Když před deseti lety začal vycházet Deník Referendum, český internet byl mnohem volnějším prostorem, nežli je dnes. Neexistovalo Echo, Hlídací pes, Forum 24, iRozhlas, Seznam Zprávy, Info, Reportér, Alarm, Deník N, ba ani Parlamentní listy.

První text na našem webu byla zpráva Vznikl Deník Referendum a psalo se v ní: „Cílem Deníku Referendum je informovat o tom, co je opravdu důležité, poskytovat prostor pro inspirativní a slušnou veřejnou diskuzi, vnášet do ní alternativní perspektivy a všeobecně kultivovat občanský prostor. Referendum si vydavatel zvolil do názvu jako synonymum otevřené občanské diskuze, jejíž závěr vede ke konkrétním změnám“.

Designéři našich webových stránek nás tehdy přesvědčovali, že nemáme na svůj web dávat tlačítka Facebooku a Twitteru, neboť se jedná o módu podobně pomíjivou jako ICQ, která se přežene. A nemá tudíž smysl jí podléhat. Tlačítka FB a Twitteru jsme pak opravdu pokorně doplňovali až po letech, kdy už je měl skoro každý.

Nebyla to bohužel jediná chyba technického charakteru, jíž jsme se během prvních deseti let dopustili. Na druhou stranu český internet před naším vznikem neznal neanonymní diskuse pod články. Novou praxi jsme zavedli my.

Naše noviny původně začínaly s velkou ambicí nabízet zpravodajství pojímané z perspektivy občanské společnosti a demokratické levice, které tu tehdy nenabízel vůbec nikdo. Ukázalo se velmi rychle, že jakkoli naše organizace měla zprvu zázemí v partnerství s velkým a zavedeným mediálním podnikem, plán jinak pojatého zpravodajského internetového média tu tehdy nebyl ekonomicky nosný; anebo jen za řádově vyšších vstupních investic či při mnohem laxnějších nárocích na kvalitu obsahu.

Co nám chybělo v manažerské kompetenci a ekonomické síle, snažili jsme se kompenzovat kvalitou textů a tvořivostí. Noviny neměly vůbec žádné prostředky na reklamu. Do obecného povědomí se ovšem dostaly už měsíc po svém vzniku díky zinscenovanému úniku novoročního projevu Václava Klause.

Jeho protiobčanské a protiekologické ptydepe bylo nečitelné, a tudíž zaměnitelné. Takže jsme jako silvestrovský žertík jeho smyšlený novoroční projev sestavili ze tří předcházejících a tehdejším českým médiím jeho bláboly, tenkrát ještě všeobecně pohříchu vážně brané, zněly věrohodně. A tak nejprve o našem „trháku“, vzápětí o demenci Hradu, a nakonec i o našem vysvětlení, referovala na Nový rok 2010 prakticky všichni.

To nemohlo nic změnit na tom, že skvělou původní redakci, v níž se blyštěla i jména jako Věra Jirousová, Ivo Bystřičan, Dušan Radovanovič, Matěj Stropnický či Roman Sikora, nebylo možné udržet. Noviny, které tehdy ještě vůbec nebyly zavedeným podnikem, bezmála zkrachovaly hned po roce a jen soustavou několik mimořádných obětí — a díky obrovské vůli autorské komunity a čtenářské obce — se je pak podařilo udržet alespoň v minimální pětičlenné sestavě: S Vratislavem Dostálem, Petrem Jedličkou a Sašou Uhlovou jako základními pilíři.

Třetí fáze začala v roce 2014, kdy najednou mnoha lidem došlo, že v našem novinářském přístupu leží slušný potenciál. Nastupovala úplně nová generace autorů a pro řadu z nejvýraznějších talentů se DR stalo přirozenou platformou.

Noviny mohly také založit reportážní oddělení, které uskutečnilo několik průlomových projektů, z nichž některé od základu proměnily perspektivu hlavního proudu českých médií: od psaní o chudobě (Deník Referendum u nás zavedl pojem „obchod s chudobou“) a pohraničí, přes zboření mýtů, které o sobě vyprávěli Zdeněk Bakala a Andrej Babiš, až po zásadní práce odhalující, že rapidně se prohlubující krizi bydlení nemůže vyřešit trh, anebo výklad hlubšího kontextu a souvislostí normalizace projevů nenávisti v české společnosti.

