O adventu jsem se setkala s dvěma ženami, se kterými mě nespojoval rodný jazyk, stejný věk nebo společenské postavení, jen zájem o feministickou teologii a teologii přírody. V předvečer klimatické katastrofy jsme se bavily o roli církve v čase klimatických změn, o solárních panelech na kostelech i o vyznání vin prodchnuté klimatickým žalem. Skrz naše krátké povídání o politice, farnících, způsobech cestování a měření uhlíkové stopy se do našich rozhovory prolomily „zelená“ teologická témata.

Malé dítě v jesličkách, které je vítáno jako narozený Bůh, naznačuje, že nevěříme v neměnný, navždycky určený svět. Narodí se dítě a naruší nedotknutelnost našeho světového řádu. Ježíšek symbolizuje, že i zásadní věci se mění, stávají se křehkými, Bůh se rodí, stvoření pokračuje, dál se vyvíjíme.

Není tu konec dějin ve smyslu beznadějně rukou složených ve klíně, ve smyslu jedné, vítězné ideologie. Stvoření tohoto světa pokračuje, objevují se nové technologie.