František Kostlán se ve svém sloupku Když se ústrčení perou s neústrčenými, Pernes se směje zamýšlí nad pozicí Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), který je podle něj stejně prokletý jako byl Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Kritické vnímání této instituce je podle něj způsobeno tím, že zde žije mnoho lidí napříč společností, kteří nechtějí, aby komunistické zločiny vyšly najevo, a brání popsání mechanismu totalitního režimu. Autor pak tuto základní myšlenku v textu dále rozvádí.

Lze souhlasit s tezí, že většina společnosti nepodporuje základní intenci zákona o ústavu v tom pojetí, jak se o něm dosud ve veřejném diskursu hovoří a píše. Na rozdíl od Františka Kostlána jsem však přesvědčena, že je to spíše dobře, a musím se přiznat, že patřím k této většině.

Samozřejmě si nemyslím, že bychom se minulostí neměli zabývat, ba právě naopak. Rozhodně také nechci bránit tomu, aby nějaké zločiny nevyšly najevo. Základní metodologický problém však spatřuji v tom, že v archívech Státní bezpečnosti a dalších bezpečnostních složek státu není skryta pravda o naší minulosti a že metodami badatelské práce, jimiž ústav pracuje, se k poznání minulosti nepřibližujeme, ale naopak se od jejího hlubšího poznání a pochopení vzdalujeme.

Dikce ani jazyk zákona nám také příliš nepomohou. Zamyslíme-li se například nad zněním ustanovení § 4 odst. a) „zkoumá a nestranně hodnotí dobu nesvobody a období komunistické totalitní moci, zkoumá antidemokratickou a zločinnou činnost orgánů státu, zejména jeho bezpečnostních složek, a zločinnou činnost Komunistické strany Československa, jakož i dalších organizací založených na její ideologii,“ vyvolává to zásadní otázky.

Lze vůbec nestranně zkoumat a hodnotit dobu, která je v té stejné větě nazvána totalitní, antidemokratickou a zločinnou? Má zákon namysli, že veškerá činnost orgánů státu byla antidemokratická a zločinná, nebo má namysli, že ústav má zkoumat jen tu činnost státu, která byla antidemokratická a zločinná? Pokud platí výklad druhý, proč nemá zkoumat celý komplex fungování státní moci? Proč nemá zkoumat fungování společnosti, a také vědu, kulturu nebo občanskou společnost?

Má ústav zkoumat jen „zločinnou činnost Komunistické strany Československa a dalších organizací založených na její ideologii“, nebo činnost veškerou, včetně  demokratizační a obrodné? Nebo to znamená, že veškerá činnost komunistické strany byla zločinná? Ale to se přece příčí osobní zkušenosti naprosté většiny lidí žijících v této zemi.

Kritický vztah k ústavu, který sdílí většina společnosti a nemalá část historické obce, plyne právě z toho, že čím dál tím více lidí tuší, že nejde o nestranné nalézání pravdy, ale o instrumentální dokládání pravdy dávno zjevené a stvrzené zákonem o protiprávnosti komunistického režimu. A také soudí, a já s nimi, že k poznání minulosti nepotřebujeme zvláštní ústav.

Nicméně když už ho máme, měli bychom chtít, aby dobu před listopadem 1989 zkoumal a hodnotil skutečně nestranně. Ke komplexnímu poznání minulosti jistě archívy potřebujeme, i dobře finančně zajištěná instituce může být přínosem, ale mnohem více potřebujeme intelektuální odvahu k překonání jednoduchého klišé o zločinném režimu a také schopnost vést dialog ve společnosti tak, abychom mohli mít více či méně v hlavních obrysech společnou dějinnou paměť a uznávali při respektování faktů možnost, platnost a potřebnost různých pohledů na některé otázky minulosti.