vyhlazení Lidic) jen mladým štěpem, který se detonací naklonil a byl téměř vykořeněn, v troskách zasypán a málo viditelný. Je zázrak, že vůbec přežila."