S komunálními volbami nastal den „D“, na který liberální křídlo v ČSSD čekalo půl roku. Pokud dubnový 40. sjezd do vedení strany definitivně znovu vynesl bývalé lánské pučisty, spojence prezidenta Zemana, v říjnu se stalo, co se stát muselo: kdo volil ČSSD a nevadí mu Andrej Babiš, ten už volí ANO. A komu Babiš (a vstup do vlády s ním) vadí, přestal ČSSD volit taky. Samozřejmý a očekávaný debakl nastal a teď je důležité sledovat, co se bude dít dál.

Nejprve je dobré si připomenout, že demontáž sociální demokracie jakožto liberálního hnutí západního střihu nastala už v roce 2015 na 38. sjezdu. Na něm pragmatický Bohuslav Sobotka uzavřel několik nových spojenectví, jejichž výsledkem bylo mimo jiné odstranění senátora Jiřího Dienstbiera, nejhlasitějšího kritika Zemanových pohrobků v ČSSD, z vedení strany.

↗

Pokud se podaří pro myšlenku nové strany/hnutí získat liberální matadory jako Dienstbiera, projekt má slušnou šanci zaujmout a uspět. Foto web ČSSD

Z diskuse všech relevantních mluvčích jednotlivých proudů uvnitř sociální demokracie můžeme vyčíst tři budoucí možnosti vývoje strany:

1.Uchování statu quo

Vše zůstane, jak je. Ve vedení zůstanou Zimola i Hamáček, nic se nezmění. Zdeněk Škromach se bude znovu pomalu drápat směrem k Lidovému domu a za stranu budou v médiích mluvit Hašek a Foldyna.

Sociální demokracie bude i nadále lavírovat mezi standardním sociálnědemokratickým programem, jak jej známe například z Německa, a mezi národovectvím 19. století, okořeněným hlubokým spojenectvím s Hradem, a tím i totalitním Ruskem Vladimira Putina. Bude se bojovat s Romy a imigranty.

Je zřejmé, že právě o udržení statu quo jde současnému vedení. To po volebním debaklu předvádí tradiční politickou bramboračku, která je jedinou obranou před hněvem davu.

Tu neúspěch mírně zrelativizujeme, tu poukážeme na nevýhodné podmínky, ve kterých jsme šli do volební kampaně, tu upozorníme na dílčí úspěchy. Jen je nutné to dělat dostatečně dlouho na to, aby kritické hlasy pomalu uvadly.

2. Liberálové se pokusí ovládnout stranu

Z liberálních vod nelze neslyšet hlasy, volající po odchodu těch, co „nedrží sociálnědemokratické principy“ nebo „neprosazují sociálnědemokratickou politiku“. Nejčastěji k lidem, jako je Jaroslav Foldyna, který by se lépe vyjímal na kandidátce Svobodných nebo SPD.

Takové myšlenky jsou jistě relevantní a logické, nejsou však pronášeny na půdě například akademické, ale v drsném politickém světě, kde platí základní pravidlo, že vydobyté funkce je třeba se držet do posledního dechu. Jakkoli tedy má liberální křídlo pravdu, samo o sobě to nestačí. Mít pravdu a mít politickou sílu k jejímu prosazení jsou dvě rozdílné věci.

A jako první si musí liberálové přiznat, že členstvo ČSSD nemá zájem oslovovat „městského voliče“. Členstvo ČSSD má rádo svého Zemana.

Dokud si tohle štěchovci a dienstbierovci nepřiznají, neposunou se ani o krok dál. Zůstanou stát mezi dveřmi a budou se marně snažit oživovat struktury v posledním stadiu rozkladu.

3.Liberálové odejdou a nechají ČSSD zemřít

Třetí možností je shromáždit liberální sociální demokraty, kteří budou chtít prosazovat původní sociálně demokratický program s proevropským důrazem a založit novou stranu. Jakub Patočka ve svých komentářích velmi správně poukazuje na skutečnost, že neúspěšných partají bylo v posledních letech mnoho a že založit novou stranu/hnutí je organizačně a administrativně náročné.

Na druhou stranu nelze nevidět, že ČSSD jde od jedné programové a personální tragédie k druhé a právě skončené volby, ve kterých se za ČSSD nestyděli kandidovat s plnou podporou svých organizací ani lidé jako Dolínek nebo Koudelka, jasně ukázaly, že ČSSD je tak prohnilá od základů, že ani debakl tohoto rozměru ji nepřivedl k vnitřní katarzi.

Co s tím?

V nadcházejících senátních volbách za dva roky obhajují své mandáty obě z hlavních osobností liberálního křídla strany, Milan Štěch a Jiří Dienstbier. A přiznejme si, že pokud půjdou do voleb pod značkou ČSSD, může to znamenat ztrátu obou pánů pro českou politiku jednou provždy.

Přijmeme-li (dle mého názoru zjevný) předpoklad, že ČSSD reformovat nelze (pokud tomu tedy nechceme obětovat příštích deset let, po které bude levicové voliče umně zneužívat marketingový kombajn Andreje Babiše), je založení nové liberální levicové, důsledně socialistické strany, která si podrží respekt k lidským právům i evropskému ukotvení naší země, jedinou možností, jak obrodit v České republice autentickou sociálnědemokratickou politiku tak, jak ji známe ze západní Evropy.

Možná k tomu už nikdy nebude vhodnější doba:

a) Je ještě stále pár známých levicových liberálů ve vysoké politice, kteří mají přístup do celostátních médií,

b) Je poptávka po nových politických subjektech (i levicových, jak dokládají úspěchy nové levice v zahraničí),

c) Infrastruktura se dá s pomocí hnutí Idealisté postavit velmi rychle.

Snad zbývá jen překonat vnitřní konzervatismus, obavu z neúspěchu nebo překročit stín dosavadních kamarádšoftů a antipatií. A já tvrdím, že pokud se podaří pro myšlenku nové strany/hnutí získat liberální matadory Štěcha s Dienstbierem (a řadu dalších na krajích a v obcích), ze sféry aktivistické lidi typu Hejduka či odboráře a podobně zaměřené lidi v akademickém prostředí, nový projekt má slušnou šanci zaujmout a uspět.

Založme novou stranu, než bude pozdě

Ať už z pozice levicových liberálů vidíme budoucnost sociálnědemokratického hnutí v České republice uvnitř, nebo vně ČSSD, uvědomme si prosím dvě věci. Členové ČSSD většinově chtějí Zemana, jeho přátele v ČSSD a podporují vše, co tito lidé představují. Prokázalo se to v primárkách, na posledních třech sjezdech i v referendu. To je pro debatu o budoucnosti liberální levice důležité.

Za další je dobré si přiznat, že po příštích senátních volbách za dva roky bude na založení nové strany pozdě, protože poslední levicoví liberálové zřejmě opustí Senát. A vybudovat novou stranu bez zakotvení ve vrcholné politice může trvat roky.

Právě ty roky, po které budeme jen zpovzdálí sledovat sílící hydru Agrofertu a spoléhat na to, že za nás bitvu s Andrejem Babišem a Milošem Zemanem vyhraje liberální pravice.

Založme novou stranu. Teď! Zítra bude pozdě…