díky za otevřenou a věcnou polemiku s mým článkem o ÚSTR. Takováto reakce mě vždy potěší. Moc rád se s tebou na toto téma kdykoli pobavím, budeš-li chtít a mít čas.
Měj se hezky,
František

I když bych byl ohledně zmíněné článku pana Kostlána v detailech ještě přísnější, v celku bylo řečeno vše důležité ... doufejme, že nové vedené ÚSTRku posrtčí ústav právě tím směrem, jaký paní Šabatová naznačuju. Jsem v tom mírný skeptik, "zadávací projekt" této instituce je velmi silný, bude to chtít patrně celou řadu nových lidí ... ale především trudnou cestu k demokratizaci historie. (což bez demokratizace celého veřejného života půjde těžko)

Mně se ten text líbí krom titulku a kousíčku závěru :-). Do pravdy si netroufám, ale zapochyboval bych vůbec o pojmu "nestranně hodnotit". Jak znám autorku, možná ve své laskavosti chtěla vyjít vstříc problematické dikci zákona. Já ale takové ohledy nemám a tak vyslovuji obavu, zda to není příliš velký nárok. Vždyť hodnocení zahrnuje i volbu měřítka (hodnoty, kterou daný jev poměřuji) a tou volbou už mu de facto straním. Žáčkovo měřítko bylo asi víc antikomunistické než historické, sociologické a co já vím ještě. Dosavadní výsledky práce ÚSTR mně osobně trochu pomohly porozumět té době, ale doufám, že pod vedením J. Pernese to bude o hodně víc. Dobré vodítko má v poslední, tak košaté větě toho článku...

Moc hezký text. Ano, je potřeba hledat pravdu, ale rozhodně neurčujme, jaká ta jediná pravda je. USTR vznikl především jako politická instituce, která poukazem na totalitu a perzekuci má legitimizovat současný režim a zároveň rozhodnutí politiků.

Stačí si vzpomenout na předávání medailí Mašínům premiérem Topolánkem, kdy vedle nich stál Pavel Žáček, aby jako ředitel "Ústavu pravdy" posvětil tento v každém případě sporný akt. Jeho přítomnost při ceremoniálu posvěcovala kontroverzní rozhodnutí politika.

Nehodlám hodnotit pana Pernese, dal bych mu čas, ať předvede, co s ústavem dokáže. Doufejme ale, že ho zbaví té otřesné nálepky Ústavu, který "vědecky" odhaluje jedinou pravdu, říká nám "jak to bylo", přičemž nepřipouští jiné výklady a ignoruje souvislosti a kontext. Ostatně i o oné odbornosti vyvstávají oprávněné pochyby, neboť s jakou bujarou fantazií někteří (jistě ne všichni) zaměstnanci ústavu operovali s dokumenty (mnohdy dokonce jidiným dokumentem), toho by se neodvážili ani mediavelisté, kteří mají deset dokumentů na jedno století.