Rozdíly v odměňování mezi ženami a muži neklesají, potřeba řešit strukturální nerovnosti zůstává neměnná, stát však v této oblasti selhává a problémy přehlíží, vyplývá z výroční zprávy české koalice Social Watch k genderové rovnosti publikované tradičně u příležitosti Mezinárodního dne žen. Ta upozorňuje, že navzdory nelichotivému umístění České republiky na chvostu žebříčku Evropského institutu pro rovnost žen a mužů, domácí debata téma rovného postavení bagatelizuje a vrchu získávají lži a polopravdy.

Autorky a autoři publikace varují, že ochota politického reprezentace vážně se otázkou rovnosti žen a mužů zabývat v posledních letech klesá. Ve veřejném prostoru — nejen v prostředí konzervativní katolické církve — je stále častěji skloňováno negativně zabarvené sousloví „genderové ideologie“, jehož cílem je oprávněné snahy o narovnání společenských podmínek odmítnout coby „sociální inženýrství“, případně ohrožení institutů manželství a rodiny.

„Je paradoxní, že kardinál Dominik Duka na jedné straně zlehčuje sexuální zneužívání v církvi odvoláváním se na hysterii, aby na druhé straně zaštítil kázání, která šíří paniku vykreslováním smyšlených hrozeb v souvislosti s ratifikací Instabulské úmluvy,“ řekla editorka zprávy Markéta Kos Mottlová s tím, že právě na Mezinárodní den žen se uskuteční pod Dukovou záštitou další takové kázání.

Tomáš Pavlas z Otevřené společnosti poznamenal, že útoky na Istanbulskou úmluvu lze chápat jako hájení statu quo, neboť její ratifikace by představovala vykročení ze rámec ve zdejších poměrech běžného zpochybňování genderových politik a nutnost přiznat si, že násilí na ženách je společensky podmíněné a jde o jeden z klíčových mechanismů, jež jim vnucují podřízené postavení vůči mužům.

Chybějí peníze i zájem politické reprezentace

V řeči čísel lze panující nerovnosti dobře ilustrovat na skutečnosti, že zatímco šedesát procent absolventů vysokých škol tvoří ženy, tak ty v průměru dostávají za svou práci o více než sedm tisíc korun méně než muži. V případě porovnání mediánové nikoliv průměrné mzdy činí rozdíl přes čtyři a půl tisíce korun. Geder pay gap se současně promítá i do výše důchodů a vyššího ohrožení seniorek chudobou. Jejich penze totiž jsou o téměř dva tisíce tři sta korun nižší.

Veronika Šprincová z Genderové expertní komory v této souvislosti poukázala, že přes zjevné problémy, které včetně jejich vhodných řešení pomohla identifikovat platná Vládní strategie pro rovnost žen a mužů v České republice, politická reprezentace přistoupila k finančním škrtům v dané oblasti. Zmínit lze například snížení rozpočtu příslušné kapitoly Úřadu vlády na návrh Jan Hrnčíře (SPD), jejž podpořily všechny sněmovní strany s výjimkou Pirátů a několika poslanců TOP 09.

„O motivaci jednotlivých poslanců lze jen spekulovat. Z odůvodnění i diskuse je ovšem patrné, že rozprava neprobíhala na základě faktů, čísel a racionálních argumentů, ale čistě na základě dojmů, polopravd či lží. Což je o to paradoxnější, že daný dotační program byl zejména v posledních letech pod drobnohledem a žádná jiná dotace — včetně těch s mnohonásobně vyššími objemy — nepodléhala takovému zájmu a kontrole,“ shrnula Šprincová.

Nezájem o rovnost žen a mužů se kromě krácení prostředků projevuje i v jejím institucionálním zajištění. Podle Pavlase se proslýchá, že se mají v brzké době restrukturalizovat a sloučit jednotlivé Rady vlády. „Argumentuje se tím, že premiér Andrej Babiš (ANO) coby předseda těchto Rad nestíhá, proto nelze než je osekat,“ vysvětlil. „O poměrech cosi vypovídá, že agenda, kde se České republice nedaří valně, má být celá překopána, protože na ni jeden muž nemá dost času,“ dodal závěrem.