Severočeské doly žádají náhradu škody i po lidech, kteří ji nezpůsobili
Petra DvořákováSeveročeské doly chtějí po ekologických aktivistech uhradit více než půlmilionovou škodu, která údajně vznikla obsazením rypadla během loňského Klimakempu. Škodu ale žádají i po těch, kteří v dole nebyli. Mylné informace mají od policie.
Severočeské doly rozeslaly jednadevadesáti lidem, kteří měli vloni v rámci Klimakempu proniknout do dolu Bílina, předžalobní výzvu k uhrazení 661 tisíc korun. Aktivisté totiž pár několikahodinovou přímou akcí pozastavili důlní činnost a společnosti tak prý způsobili škodu.
Jenže jak informovalo hnutí Limity jsme my, které Klimakemp organizuje, přibližně deset lidí obdrželo předžalobní výzvu — a předtím i obvinění z přestupku — přestože do dolu prokazatelně nepronikli. Seznam lidí, kteří měli do Bíliny proniknout, získaly Severočeské doly od Báňského úřadu. Ten zase získal informace o lidech podezřelých ze spáchání přestupku od policie. A Policie ČR zatím své pochybení nevysvětlila.
„Od začátku Klimakempu až do jeho konce jsem pomáhal s jeho chodem. Nestačil jsem si ani zajít do místní hospody. Akce občanské neposlušnosti proti fosilnímu průmyslu, který způsobuje nenávratné změny klimatu, považuji za legitimní. Ale vůbec nerozumím tomu, čím jsem se já konkrétně mohl vůči Severočeským dolům provinit a proč jim mám platit takové peníze,“ cituje hnutí například Filipa Zrůsta, který po dobu přímé akce zůstával v táboře v Louce u Litvínova.
Někteří nenásilní aktivisté, možná je to dokonce většina, se drží nenásilí ze zásady a vytrvají v nenásilí, dokud je postihy zcela neodradí od jakéhokoliv aktivismu anebo úplně nezlikvidují. K tomu, aby byl nenásilný aktivismus vystřídán násilným, ovšem ve skutečnosti není potřeba, aby kdokoliv z nenásilných aktivistů změnil taktiku, úplně stačí evoluční tlak: Nenásilný aktivismus převládá, dokud je účinnější než násilný a nese s sebou menší osobní riziko. Pokud se nenásilný aktivismus podaří potlačit, pokud budou nenásilní aktivisté úspěšně likvidováni vysokými pokutami a exekucemi, aniž by to vzbudilo významnější celospolečenský odpor, vznikne prostor pro aktivismus násilný.
Vhodně umístěná nálož, písek nasypaný do ložisek, cukr v palivové nádrži, vysoké napětí v elektronice případně šikovné odmontování nebo přemontování vhodně vybraných součástí vyřadí rypadlo z činnosti na podstatně delší dobu než jednodenní symbolická blokáda, a sabotér má přitom šanci uniknout odhalení, zatímco nenásilní aktovisté se sami vydávají do rukou policie a tím, že nemají u sebe doklady nebo si prsty polepí vteřinovým lepidlem svou identifikaci policistům pouze ztíží, neznemožní — pokud se tentokrát policisté opravdu spletli a prokazatelně zcela nevinné lidi obtěžují neúmyslně, bude to způsobeno čistě jen jejich neschopností. Vražda uhlobarona — naneštěstí obtížnější, a proto méně pravděpodobná, než vražedný útok na náhodně vybrané horníky — je velmi těžký zločin, ale v současném Česku je trest za ni paradoxně snesitelnější než exekuce za dluhy.
Nikdo dnes takové akce ve stylu legendárního vladyky Horymíra nepodniká, protože nenásilný aktivismus se zdá být nejen morálně přijatelnější, ale také méně nebezpečný, a přitom účinnější. Zároveň silné nenásilné hnutí vytváří společenský tlak, aby se každý kdo chce proti ničení planety něco dělat, přidal k němu; toho, kdo by snad měl sklony k násilí, od násilných akcí odrazuje, ať už osobním příkladem nebo vědomím, že by násilný útok poškodil pověst hnutí. Pokud soudy nezabrání tomu, aby uhlobaroni ve spolupráci s policií s nenásilnými aktivisty zatočili, dříve či později nevyhnutelně přijde někdo, kdo bude hledat jiné vzory než Mahátmu Gándhího.