Celý spor o neodvolání a nejmenování ministra kultury ještě není u konce, a ještě dlouho ani nebude, ale již s jistotou můžeme říci, že má dva poražené a jednoho vítěze. Vítězem je prezident Zeman. I kdyby nakonec jmenoval Michala Šmardu ministrem kultury, celá kauza ukázala, že premiér Babiš nemá svoji vládu pevně v rukou, nemá poslední slovo, kdo bude a nebude ministrem jeho vlády. ČSSD si pak odnese těžké šrámy a snaha o přeměnu parlamentního režimu může mít v budoucnu negativní dopady na kvalitu vládnutí v České republice.

Je příliš snadné kritizovat ČSSD, že měla na post ministra kultury nominovat někoho, proti němuž prezident nemůže říci ani slovo, někoho s patřičným vzděláním, rozhledem a všeobecnou podporou kulturní obce. Na druhou stranu, Šmarda je úspěšný starosta, místopředseda strany a nová mláda tvář, která by mohla přitáhnout nové voliče díky dobrým komunikačním schopnostem. Ale stalo se a prezident situaci využil, využil i morální slabosti Antonína Staňka, který jasně netrval na svojí rezignaci hned zpočátku jako například někdejší ministryně Kateřina Valachová, a patrně kývl na to být pěšákem ve vyšší hře.