Tmavozelený svět je důležitá kniha, která by měla být tlustou čárou za minulostí

Radek Kubala

Radek Kubala se zamýšlí nad významem a poselstvím nové knihy Arnošta Nováka Tmavozelené svět, jejíž ambicí je reflektovat dynamiku radikálního ekologického hnutí v České republice.

Kdybych mohl mít přání, aby si lidé aspirující na aktivní účast v klimatickém hnutí přečetli dvě knížky, byla by to McKibbenova ZeeměThis Changes Everything od Naomi Klein.  Zeemi kvůli popisu hrozby, jakou změny klimatu představují, a knihu kanadské novinářky kvůli způsobu, jakým popularizuje kritiku kapitalismu z environmentálních pozic.

Pokud bych mohl své přání zúžit pouze na lidi z aktivistického prostředí České republiky, přihodil bych jako doporučení novou knížku od Arnošta Nováka s názvem Tmavozelený svět. Jeho spis s podtitulem Radikálně ekologické aktivity v České republice po roce 1989 je důležitým příspěvkem k reflexi minulých tří dekád ekologického hnutí, zejména jeho radikálních a antisystémových počátků a následné deradikalizace či profesionalizace.

Autor v knize vystupuje z předem jasně reflektovaných a deklarovaných pozic postanarchistického přístupu k poznání. Už od prvních stran je proto jasné, že čteme knížku člověka se zkušenostmi z ekologického i sociálního hnutí, který reflektuje dynamiku vývoje hnutí zevnitř a který se nám to nebojí na prvních třiceti stranách několikrát připomenout. O to cennější kniha je, jelikož nabízí jiný pohled na politická hnutí než například typově podobné publikace od Ondřeje Císaře, zkoumající z pozice vnějšího pozorovatele.

Překvapivě pěkný obal, podstatný obsah. Repro DR

Ale postupujme od začátku. Když jsem knížku poprvé vyndal z brašny, řekl mi přísedící kolega trefně: „Na to, že to vydal SLON, má překvapivě pěkný obal.“ A je to pravda. Tmavě zelené vyvedení ladí s fotkou aktivisty blokujícího bagr u libkovického kostela. Celkově přebal navozuje lehce smutnou atmosféru, která se pak táhne zejména druhou částí knihy.

Definované cíle knihy rovněž zapadají do současné postmoderní tvorby. David Graeber ve své knize Utopie pravidel vyvolává debatu o potřebě kritiky byrokracie zleva, Slavoj Žižek v knize Násilí spouští diskusi o strukturálním násilí. Podobně Arnošt Novák se nesnaží hodnotit hnutí a přinést jasná východiska, ale otevřít jiný způsob přemýšlení o ekologickém hnutí, jeho politické imaginaci a repertoárech jednání.

Teoretická část

×