Poslední příležitost pro tradiční levici: čelit ekonomické globalizaci

Daniela Ostrá

Hnutí ANO i SPD těží svůj politický úspěch z toho, že rezignují na tradiční pravo-levé štěpení stran a zaměřují se spíš na konflikt konzervativních a liberálních hodnot. Budoucnost ČSSD či KSČM však tudy nevede.

Komunální a senátní volby zpravidla nebývají natolik vzrušující podívanou, která by zasluhovala výraznější pozornost. Ani ty letošní nepřinesly nic, co by vybočovalo z trendu posledních let. Včetně pro řadu lidí smutné zprávy o dalším oslabení levice. Respektive stran, které označujeme za tradiční levici: KSČM a ČSSD.

Komunisté sice mohou být nejmasovější stranou na české politické scéně. Jsou také velmi úspěšní v sestavování vlastních kandidátních listin. Ale jde o vlastnosti, které dnes volby prostě nevyhrávají. KSČM byla po celou dobu od Sametové revoluce protestní stranou, stavící se proti kapitalistickému systému, a tudíž i politickému režimu, který jej udržuje. Díky absenci přímého podílu na polistopadových vládách měli punc čisté strany, oprávněně kritizující nepravosti, kterých se demokratické vlády dopouští.

A nějaké by se zajisté našly. Kupříkladu velice jemně řečeno „nepovedená" privatizace, jejíž dopad na materiální i psychologický stav společnosti vidíme dodnes. Anebo neschopnost zastavit zvyšování sociálních rozdílů. A hlavně všudypřítomná korupce. Vše bylo vodou na mlýn straně, která svou značku vystavěla na étosu minulého režimu, kde vládly jasné pořádky a malá domů představovala stavební materiál na domek, nikoliv miliony ze státních firem vyvedené do soukromých rukou.

Jenže se ukazuje, že i protestní charakter má své limity. Když jich dosáhnete, je jen otázkou času, kdy vyvstane konkurence. Tou je nyní SPD, což je na první pohled možná paradox.

Obdobně překvapující může být pro vnějšího pozorovatele, když sleduje počínání hnutí ANO. Politický projekt oligarchy přebírá voliče sociálním demokratům v tak masivním měřítku, že je vymazal z politické mapy velkých měst. A tváří se přitom jako autentická levice. Mezitím někteří sociální demokraté zaujímají velmi zvláštní taktiku, jak čelit predátorskému chování Andreje Babiše: Osočování minulých předsedů, nulová sebereflexe a zejména neustálá střelba do vlastních řad. Každopádně i kdyby byla strana jednotná, nástupu hnutí ANO by nezabránila, nedělejme si iluze. A pravděpodobně ne ani odlivu hlasů. Proč? A je cesta ven?

×
Diskuse
MP
October 11, 2018 v 17.51
Problém je,
že sociálně-ekonomická témata jsou již natolik zastíněna těmi kulturními, že se k nim nedá jednoduše "vrátit" a vyhnout se přitom oněm otázkám kulturním. To je - a vlastně právem - voliči vnímáno jako nepoctivost: Chcete nás uchlácholit a uspat vyššími mzdami, a zároveň sem natahat ty strašné imigranty - řeknou xenofobové.

Autorka by chtěla konzervativně-liberální konflikt řešit vzděláváním v rámci strany. Vzdělávat zavilé xenofoby je neúčinné a vyčerpávající. A co tedy dělat, když oni xenofobové tvoří většinu členů a kádrů strany?

Založit stranu, která z definice xenofobní nebude...:)