Kde ty holé hlavy jsou? Z normalizace nenávisti neonacisté zatím nevytěžili nic

Petra Dvořáková

Hajluje se maximálně v tmavém koutě hospodského sálu za Prahou. O devadesátkového nácka člověk zakopne leda na demonstraci Dělnické strany. Krajní pravice hledá přijatelnější podobu. Mnohé její myšlenky se ale uhnízdily v mainstreamu.

Mezi holými hlavami, bombery a vlajkami Dělnické strany před pražským hlavním nádražím se v rytmu nacionalistické hudby kroutí vyhublá žena s vyžilými rysy a řídkými tmavými vlasy. Bezstarostně se pohupuje v bocích a kolem krku si motá tkaničku, jako by se chtěla rozpustile uškrtit. Z nepřítomného pohledu jejích opuchlých očí čtu, že nemá ponětí, čí píseň teď zpívá, na čí akci je.

„Doufám, že tak, jako nám tu teď projevuješ podporu, se také snažíš chodit do práce,“ reaguje na ženin tanec jeden z třiceti účastníků demonstrace Dělnické strany proti „politickým neziskovkám“.

Hudba umlká a řečníci pokračují ve volání po tom, aby se stát staral o své vlastní lidi, a ne o migranty. Respektive o své vlastní přizpůsobivé lidi. Svou definici „nepřizpůsobivého“ má strana vyvěšenou dokonce na webu. Uplatňuje v ní tři kritéria mířící neklamným směrem. Z jejich definice by měl stát podle Vandasovců vycházet a zavést centrální evidenci „nepřizpůsobivých“.

Správně by se mělo psát Dělnická strana sociální spravedlnosti, ale partaj, která navázala na v roce 2010 rozpuštěnou Dělnickou stranu, se od předchůdkyně prakticky neliší. Post předsedy vloni v lednu obhájil Tomáš Vandas, který býval od počátku i předsedou DS, v předsednictvu je s ním někdejší předák neonacistického Národního odporu Jiří Froněk.

Nikomu kromě Idnes jejich akce nestojí za mediální pokrytí. Repro DR

Program dál nepřeje státní podporu nikomu než slušným přizpůsobivým rodinám s dětmi a jak vidno na dnešní demonstraci, jejími příznivci jsou dodnes lidé s image devadesátkových nácků. Nadále se skanduje „Bílé Čechy“ a nikomu krom iDnes jejich akce nestojí za mediální pokrytí. Mimochodem iDnes ve zprávě z akce cituje lživé výroky, aniž by je uvedl na pravou míru, zatímco skandování rasistických hesel v textu vůbec nezmínil.

Největším nepřítelem jsou nosorožci

O dvě hodiny později se krajně pravicoví radikálové scházejí na Olšanských hřbitovech k uctění památky generála a vůdce prvorepublikové Národní obce fašistické, nejvýznamnější české fašistické strany, Radoly Gajdy. Tentokrát jde o příznivce strany Národní demokracie, která nový program vystavěla na myšlenkách nacionalismu a takzvané „stavovské demokracie“, což je eufemismus pro fašismus. Místo bomberů mají košile slušně zastrčené do kalhot.

„Jsem těm pražským pseudovlastencům vysvětlovala, co mám proti Židům, ale to je jak bavit se s Antifou. Vymytý mozky ze školy,“ narušuje hrobový klid ultrakonzervativců příchod Romany Frieselové, blondýny s dvěma bradami a tetováním loga neonacistické organizace Blood & Honour na paži.

Kandidátka DSSS do zastupitelstva obce Dubí se chlubí, že svá potetovaná záda by neukázala nikomu než náckovi. To, že se ale liší Frieselová outfitem od většiny Národních demokratů, neznamená, že se liší základ jejich myšlení.

„Víš, kdo je největší nepřítel?“ ptá se mě vyhublý dvacátník a Národní demokrat Marek cestou ze hřbitova. „Nosorožci,“ napovídá metaforou. „Mají velké nosy a pejzy,“ radí Manuel. „Mají nás za podřízené otroky. A my se tak opravdu chováme. Jako dobytek,“ pokračuje Manuel, poloviční Španěl, který předsedá pražské buňce Národní demokracie — tedy strany odmítající i migraci legální... „Udělali to fikaně. Skrz švindlcaust,“ usmívá se vědoucně Marek.

