Vážený pane řediteli,

v uplynulých týdnech jsem se nejednou rozmýšlel, zda nemám rezignovat na funkci člena Vědecké rady ÚSTR (dále VR), abych měl volné ruce k veřejné kritice poměrů v ústavu za Vašeho vedení, a abych tak dal najevo, že se distancuji od organizátorů špinavé kampaně proti dosavadnímu předsedovi Vědecké rady ÚSTR docentu Jiřímu Pernesovi a proti jeho nástupu do funkce ředitele.

Chtěl jsem tak učinit ihned, když jsem se dověděl, že předsedkyně rady Naděžda Kavalírová 17. února t. r. v debatě o Jiřím Pernesovi jmenovala mezi jeho slabinami také tu, že údajně kryje „komunistu Prečana“ jako člena VR. Za člena jste mě navrhl Vy, rada mě schválila, a to bez výhrad k mé osobě. Jak si možná pamatujete, při debatě o předsedovi VR jsem odmítl akceptovat návrh z pléna VR, aby se hlasovalo o mně (tuším s poznámkou, že by z toho někdo v radě mohl dostat psotník), a místo sebe jsem za předsedu navrhl docenta Pernese.

Stejně jako mi vadí fundamentalistické postoje paní Kavalírové, zklamal jsem se v dalším členu rady, p. Patriku Bendovi. Jeho účelová a vlastně nesmyslná argumentace o Večerní univerzitě marxismu-leninismu jako „nejvyšším stupni marxisticko-leninského vzdělávání“ (v televizním interview, v němž měl za partnerku paní Petrušku Šustrovou) a jeho zřejmý podíl na rozpoutání kampaně proti doc. Pernesovi potvrzují pověsti o něm jako „šedé eminenci“ rady a hlavním zdroji sektářských postojů části rady. Ty jdou tak daleko, že její předsedkyně odmítá nyní podepsat jmenovací dekret Jiřímu Pernesovi, ač demokratické hlasování vyznělo v jeho prospěch. Ony pověsti ovšem p. Patrik Benda vydatně přiživuje, když se ve společnosti přátel či obdivovatelů chlubí tím, koho ze senátorů a koho v ústavu vodí na provázku či má pod kontrolou.

Jen postupně jsem zjišťoval, jak si někteří lidé z ODS přivlastňují ÚSTR jako svou doménu, div ne vlastnictví; naposledy p. poslanec Marek Benda, který se nejvíc ze všeho vzrušoval tím, že vedení jeho strany nevědělo předem nic o tom, že se Jiří Pernes může stát ředitelem. Už to je dost jako důvod pro to, abych nemohl pracovat v žádném grémiu instituce, kolem níž se vytváří síť takového politického kumpánství. Důvodů je ovšem více.

Místo toho, abych rezignoval a dal najevo, že nechci mít nic společného s institucí, které hrozí kvůli kampani rozpoutané Vámi a Vám podobnými ztráta veškerého kreditu u slušných lidí, jsem se však odhodlal zůstat a vyjádřit své mínění veřejně, jak jsem to ostatně avizoval Radě ÚSTR v dopise z 1. března t. r.

Nemusím se dlouze zdržovat připomínkou, že v roce 2007 jsem se ve veřejné diskusi na akademické půdě, v senátním slyšení a posléze i v denním tisku zasazoval o vznik ÚSTR a vyvolal tím nevoli vůči své osobě ze strany velké části kolegů historiků i archivářů. (Koho to zajímá, najde doklady na internetu.) Přivítal jsem založení ústavu a v březnu 2008 jsem Vám blahopřál k rozhodnutí Ústavního soudu, který odmítl stížnost skupiny poslanců na neústavnost zákona, na jehož podkladě ÚSTR vznikl; připomněl jsem pouze, že to má svůj rub, protože se zvyšují očekávání a ústav jim bude muset dostát. „Držím Vám v tom nadále palce,“ napsal jsem tehdy. Když jste se mne v létě 2008 dotázal, zda bych přijal členství ve Vědecké radě ústavu, samozřejmě jsem neodmítl; v radě se ostatně sešla slušná společnost.

Byl jsem si vědom, že vědecká rada je podle zákona jen poradní grémium ředitele. To ovšem podle mého chápání nevylučovalo, že vědecká rada bude ve své práci svým způsobem autonomní a kritická i k práci ústavu včetně jeho ředitele. Proto se ocitla v zápisu 3. zasedání rady 12. ledna 2009 tato pasáž:

„Člen VR, prof. PhDr. Vilém Prečan, CSc., připojuje svoje minoritní vótum: Jakkoli vysoce oceňuje velkou práci, kterou vykonal PhDr. Pavel Žáček, Ph.D. při budování ústavu, není přesvědčen, že zvládne personální problematiku ÚSTR, vnitroústavní komunikaci, úkol vyjasnit dlouhodobou koncepci výzkumu a koordinaci výzkumné práce ÚSTR s příbuznými výzkumnými institucemi v ČR. Proto zastává názor, že by mělo být vypsáno výběrové řízení na ředitele ÚSTR.“

O rok později, protože jsem 5. ledna 2010 nemohl být přítomen 5. zasedání VR, poslal jsem svůj kritický komentář k hodnocení činnosti ústavu v roce 2009 a k plánu na rok 2010 písemně; můj dvouapůlstránkový elaborát je připojen k zápisu. Úvodem jsem připomněl, že 3. zasedání 12. ledna 2009 řediteli ÚSTR doporučilo, „aby usiloval o prohloubení odborné spolupráce s dalšími vědeckými a vzdělávacími organizacemi působícími v České republice, a to v obdobném duchu, jak se to již daří na mezinárodním poli“. A konstatoval jsem, že moje pochybnost, zda ředitel Pavel Žáček zvládne úkol koordinace výzkumné práce ÚSTR s příbuznými výzkumnými institucemi v ČR, byla oprávněná a že ji potvrzuje jak uplynulý rok práce ústavu, tak plán na rok 2010.