Trumfem Zuzany Čaputové je autenticita

Lukáš Jelínek

Úspěch slovenské prezidentské kandidátky je často zdůvodňován tím, že se jedná o ženu, což není ve slovenské i české politice stále ještě zcela obvyklé. Příčiny je však nutno hledat jinde.

Zuzany Čaputové mi je při pohledu do většiny českých médií líto. Její úspěch v prvním kole prezidentských voleb na Slovensku je jedněmi přičítán tomu, že se jedná o ženu, druhými pak vyhraňování se vůči Ficovu Smeru-SD. Najdeme přitom i důležitější příčiny.

Unikátní výběr informací ze světa, které v češtině nenajdete nikde jinde. Podpořte Deník Referendum!
×

Byl jsem dokonce dotázán, zda není česká společnost těžkopádnější a nepřátelštější vůči ženám, když se zde žádná kandidátka do druhého kola první ani druhé prezidentské volby nedostala. Chyby bych ale viděl spíš v neschopnosti političek (či budoucích političek) zaujmout. V tom se neliší od svých mužských protějšků. Zajímavými lidmi se Česká republika jen hemží, ovšem v prezidentském klání nikdo starého matadora Miloše Zemana nezastínil. Možná kdyby se našla výrazná žena s jasnými postoji, mohla by mít v souboji s umaštěným pantátou i nepatrnou výhodu. Přesto bude hrát pohlaví vždy jen vedlejší roli.

Zajímavější je schopnost prezentovat se coby alternativa vůči establishmentu. To paradoxně vyneslo vzhůru i Miloše Zemana či Andreje Babiše. Oba sehráli dojemné etudy o plebejcích z ulice a lidé jim na ně skočili. Čaputová ale těží z reálné opozice vůči Ficovi, Pellegrinimu a Smeru. Nejde v tomto případě ani tak o tradiční pravo-levý střet. Slovenská společnost je prostě jen unavená z dlouholeté vlády Smeru. To by byla i bez korupčních a klientelistických kauz. Ty ale posouvají únavu až ke znechucení.

Působí dojmem člověka, který věří tomu, co říká. Foto FB Z. Čaputové

Vrcholem ledovce byla aféra Gorila či vražda novináře Kuciaka a jeho přítelkyně. Na jejich pozadí se ukázalo, s kým se vládní politici stýkají a koho možná i kryjí. Zjištěné skutečnosti byly vodou na mlýn pravici, ale znejistily i mnoho těch, co by za jiných okolností volili levici.

Čaputová se chopila příležitosti. Boj za poctivou politiku spojila s akcentováním řady sociálních témat. Zároveň ale vnesla do volebního souboje témata, nad nimž se většinová slovenská i česká společnost ošívá. V první řadě práva a zájmy menšin, ostatně každý — včetně Jaroslava Foldyny — k nějaké patříme. Poděkování za hlasy v jazycích několika minorit žijících v zemi pod Tatrami bylo jenom třešinkou na dortu.

Ještě víc překvapuje, že prezidentskou finalistkou v katolicismem nasáklém státě je politička podporující právo ženy na potrat či registrované partnerství. Její soupeř Maroš Šefčovič je zjevně přesvědčený, že to může být i slabina Čaputové. Proto se líčí nejen coby předlistopadový komunista, ale také jako pravidelný návštěvník kostela, který vzývá tradiční konzervativní hodnoty. Co by neudělal pro to, aby zalovil i v elektorátu extrémních adeptů Harabina a Kotleby… Snad jen do Evropské unie se nenaváží — to by u evropského komisaře nepůsobilo příliš hodnověrně.

Jenže Čaputová se drží svého. Nešpiní konkurenta, vyhýbá se personifikované kritice a o to více se soustředí na atmosféru ve společnosti, kterou by v souladu s podstatnou částí voličů ráda změnila.

Tím se dostáváme k její hlavní přednosti. Vzdáleně možná může připomínat postavu z knihy a filmu Kandidát (předloha Maroš Hečko a Michal Havran ml., režie Jonáš Karásek), pojednávajícího o tom, jak lze šikovným marketingem udělat z neznámého člověka hlavu státu. Čaputová dosud měla k první politické lize daleko. Podobně jako kdysi Andrej Kiska. Nebýt veřejné poptávky, ale i odstoupení populárního vědce Roberta Mistríka z kandidatury v její prospěch, zřejmě by nebyla tam, kde je.