„My půjdeme a budeme bojovat,“ lkává tu Bartoš. FB AB

Národní demokracie vznikla až v roce 2013 a na rozdíl od zprofanovaných Dělníků dostala šanci těžit z protimigrantské nálady po boku nových islamofobů. S předsedou Adamem Bartošem spolupracovala organizátorka největších protimigrantských demonstrací z let 2015 - 2016 Lucie Hašková i její někdejší souputník a jeden z nejvýraznějších aktivistů Jiří Černohorský.

Jenže Bartoš přinesl hned na jednu z prvních velkých demonstrací v červenci 2015 makety šibenic pro vlastizrádce z vlády. Na demonstraci v březnu 2016 k „potrestání politiků trestem nejvyšším“ vyzýval explicitně v projevu. O rok později zanechal u hrobu Anežky Hrůzové, za jejíž vraždu byl odsouzen Žid Leopold Hilsner, vzkaz, že „židovská otázka nebyla uspokojivě vyřešena“, za což posléze dostal podmínku.

Zatarasil si tak cestu nejenom k protimigranstky naladěným občanům, ale i k části islamofobní scény, která je naopak až ostentativně proizraelská, čímž se mimo jiné snaží distancovat i od jakéhokoli spojení s neonacisty. „Koho zajímá Anežka Hrůzová?“ vrtí hlavou proruský aktivista a organizátor mnoha akcí Žarko Jovanovič, který popírá právo Palestiny na vlastní stát.

Petr Hampl, jedna z nejznámějších figurek antiislámské scény, to dokonce na Bartošově webu Čechy Čechům dotáhl do rubriky Slavní Židé mezi námi.

Bartošovo konspirování zašlo tak daleko, že i předsedu Dělníků a teoretického spolubojovníka Tomáše Vandase před čtyřmi lety označil za agenta BIS. Poté už mu krom vlastní partaje prakticky nezbyl nikdo jiný než Petr Hannig a jeho Rozumní, s nimiž Národní demokraté pravidelně kandidují v koalici.

Vandasovi už se Bartoš v rozhovoru pro bezvýznamné neofašistické médium opatrně omluvil a ve spolupráci s Dělníky či dalšími nacionalistickými stranami se snažil dát do kupy národovecké kandidátky po celé republice. Jenže členů mají Národní demokraté přibližně dvě stě a už i jejich vlastní příznivci nad nimi lámou hůl. Pro antiislámskou scénu je dnes Bartoš politickou mrtvolou.

„Já volil SPD. Scházet se s touhle partičkou v pár lidech u piva je fajn, ale uspět nemá šanci,“ vysvětluje někdejší aktivista Vlastenecké fronty v hospodě, kam si šli příznivci Národní demokracie sednout po pietě na Olšanských hřbitovech. K pragmatické volbě SPD se přiznávají i další dva muži, s nimiž sedím u stolu.

Takřka jedinou aktivitu Národních demokratů tak představují právě piety na Olšanských hřbitovech. Jako by se zoufale obraceli k dobám, kdy ještě ženy nosily sukně, muži výplaty a homosexuálové cejch. Tu si předčítají básničky nad hrobem Viktora Dyka, tu po pravoslavné mši promlouvá Bartoš k hrobce Karla Kramáře: „Jste pro nás vzorem a víme, co máme dělat. Proto nežádám o svolení, já vím, že vy sám nám říkáte — běžte a bojujte. My půjdeme a budeme bojovat,“ lkává tu Bartoš.

Rum a vzpomínání na devadesátky

Vrcholem nacionalistické soboty měl být večerní koncert nacionalisticky skinheadských kapel v žižkovském klubu Nová Chmelnice. Jenže majitel klubu obdržel email s informacemi, co jsou účinkující zač, a akci odřekl. Večírek se tak přesunul do Mochova za Prahou. Účast odvolaly i dvě z pěti kapel.

„Na takovým koncertě jsi ještě nebyla. Plešky! Tam bude tajnejch! Tam se bude zatýkat i za kérky!“ vřeští Frieselová euforicky před koncertem. Jenže nic takového se na unylé akci, jíž se účastní asi třicet lidí, neděje.

Příznivec Dělnické strany Jindřich Žák si stěžuje, že za své příspěvky na Facebooku vzývající odkaz Třetí říše dostal dvouletou podmínku. Bandička plzeňských nácků nadává na cikány. Dva srdcaři osamoceně pogují, zatímco zpěvák varuje, že „naše vlast umírá“.

×