Liverpool, anglikánský kostel St Bride´s. Stavba z první poloviny 19. století zvenčí ani kostel příliš nepřipomíná, spíš antický chrám. A je oprýskaná, zašedlá, na první pohled je vidět, že jakékoli nákladnější opravy se jí už dlouhou dobu vyhnuly. Vevnitř to není příliš jiné. Nad hlavní místností, spíš jednoduše zařízeným sálem než kostelní lodí, je natažená síť. Ze stropu by mohla opadávat omítka.

S touto prostotou a ošuntělostí kontrastuje bohatství života, který se v kostele odehrává. Ve větších místnostech v zadní části se připravuje jídlo pro Potravinovou banku (Food Bank). Vaří se čaj a káva, v hojnosti se podává návštěvníkům. V kostele je celý týden rušno. V neděli se tu konají setkání skupiny Narcotics Anonymous pro pomoc drogově závislým. V úterý je prostor vyhrazený ženám, odehrává se tu setkání podpůrné skupiny na pomoc ženám z řad uprchlíků (Refugee Women Connect Support Group). Stěny zdobí nápadité dětské výtvory.

Farnost St Bride´s (svaté Brigity) na svých webových stránkách označuje sebe samu jako „kreativní, progresivní, inkluzivní“ anglikánský kostel. Inkluzivní podle stránek farnosti znamená místo, kde se každý může cítit respektován a bezpečně, bez ohledu na sexualitu, gender, barvu pleti, tělesné postižení, sociální původ a vyznání. Být progresivní pak znamená „respektovat otázky stejně jako odpovědi, s otevřeností pro poznatky vědy a pro přístupy jiných náboženství“.

Farnost se věnuje mimo jiné práci pro LBGTQIA+ komunitu, působí v ní Warren Hartley, který se svým partnerem Kieranem Bohanem oslavil v roce 2012 jako první britský gay pár svůj civilní sňatek v kostele, konkrétně v unitářském Ullet Road Unitarian Church v Liverpoolu. 

St Bride´s se zaměřuje na to dělat věci po svém, bourat zažité stereotypy, jaký má a nemá být vzhled, život, zaměření církve. „Whatever you think of church, St Bride´s is doing it differently!“ Dělat věci jinak v tomto případě neznamená vždy natruc naopak, ale nově, tvořivě, bez omezování strnulými zvyklostmi a šablonami.

Přišli jsme organizovat program pro ekumenickou konferenci za dva roky. Ještě před vlastním pracovním setkáním jsme se s několika členy domácí komunity vedenými energickou vikářkou Mirandou Threlfall-Holmesovou, vystudovanou historičkou a teoložkou, sešli k modlitbě v malé postranní místnůstce. Dole u stěny kopie slavné Rubljovovy ikony Trojice a nad ní působivý obrázek Krista uprostřed lidských tváří, jakoby plovoucího v moři lidských starostí, radostí, smutku, obav, strachu.

Součástí krátkého společného ztišení byla i nezvyklá varianta nejznámější modlitby všech křesťanů. Namísto známého vzývání Otce v nebesích však v ní zaznělo něco jiného: Divine mother, divine father...