Když před deseti lety začal vycházet Deník Referendum, český internet byl mnohem volnějším prostorem, nežli je dnes. Neexistovalo Echo, Hlídací pes, Forum 24, iRozhlas, Seznam Zprávy, Info, Reportér, Alarm, Deník N, ba ani Parlamentní listy.

První text na našem webu byla zpráva Vznikl Deník Referendum a psalo se v ní: „Cílem Deníku Referendum je informovat o tom, co je opravdu důležité, poskytovat prostor pro inspirativní a slušnou veřejnou diskuzi, vnášet do ní alternativní perspektivy a všeobecně kultivovat občanský prostor. Referendum si vydavatel zvolil do názvu jako synonymum otevřené občanské diskuze, jejíž závěr vede ke konkrétním změnám“.

Designéři našich webových stránek nás tehdy přesvědčovali, že nemáme na svůj web dávat tlačítka Facebooku a Twitteru, neboť se jedná o módu podobně pomíjivou jako ICQ, která se přežene. A nemá tudíž smysl jí podléhat. Tlačítka FB a Twitteru jsme pak opravdu pokorně doplňovali až po letech, kdy už je měl skoro každý.

Nebyla to bohužel jediná chyba technického charakteru, jíž jsme se během prvních deseti let dopustili. Na druhou stranu český internet před naším vznikem neznal neanonymní diskuse pod články. Novou praxi jsme zavedli my.

Naše noviny původně začínaly s velkou ambicí nabízet zpravodajství pojímané z perspektivy občanské společnosti a demokratické levice, které tu tehdy nenabízel vůbec nikdo. Ukázalo se velmi rychle, že jakkoli naše organizace měla zprvu zázemí v partnerství s velkým a zavedeným mediálním podnikem, plán jinak pojatého zpravodajského internetového média tu tehdy nebyl ekonomicky nosný; anebo jen za řádově vyšších vstupních investic či při mnohem laxnějších nárocích na kvalitu obsahu.

Co nám chybělo v manažerské kompetenci a ekonomické síle, snažili jsme se kompenzovat kvalitou textů a tvořivostí. Noviny neměly vůbec žádné prostředky na reklamu. Do obecného povědomí se ovšem dostaly už měsíc po svém vzniku díky zinscenovanému úniku novoročního projevu Václava Klause.

Jeho protiobčanské a protiekologické ptydepe bylo nečitelné, a tudíž zaměnitelné. Takže jsme jako silvestrovský žertík jeho smyšlený novoroční projev sestavili ze tří předcházejících a tehdejším českým médiím jeho bláboly, tenkrát ještě všeobecně pohříchu vážně brané, zněly věrohodně. A tak nejprve o našem „trháku“, vzápětí o demenci Hradu, a nakonec i o našem vysvětlení, referovala na Nový rok 2010 prakticky všichni.