Leč nelze ani říct, že se objevila zničehonic a přišla odnikud. Je místopředsedkyní politické strany, byť marginální. Má pověst šikovné právničky. Především ale jde o občanskou aktivistku, která již prokázala, že lze věci veřejné ovlivňovat i z jiných pozic než vládních či parlamentních.

Trumfem Čaputové pak je její autentičnost. Když po vyhlášení výsledků prvního kola hovořila k novinářům, překvapilo mě, jak je obsahově slabá. Formou ani náplní na projevy zkušených politiků nemá. U Šefčoviče šlo mnohem lépe rozeznat politickou strategii, i když se do ní evidentně křečovitě nutí. Ovšem síla Čaputové je v tom, že působí dojmem člověka, který věří tomu, co říká. Na pódiu prostě stojí za sebe, bez příkras, v dobrém i zlém. Tento typ hodnověrnosti se z politiky dávno vytratil.

Najít funkcionáře, jenž nehraje hry a nevtěluje se do rolí, je malý zázrak. Čaputová má v sobě ten typ přirozenosti, který přitahuje voliče bez ohledu na sympatie k levici či pravici, konzervativním či liberálním hodnotám. Kéž by ji o ni nepřipravilo ani prezidentské křeslo.

    Diskuse
    IH
    March 21, 2019 v 10.28
    Možná je to prostě tak, že Zuzana Čaputová působí o něco autentičtěji než působil Jiří Drahoš u nás a Maroš Ševčovič naopak nedosahuje výraznosti a role, vlastních Miloši Zemanovi.

    Leč nechvalme dne před večerem...
    Také si sám stále nedokážu být zcela jistý, že to opravdu vyjde. Že by pro jednou mohla opravdu zvítězit slušnost (navíc něžná ženská) nad podlostí a demagogií?

    Budiž, na Slovensku to už jednou vyšlo; ale Kiska byl přece jenom zdatné chlapisko, ten dokázal ve volebním klání držet pevně své pozice. Jestli se něco takového může podařit i ženě? Doufejme.
    March 23, 2019 v 11.23
    Občanská kandidátka a antikampaň
    Vzhledem k tomu, že proti ní na Slovensku i u nás už běží antikampaň v tom smyslu, že se nestala oprávněně advokátkou, odložím sem její vyjádření k tomu problému. Je mi sympatičtější občanská kandidátka než prominentní normalizační komunista, který je navíc nyní kandidátem Smeru. Dělba moci by ve funkční demokracii neměla být jen v zákonech, ale také v politické realitě, takže myslím, že by pro slovenskou demokracii nebylo zdravé, aby vláda i prezident patřili jedné politické straně.

    Vyjádření Čaputové zde:
    ŠÍRENIE KLAMSTIEV POKRAČUJE, ODPOVEDÁM PRAVDOU
    Obvinenia súvisiace s mojou koncipientskou praxou sa nezakladajú na pravde. Ak niekto dnes posudzuje moje konanie podľa predpisov, ktoré začali platiť až po tom, ako som čestne a podľa zákona zložila advokátske skúšky, zavádza. Na základe vtedy platných advokátskych predpisov nebolo zakázané, aby som na živnosť vykonávala činnosť, ktorá nebola právnym poradenstvom. Na jej vykonávanie som v tom čase nepotrebovala súhlas Slovenskej advokátskej komory, čo dnes potvrdila aj komora. Rovnako vtedy neplatili obmedzenia pre výkon koncipientskej praxe mimo sídla advokátskej kancelárie. Koncipientskú prax som dokonca vykonávala o viac než rok dlhšie, ako bolo vyžadované. V čase, kedy som absolvovala advokátske skúšky, som splnila všetky v tom čase požadované podmienky.
    PK
    March 23, 2019 v 11.49
    Že se poslední týden v kampani objeví svinstvo proti Čaputové
    bylo předvídatelné a jisté jako v kostele "Amen".

    Bohužel stejně tak předvídatelné bylo poštívání a vys**ání jako toto:

    http://denikreferendum.cz/clanek/29297-skutecne-mame-na-slovensku-ve-volbach-na-vyber