Reportážní psaní — se vedle jedinečné názorové rubriky a důkladných humanitně-demokratických analýz domácí a světové politiky — stalo základní vizitkou novin. Právě zde v unikátní reportážní sekci tvořené dnes kvartetem novinářek leží jedno ze stěžejních ohnisek budoucího profilu novin.

V posledních dvou letech Deník Referendum vedl mimořádně obtížný zápas o udržení rozsahu redakce a kvality práce, protože Babišův režim se systematicky pokoušel připravit nás o finanční zdroje, běžně dostupné ostatním českým médiím. Ukázalo se ale naštěstí, že Deník Referendum se v míře, která příjemně zaskočila i samu redakci, může opřít o podporu své čtenářské obce. A také o mezinárodní spolupráce a partnerství s médii, která sdílejí naše východiska.

Díky podpoře čtenářů, mezinárodních partnerů a novému webu, jehož přípravy jsou v poslední fázi, tak do roku 2020 vstoupíme v nejslibnějším postavení, v jakém jsme byli za celou svou existenci. Jsme přesvědčeni, že se to projeví v kvalitě obsahu i dalším nárůstu vlivu našich novin. To jsou dvě — vzájemně provázaná — kritéria, podle nichž posuzujeme náš výkon především.

Médium jako diskurzivní zbraň

Deník Referendum totiž vznikl s motivem proměňovat českou společnost prostřednictvím obsahu veřejné debaty. Patrně nejpronikavější český sociolog médií Jaromír Volek před naším vznikem koncept charakterizoval pojmem „diskurzivní zbraň“. Tou se opravdu snažíme být.

I proto jsme k našemu desátému výročí požádali desítku osobností, kterých si vážíme, aby zhodnotily, jak se nám dařilo ovlivnit desítku z témat, na nichž se naše noviny profilovaly. Vzniklo deset textů. Napsali:

• Jaromír Volek o médiích
• Kateřina Šimáčková o bydlení
• Jiří Pehe o oligarchii
• Alica Sigmund Heráková o Romech
• Petr Pospíchal o světě
• Martin Rozumek o Číně
• Alena Wagnerová o ženách
• Anna Kárníková o přírodě
• Sandra Silná o křesťanství
• Petr Pithart o nenávisti

Naše noviny jsou samozřejmě příliš malé, než aby mohly určovat celkové parametry prostředí české společnosti, ať už společenského, mediálního či politického. Můžeme se v něm ale pohybovat tak, abychom jako onen pověstný ostrůvek pozitivní deviace proměňovali — zpravidla více méně nepozorovaně — jak se o věcech myslí a mluví. Z našeho stanoviště nejlépe vidíme, kdo všechno se nechá naším psaním inspirovat a kdo všechno se to či ono z naší práce snaží napodobit.

Přiznávat takovou inspiraci se dnes nepokládá za nutnost, tím méně za ctnost. O to víc si vážíme každého, komu to není zatěžko.

Nicméně v DR se nepracuje pro slávu, ani pro zisk. Pro nás samé je nepodstatnější, vidíme-li, kolik věcí, které se u nás psaly poprvé a které budily původně vášně i odpor, se dnes jako samozřejmosti sděluje zprava i zleva. Nad touto evidencí si myslíme, že pokud jde o proměny obsahu české veřejné debaty, Deník Referendum tu v posledních deseti letech zaostal za málokým.

Díky tomu nepochybujeme o tom, že naše práce má smysl. Budeme v ní pokračovat a budeme se hledět zlepšovat. Je to možné především díky naší čtenářské komunitě. Zatímco nám k tomu, abychom byli mezi českými novinářskými organizacemi tou nejlepší, ještě mnohé schází, naším čtenářům už vůbec nic. Je nám ctí pro vás pracovat.