Žijeme v divné době. Kdejaký nácíček vydává štvaní za názor a kritiku sebe samého za snahu o omezení svobody slova. Zahrávají si i lidé fušující do politiky nebo přímo obcující s mandátem.

Podivuhodná je snaha Bartošovy Národní demokracie vyvolat politologickou debatu nad termínem extremismus. Vadí jí, že je právě ona Bezpečnostní informační službou řazena k extremistické scéně, dokonce se kvůli tomu soudí. Ženy a muži v talárech mají rozhodnout, co je extrém a co „normál“.

Nezávidím jim to — společenská nálada se skutečně posouvá. Premiér Gross skončil kvůli několika nejasným milionům na nový byt, premiér Babiš je miláčkem davů i s padesáti miliony rozfofrovanými z evropských fondů. K solidaritě se všichni hlásíme, jen když se s námi mají solidarizovat druzí. Nemajetní se otírají o ty ještě nuznější. Před časem mne zamrazilo z protestu jakési romské formace proti migrantům.