Když jsme před několika měsíci podávali jako Mladí sociální demokraté v pražské Bartolomějské ulici trestní oznámení na poslance Miloslava Roznera, byli jsme přesvědčeni, že překročení oné hrany, oddělující svobodu slova od verbálního náckovství, již nemůže být zřejmější.

Jeho výrok o „neexistujícím pseudokoncentráku“, jímž veřejně na stranické schůzi extremistické Svobody a přímé demokracie (SPD) častoval tábor v Letech u Písku, je podle mého názoru flagrantním případem jednání postižitelného podle trestního zákoníku. Policie však teď případ usnesením odložila. Trestný čin se podle názoru vyšetřovatelů zkrátka nestal.

Od čeho potom máme v našem právním řádu zakotven trestný čin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 trestního zákoníku, pokud není policie a justice schopna takto otevřené popírání a zpochybňování nacistických zločinů skutečně postihnout?

Tábor, který poslanec Rozner označil za „pseudokoncentrák“, sloužil jako přestupní stanice rozsáhlého nacistického vyhlazovacího soukolí určeného k páchání genocidy mimo jiné na romské populaci a další osoby do něj násilně nahnané byly určeny k následné deportaci do vyhlazovacích táborů.

↗

Poslanec Rozner označil tábor v Letech za pseudokoncentrák. Repro DR

Vedle toho přímo v táboře při jeho provozu docházelo k páchání zločinů proti lidskosti uvedením příslušníků etnické skupiny do takových životních podmínek, které měly přivodit jejich fyzické zničení. Strašlivé životní podmínky vedly k smrti stovek internovaných osob včetně žen a dětí. To jsou historická fakta.

Bohužel, tato událost není ojedinělá. Žijeme v době, kdy další popírač holocaustu Tomio Okamura, který (jako obyčejně) lhal, když řekl, že tábor v Letech nebyl oplocený, zastává bez většího strachu o své křeslo štědře placenou a bezesporu významnou funkci místopředsedy sněmovny. Zbytek sněmovny s tím není buď schopen, či ochoten cokoliv dělat. Zejména kvůli nedostatku ochoty k jeho odvolání ze strany hnutí ANO.

Další příklad. Soudkyně Dana Šindelářová z Obvodního soudu pro Prahu 1 nedávno zastavila po přibližně deseti letech (!) trestní stíhání špiček české neonacistické scény včetně zakladatelů Národního odporu a představitelů Dělnické strany. Pro osvěžení paměti šlo o lidi, kteří například v Jihlavě organizovali průvod k poctění památky padlých vojáků wehrmachtu a ke vzdání cti příslušníkům sil SS.

V odůvodnění rozhodnutí vedle absolutního nepochopení toho, co je extremismus a jaké nebezpečí představuje neonacistická scéna pro demokracii, projevuje soudkyně například základní neznalost judikatury, tedy různých rozhodnutí vyšších soudů, podle kterých byla například právě Dělnická strana před lety na návrh vlády rozpuštěna.

Když občas přepnete na televizní kanál Jaromíra Soukupa, nelze si nevšimnout, že zde čas od času, samozřejmě s plným vědomím moderátora o tom, kdo před ním stojí, dostává prostor k vyjádření i antisemita a předseda extremistické Národní demokracie Adam B. Bartoš.

V Ústí nad Labem či v Mostě zase kandidovala v nedávných komunálních volbách uskupení, která na svých plakátech tu více, tu méně otevřeně hlásala rasovou nenávist. Nelze také nezmínit nikdy nepotrestané osoby, které ještě nedávno nosily makety šibenic na veřejná shromáždění, a samozřejmě také tisíce a tisíce nenávistných komentářů na sociálních sítích.

Stavidla náckovství a nenávisti jako by byla otevřena dokořán. Jistě, jak v případě odložených trestních stíhání poslanců Roznera a Okamury, tak v případě trestních stíhání špiček neonacistické scény ještě mohou teoreticky zafungovat opravné mechanismy. Poměrně jasné signály směrem k široké veřejnosti však již veřejná moc vyslala. Náckům oprávněně narůstají křídla.

Bude teď velmi náročné verbálním i skutečným náckům ona křídla zase přistřihnout. Ze všeho nejvíc je nyní zapotřebí sebrat dostatek politické vůle a jasně říct, kudy ony hrany mezi svobodou projevu a extremismem tedy vedou. Je zřejmé, že se nedaří postihovat nenávist ve veřejném prostoru.

Je tudíž zapotřebí zpřísnit zákony a zjednodušit postih těch, kteří se neštítí hlásat násilí vůči skupinám obyvatel a vyznávat ideologie, které jsou v rozporu s demokratickým charakterem právního státu. A pokud se nedaří trestněprávně postihnout poslance, kteří otevřeně zpochybňují a popírají holocaust? Pak je zapotřebí je minimálně odvolat ze všech funkcí, ve kterých mohou škodit dobrému jménu naší země a dál šířit nenávist.

Zkrátka, proti extremismu je zapotřebí vždy a za všech okolností bojovat. A to platí v dnešní době dvojnásob.