Nikdy jsem nebyl velkým zastáncem projevů při různých příležitostech. Rapidně se zhoršující situace chudých lidí, především Romů i „bílých“ žijících ve vyloučených lokalitách, mne však k projevu přeci jen dotlačila. Pronesl jsem jej během pondělního pietního aktu v bývalém koncentračním táboře v Letech u Písku. Snad se čtenář Deníku referendum nebude zlobit, že mu svá slova předkládám namísto obvyklého sloupku.

Dámy a pánové, přátelé...

Atmosféra, která panuje ve společnosti, se rapidně mění k horšímu. A to především kvůli rasismu či populismu některých politiků, hlavně na komunální úrovni, a neetické a neprofesionální práci médií. A se změnou prostředí se proměňuje i podoba piety, kterou každý rok projevujeme úctu obětem nacismu. Pozvolna se naplňuje to, před čím dlouhé roky varovali mnozí z nás: neúcta k romským obětem, vyjádřená prasečákem stojícím na území někdejšího koncentračního tábora, se čím dále více začíná promítat do všedního života.

Naše občanské sdružení ROMEA se věnuje medializaci příběhů lidí, kteří žijí v sociálně vyloučených lokalitách. Jezdím po České republice a snažím se ve svých reportážích postihnout alespoň jejich největší problémy. Nejčastěji zveřejňujeme případy násilí z nenávisti a diskriminace, a aktuální informace o podmínkách, v nichž jsou tito lidé nuceni žít.

A na základě této zkušenosti mohu říci, že i dnešní doba má, svým způsobem, své romské oběti. Ty sice nepřicházejí o život, ale je jim upírána jejich lidská důstojnost. A všichni snad víme, že holocaust nezačal v Osvětimi, ale tím, že vybraným lidem a skupinám byla upřena důstojnost.

Listina základních práv a svobod, která je součástí českého ústavního pořádku, přitom stanovuje, že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody zaručuje všem bez rozdílu rasy, barvy pleti či příslušnosti k etnické menšině. Avšak co je psáno, není, u nás, dáno. Uvedu stručně několik příkladů.

• V průběhu doby jsme se setkali i s případy napadení Romů, která se nikdo ani nenamáhal vyšetřovat, natož aby pachatelé skončili před soudem.
• Stát, respektive policie a ministerstvo vnitra, i samosprávy nechávají pochodovat neonacisty a další extremisty romskými sídlišti, přestože ti evidentně porušují ústavou zaručené právo zdejších obyvatel na důstojnost. Ani výkřiky typu „Cikáni do plynu“ nepřimějí příslušné orgány, aby akci rozpustily.
• Segregace romských dětí v českém školství pokračuje dál, bez ohledu na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, který České republice určil zjednání nápravy. Soud při tom vynesl rozsudek již před pěti a půl lety.
• Se zhoršováním společenské atmosféry se prohlubuje i dlouhotrvající diskriminace Romů na pracovním trhu. Sehnat trvalou práci je dnes pro chudé Romy téměř nemožné. A nedávný pokus české vlády zaměstnat je, aniž by za práci dostali náležitou odměnu, byl jedním z projevů pohrdání těmito lidmi.
• Český parlament umožnil městům a obcím vykázat na tři měsíce ze svého území toho, kdo se opakovaně dopustil vyjmenovaných přestupků, pokud nemá v místě trvalé bydliště. Tento zákon, který je asi protiústavní, je namířen zejména proti Romům.
• Český stát, města a obce namísto pomoci vytlačují nejchudší lidi na samý okraj, ve falešném domnění, že problém se vyřeší tím, že zmizí z očí. To se týká především bydlení, které již dávno ztratilo právo na označení „důstojné“.

Hygienické podmínky jsou zde často katastrofální. Několik desítek lidí má většinou k dispozici jen společná sociální zařízení a kuchyňky. Například v jedné z ostravských ubytoven má čtyřicet až padesát lidí bydlících na jednom na patře k dispozici čtyři záchody, tři umyvadla a tři sprchy, v nichž teče teplá voda jen občas. Na vaření mají všechny rodiny dva elektrické vařiče, dohromady dvě či tři plotýnky. Ministerstvo pro místní rozvoj přesto ve své koncepci sociálního bydlení počítá s tím, že chudé lidi nastrká do ubytoven. V důsledku řečeného prudce narůstá počet lidí žijících v nejbídnějších podmínkách, v beznaději a bez jakékoli životní perspektivy.

Situace je vážná, protože společenská atmosféra se zhoršuje v celé Evropě. Jakoby se náš kontinent vracel do období před druhou světovou válkou, kdy atmosféra v evropských zemích, plná zášti a nepřátelství, proměňovala způsob uvažování běžných lidí v masovém měřítku. Je proto nejvyšší čas vrátit se k naplňování svobody jednotlivců a lidských práv, k nimž se euroamerická civilizace přes vlastní chyby a omyly velmi těžce a velmi dlouho propracovávala.