Není na co čekat, přišel čas založit novou levicovou stranu
Jiří VojáčekLiberálové v ČSSD jako Dienstbier, Štěch by si měli přiznat, že sociální demokracie je ztracená, zemanovská a národovecky zapšklá. Založit vlastní subjekt by měli hned, dokud ještě mají oporu v mandátech v Senátu.
S komunálními volbami nastal den „D“, na který liberální křídlo v ČSSD čekalo půl roku. Pokud dubnový 40. sjezd do vedení strany definitivně znovu vynesl bývalé lánské pučisty, spojence prezidenta Zemana, v říjnu se stalo, co se stát muselo: kdo volil ČSSD a nevadí mu Andrej Babiš, ten už volí ANO. A komu Babiš (a vstup do vlády s ním) vadí, přestal ČSSD volit taky. Samozřejmý a očekávaný debakl nastal a teď je důležité sledovat, co se bude dít dál.
Nejprve je dobré si připomenout, že demontáž sociální demokracie jakožto liberálního hnutí západního střihu nastala už v roce 2015 na 38. sjezdu. Na něm pragmatický Bohuslav Sobotka uzavřel několik nových spojenectví, jejichž výsledkem bylo mimo jiné odstranění senátora Jiřího Dienstbiera, nejhlasitějšího kritika Zemanových pohrobků v ČSSD, z vedení strany.
Z diskuse všech relevantních mluvčích jednotlivých proudů uvnitř sociální demokracie můžeme vyčíst tři budoucí možnosti vývoje strany:
1.Uchování statu quo
Vše zůstane, jak je. Ve vedení zůstanou Zimola i Hamáček, nic se nezmění. Zdeněk Škromach se bude znovu pomalu drápat směrem k Lidovému domu a za stranu budou v médiích mluvit Hašek a Foldyna.
Sociální demokracie bude i nadále lavírovat mezi standardním sociálnědemokratickým programem, jak jej známe například z Německa, a mezi národovectvím 19. století, okořeněným hlubokým spojenectvím s Hradem, a tím i totalitním Ruskem Vladimira Putina. Bude se bojovat s Romy a imigranty.
Je zřejmé, že právě o udržení statu quo jde současnému vedení. To po volebním debaklu předvádí tradiční politickou bramboračku, která je jedinou obranou před hněvem davu.
Tu neúspěch mírně zrelativizujeme, tu poukážeme na nevýhodné podmínky, ve kterých jsme šli do volební kampaně, tu upozorníme na dílčí úspěchy. Jen je nutné to dělat dostatečně dlouho na to, aby kritické hlasy pomalu uvadly.
Kdo bude volit novou stranu? Voliči ODS, TOP09, lidovců ani STAN ne. Ubývající voliči komunistů taktéž nikoli. SPD nepřichází v úvahu ani v nejmenším. O Zelených škoda mluvit. O nevoličích si nedělejme iluze. Zbývají tedy příznivci dvou uskupení: ANO a ČPS.
Voliči ANO jsou zatím početní a zajisté různorodí. Svou stranu však volí hlavně ze dvou důvodů: protože je silná a protože Babiš. To druhé celkem potvrdily podzimní volby. Pro ANO sice dnes hlasuje nemálo sociálně slabších občanů, stěží však lze předpokládat, že by je zaujal pokus o nový začátek nějaké liberálnější varianty sociální demokracie. ANO vzniklo jako projekt záchrany pravicového statu quo, když ODS a TOP za jeho posílení (a za své chyby) drsně zaplatila.
Voliči ČPS se cítí obšťastněni tím, že je strana jejich volby "v laufu". Jsou to spíše mladí lidé z velkých měst, kteří nemají sociální demokraty rádi. Mají v sobě vůči nim zarostlé předsudky a každopádně se stěží mohou se stranou sociálně demokratického typu identifikovat. Lze u nich předpokládat jistý respekt k J. Dienstbierovi, ale jen jako k solitérovi a "disidentovi". Štěchovci a podobní je nezajímají. Dienstbier nemůže budovat něco jako svou osobní stranu (v liberálním prostředí se o něco takového nepokusil ani J. Pospíšil nebo J. Drahoš). Dienstbiera by jeho voliči posouvali směrem napravo.
Členové ČSSD nejsou většinou prezidetovými věrnými stoupenci. V něčem jim Zeman, přes svůj neblahý vývoj, blízký je, ale především se o něj chtějí opřít. Viděli to už dříve a vidí dosud jako politickou nutnost. Vzhledem k slábnutí své strany jsou méně a méně "vybíraví". Člověku se jaksi vybaví doba před 70 lety... Zeman však svůj režim na desetiletí nezaloží!
ČSSD bude asi muset vyčkat pospolu aspoň konce úřadování stávajícího prezidenta. K. Schwarzenberg byl z hlediska jejich vyhlídek (a samozřejmě nejen jich) byl lepší volbou! Snad v dohledné době přijde i k určité proměně evropského a domácího politického klimatu. Pro horší ekonomické časy by sociální demokraté měli, na evropské úrovni, tentokrát připravit nepoměrně zásadnější reformy než jaké měli za minulé krize.
ČSSD je nereformovatelná, nová strana jedinou možností. Mohla by získat právě i mnohé voliče středu, řada z nich není asociálních a třeba STAN, a dokonce i TOP volí "z nezbytí": ČSSD je pro ně nedůvěryhodná a více napravo (k ODS) jít nechtějí. A samozřejmě, i mezi Piráty lze lovit.