Místopředseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura a „jeho“ poslanec Miloslav Rozner překročili svými výroky o romském táboře v Letech Rubikon. Podobné proklamace jsme totiž za poslední dvě desetiletí z úst zákonodárců opravdu neslyšeli. Jako bychom se vrátili v čase o dvacet a více let zpátky, kdy v Poslanecké sněmovně zasedala taková esa českého nacionalismu 90. let, jako byl Miroslav Sládek či Jan Vik. Jejich někdejší proklamace na adresu romské menšiny jsou s důrazy dnešních činitelů SPD zcela srovnatelné. Přesto však můžeme vnímat dnešní výroky jako více varovné, a to především s ohledem na kontext.

Za prvé, Miroslav Sládek prohlásil na předvolebním mítinku své strany SPR-RSČ před volbami v roce 1996, že největším proviněním Romů je už to, že se narodili. Tento výrok je samozřejmě za hranou zákona, avšak zároveň byl zakotven v současnosti, respektive rádoby nadčasové dimenzi. Sládek jím jednoznačně mířil k tématu postavení romské komunity, ghett, sociálního vyloučení, kriminality a toho, jak tento problém pociťuje většinová populace.

Okamura s Roznerem hovoří o historických skutečnostech starých tři čtvrtě století. Nejčastějším argumentem jejich zastánců ve fórech na internetu a sociálních sítích je, že zde žijí takzvaní nepřizpůsobiví, tedy nepracující a zákony porušující lidé, kteří jsou adresáty nezasloužené veřejné podpory, z níž těží na úkor pracující většiny. Bez ohledu na to, zda tomu tak je či není a jak na postavení romské komunity v České republice v roce 2018 nahlížíme, je třeba položit jednoduchou otázku: jak toto téma souvisí s otázkou romského holocaustu za druhé světové války?