Vzkaz ze Sněmovny: O vině a trestu rozhodují lidé u volebních uren
Jan GruberSenátní ústavní žaloba na prezidenta ve Sněmovně podle očekávání narazila. Rozprava byla přesto důležitá a poučná. Vyšlo totiž najevo, že i třicet let po sametové revoluci zákony platí jen pro některé.
Návrh senátní ústavní žaloby na prezidenta ve Sněmovně narazil. Podle očekávání se mu postavila prověřená koalice politických pracovníků holdingu Agrofert, popíračů romského holocaustu zprava i zleva a sociální demokraté, kteří ne a ne najít dno, od kterého by se mohli odrazit zpět na výsluní voličské přízně. Navzdory tomu byla sněmovní rozprava důležitá a v ledasčem poučná. Všichni, kdo si ji nenechali ujít, se totiž mohli dozvědět, že i ve stávajících demokratických poměrech zákony platí jen pro některé. A připomenout si, že ideály sametové revoluce zůstaly i po třiceti letech zhusta nenaplněné.
„Stěžejním a spojovacím prvkem celé žaloby je setrvalá snaha Miloše Zemana za pomoci porušování Ústavy dosáhnout faktické změny parlamentního systému na systém semiprezidentský,“ vysvětlil její autor Václav Láska členům dolní komory Parlamentu. „Prezident se snaží dosáhnout takového stavu, kdy vláda nebude kontrolována a odpovědná Sněmovně, ale bude zcela závislá na jeho vůli. A nutno podotknout, že se mu to podařilo ve dvou případech, a to v souhrnu více jak na dobu jednoho roku,“ dodal.
Ale fráze je jednodušší než analýza -- symptomatické rozpolcení ODS a směšný alibismus poslanců ČSSD, absence poloviny hlasů ANO, s tím by už dalo pracovat.