Mírný pokrok v mezích zákona se opět zdá být cestou, která nevede k uzdravení unavené společnosti. Mnoha z nás nestačí konstatování sociální nemoci a obvykle doporučované terapie. Zpochybňují se samy základy společenského uspořádání. Pořád se příliš nedaří modifikovat tržní ekonomiku principy sociálního státu. Dravý kapitál hledá každou příležitost, jak jeho demokratické zarámování prolomit a nastolit bezprostřední třídní, oligarchickou moc.

Zastupitelský princip možná nikdy nefungoval podle svého ideálu, tedy jako odpovědná občanská volba mezi různými variantami komunální a státní politiky. S kulturní a vzdělanostní genocidou současné západní civilizace však schopnost posuzovat politické programy ještě dál poklesla a k moci se dostávají ti, kdo jsou schopni vložit víc prostředků do ohlupování veřejnosti. Občanské svobody platí nominálně pro všechny, prakticky hlavně pro ty, kdo si dokážou uplatnění a obhajobu svých práv zaplatit.

Světlem na konci tunelu bývaly utopie, liberální, sociální a možná národní. Politická a ekonomická realita se k nim mohla aspoň přiblížit. Zdálo se, že jsou možné pozvolné reformy. Utopiím se však přestalo věřit. Přišla postutopická éra, doba rozčarování, nedůvěry a skepse. Obvyklou reakcí bývá rezignace na politickou angažovanost. Téměř polovině obyvatelstva u nás je lhostejné, kdo jim vládne. Nebo jim není jedno, ale obávají se, že na to nemají vliv. Jiní chtějí jít ke kořenům (kořen latinsky radix). Chtějí společnost změnit z gruntu, radikálně.

Postutopičtí radikálové se nemusí vždy spokojit s technologií moci. Dvě postavy, jimž se věnuje právě vydaná kniha, se s prorockou horlivostí vrhly vedle politického aktivismu do filosofických a spirituálních reflexí svého hněvu a jejich literární okolí zobrazilo jejich sny v beletrii. Probíranými reprezentanty radikálního překonání dřívějších utopií a zároveň tvorby utopií (či dystopií) nových jsou ruský tvůrce čtvrté cesty Alexandr Dugin a americký postanarchistický obhájce autonomních zón Peter Lambron Wilson, který většinu svých textů publikoval pod pseudonymem Hakim Bey.

↗

Dvě postavy, jimž se kniha věnuje , se s prorockou horlivostí vrhly vedle politického aktivismu do filosofických a spirituálních reflexí svého hněvu a jejich literární okolí zobrazilo jejich sny v beletrii. Repro DR