Jeden můj známý kdysi u článku o tom, že romský chlapec vystudoval střední školu, poznamenal, že je to ukázka obráceného rasismu, že nechápe, proč se musí zmiňovat, že je to Rom. Zemanovy výroky o Romech z poslední doby ukazují, že právě tyhle příklady jsou důležité. Podstatou je bránit se nepravdivým výrokům nejenom naší hlavy státu.

Jak ukázala kampaň reagující na Zemanova slova o nepracujících Romech, při které Romové sdílejí fotky ze svého zaměstnání, jedná se o reakci na stereotypní předobraz naší společnosti, který je podporován i řadou politiků. Nebýt tohoto rasistického přístupu, nebylo by potřeba etnicitu v těchto příkladech vůbec zmiňovat.

Sčítání lidu jako manifest hrdosti

Zeman mimo jiné uvedl, že se k romské národnosti přihlásilo pouze jedenáct tisíc Romů a že to něco vypovídá o jejich hrdosti. Přihlášení se k národnosti či etnicitě ve formuláři sčítání lidu však nemusí mít s hrdostí vůbec nic společného. Argumenty, které používá Zeman k nastínění toho, že se Romové za svou etnicitu stydí, jsou nesmyslně ploché.

Formulář sčítání lidu naprosto nemůže obsáhnout hrdost (či nehrdost) nebo sounáležitost k nějaké skupině. Projevy hrdosti se prostě vyjadřují jinak než zaškrtnutím v dotazníku, což si navíc v době, kdy se opět v Evropě dostávají do popředí fašizující tendence, každý dvakrát rozmyslí. Že je doba nacismu už dávno pryč a že za komunismu Romové „zase tolik netrpěli“, je do nebe volající drzost, za kterou by zasluhoval pan prezident pár facek. Podstatné je ale na Zemanových slovech něco jiného.

Krom rasistického, hloupého a generalizujícího podtextu je zásadním nedostatkem jeho výroků fakt, že etnická identita je věcí subjektivní. V české společnosti to takto většina lidí nevnímá, ale měla by. Jakékoliv označení etnicity „zvenčí“, od těch druhých, například na základě fyzických rysů, s sebou pokaždé nese punc stereotypu někdy neškodného, jindy však ubližujícího. Zeman a jemu podobní prostě potřebují ke svým rádoby moudrým výrokům nepřítele a hranice nepřítelovy skupiny si jasně vymezit.

Zemanova tvrzení napovídají, že určení toho, kdo je Rom, je patrné na první pohled. Víc pan prezident nepotřebuje. Zeman prostě koukne a vidí. Případně mu to někdo z jeho týmu napoví. Každý má však právo být součástí skupiny, kterou si vybere. Pokud se necítím být příslušníkem dané skupiny, i když moji rodiče ano, není to odsouzeníhodné, prostě to tak je, a to i přesto, že jsem na první pohled mladší kopií svého rodiče. A my bychom to měli respektovat a nikoliv nařizovat a určovat podle našich stereotypů a předpokladů etnickou příslušnost.

Zkrátka a dobře, nechme na každém člověku, jestli se cítí být Romem a jestli chce svoji etnickou identitu přiznávat v nějakém dotazníku. Navíc tak, jak je různá většinová společnost, jsou různí i zástupci dalších skupin, ať už etnických, či jiných. Romové se u nás nespojují do jednoho sdružení, organizace nebo společenství. Proto užívat v tomhle kontextu „politiku jednoho pytle“ není na místě. Zdá se to samozřejmé, ale evidentně je potřeba to neustále připomínat. Jedinou situací, kdy se dá mluvit o legitimním generalizování, je snaha o potlačení rasistických a dalších utlačujících jevů, které v naší společnosti vesele bují.

Zemanova statistika z prstu

A jak Zeman přišel na číslo deseti procent pracujících Romů? Argumentuje, že se byl podívat v sociálně vyloučených lokalitách a že viděl, jak to tam vypadá. Na základě toho si udělal obrázek, kolik je pracujících Romů v České republice. Zeman tedy jel do ghetta, aby si udělal obraz o celorepublikové zaměstnanosti Romů? To je asi na stejné úrovni, jako kdyby jel do cirkusu a usoudil, že 10 procent tygrů na světě tancuje a v lese v Indii proskakuje ohnivými obručemi.

Ano, v ghettu je pravděpodobně vyšší míra nezaměstnanosti. Vypovídá to o tom, že někteří lidé nemají stejný přístup ke zdrojům, že z různých důvodů narážejí na překážky a rasismus, o tom, že bytová a sociální politika asi nebude v úplně nejlepší formě a napomáhá vznikům ghett. O počtu pracujících Romů to nevypovídá vůbec nic. Je to jenom Zemanův bonmot, který u nás bohužel řada lidí ocení, i když je vycucán z prstu.