Díky moc za zajímavý text. Přečetla si jej i jedna kamarádka, která do regionu často zajíždí jako reportérka a s lidmi v Lidicích několikrát točila, a napsala mi, že s tím odporem k madoně prosazované církví to není tak jednoznačné ... proti je prý jednoznačně především sám pan Nešpor, a dále účastnice pochodu paní Městecká, která se s panem Nešporem úzce přátelí, a pak ono asi osmičlenné o. s. Lidice. Jak pan Nešpor, tak členové sdružení se ale narodili až po válce.

Přeživší „lidické děti“ si naopak umístění madony přejí, a to (prý) téměř jednohlasně. Kamarádka dělala rozhovor s panem Horešovským, paní Šupíkovou a dalšími.

V mailu mi potom přímo píše: „Před závorku vytýkám, že je mi ta myšlenka madony na oltáři na území bývalého lidického kostela na pietním území taky protivná, včetně toho, že tam bude sloužit mši Duka. Chtěla jsem celou věc podrobně popsat, ale když jsem byla několikrát v Lidicích a bavila se s lidmi, i se starostkou, taky vnučkou paní z Lidic, co byla v koncentráku, musela jsem bohužel konstatovat, že pan Nešpor je téměř samojediný.“

... tak to jen na doplnění.

A ještě mi napsala takovou zajímavost k té hrušni ... „Na fotkách, říkají mi pamětníci, prý žádná hrušeň nebyla. Němci podle všeho zplanýrovali opravdu celou obec, možná pak na tom místě vyrazil nějaký úponek... nevím (...) Samotnou by mě zajímalo, jak to s hrušní bylo.“