Návrh senátní ústavní žaloby na prezidenta ve Sněmovně narazil. Podle očekávání se mu postavila prověřená koalice politických pracovníků holdingu Agrofert, popíračů romského holocaustu zprava i zleva a sociální demokraté, kteří ne a ne najít dno, od kterého by se mohli odrazit zpět na výsluní voličské přízně. Navzdory tomu byla sněmovní rozprava důležitá a v ledasčem poučná. Všichni, kdo si ji nenechali ujít, se totiž mohli dozvědět, že i ve stávajících demokratických poměrech zákony platí jen pro některé. A připomenout si, že ideály sametové revoluce zůstaly i po třiceti letech zhusta nenaplněné.

„Stěžejním a spojovacím prvkem celé žaloby je setrvalá snaha Miloše Zemana za pomoci porušování Ústavy dosáhnout faktické změny parlamentního systému na systém semiprezidentský,“ vysvětlil její autor Václav Láska členům dolní komory Parlamentu. „Prezident se snaží dosáhnout takového stavu, kdy vláda nebude kontrolována a odpovědná Sněmovně, ale bude zcela závislá na jeho vůli. A nutno podotknout, že se mu to podařilo ve dvou případech, a to v souhrnu více jak na dobu jednoho roku,“ dodal.

Láska dále řekl, že k porušování Ústavy ze strany hlavy státu, se lze postavit dvěma způsoby. Buď mlčet a přijmout, že si Zeman uzurpuje pravomoci, které mu nepřísluší, nebo pozvednout hlas a obrátit se na Ústavní soud, aby jeho počínání vyložil a stanovil pravidla pro výkon prezidentského mandátu. „Pokud by se Senát neozval, staly by se sporné kroky prezidenta součástí ústavních pořádků pro přítomnost i pro budoucnost,“ varoval. Většina poslanců, kterou Zeman několikrát vyřadil ze hry, ovšem jakoby nepochopila, co jí bylo právě řečeno.

↗

Miloš Zeman ve volbách obdržel 2 853 390 hlasů, v úřadě prezidenta si proto může dělat cokoliv se mu zamane, domnívá se většina poslanců. Foto Hrad

„Ta nenávist vůči prezidentovi Zemanovi, ta z něho úplně stříkala. Já jsem úplně mokrý. Jsem úplně postříkaný tou nenávistí,“ reagoval na Láskova slova nejbližší z premiérových spolupracovníků Jaroslav Faltýnek, který využití jediného institutu, jímž se může Parlament bránit proti z Hradu přicházející svévoli, označil za pokus o „změnu výsledku fotbalového utkání poté, co dávno skončilo“. Zřejmě totiž nikdy neslyšel o kontumaci, tedy o úředně přiznané porážce jednoho z týmu od „zeleného stolu“, které přichází po flagrantním porušení pravidel.

Faltýnek, jako někdejší vlivný sociální demokrat, proti schválení žaloby dále argumentoval tím, že zatímco senátory stojící za žalobou volilo zhruba pět set tisíc lidí, tak Zeman naposledy obdržel více než dva miliony osm set tisíc hlasů. „Prezidentské volby skončily v lednu minulého roku. Ten výsledek nezměníte. Budete se s ním muset smířit,“ zvolal. Ačkoli „síla mandátu“ nemá s pravdou nic společného, respektive ani mohutná voličská podpora nepovznáší politiky nad platné zákony, Faltýnkova veskrze děravá chytristika ve Sněmovně zarezonovala.

„Prezident má oproti Láskovi více než dvě stě dvacetkrát silnější mandát,“ zaburácel Tomio Okamura, aby ukázal, že i on si ví rady s kalkulačkou a nebojí se ji použít. Bývalý majitel cestovky pro plyšáky, jenž zjistil, že na strachu a nenávisti se vydělává lépe než na focení tuleňů před Pražským orlojem, rovněž prohlásil, že senátoři vytáhli do boje s lidem a nesledují menšího cíle, než je zpochybnění demokracie. A za tu — samozřejmě přímou a samozřejmě v podání SPD — se podle jeho mínění před třicet lety cinkalo na náměstích po celé zemi.

Úroveň rozpravy se propadala s každým dalším vystoupením zástupce vládní koalice jištěné rudými a hnědými národovci. Nikým nevolená ministryně financí Alena Schillerová hovořila o „opoziční a senátorské špíně“, Noční vlk Jaroslav Foldyna breptal cosi o stahování králíků, dělání dřepů a hezkých tělech běhajících po Praze a další řečníci si během sáhodlouhých projevů stěžovali, že Sněmovna marní drahocenný čas, jež by bylo záhodno věnovat práci pro blaho občanů této — navzdory předvolebním slibům — nemehly spravované země.

„Ústavní žaloba není prostředek pro soutěžení na politické kolbišti. Tím jsou v parlamentní demokracii volby,“ shrnula důvody pro odmítnutí žaloby poslankyně a právnička Kateřina Valachová z ČSSD. A většina členů dolní komory Parlamentu se s jejím názorem v závěrečném hlasování ztotožnila. Znovu se tak ukázalo, že Zemanovým nohsledům všech barev porušování pravidel právního státu nikterak nevadí. Ve své omezenosti nejsou s to dohlédnout, že se jim dnešní servilnost vůči hradnímu pánovi může zakrátko vymstít. Ostatně, proč by nemohl být příštím premiérem kůň, když je Ústava beztak na draka?