Celoroční festival české heterosexuality vrcholí
Petr BittnerKorporátní tvář festivalu Prague Pride má svůj taktický smysl. Pohltí-li ho však komerce naplno, může nakonec ztratit svou morální převahu nad každodenní kampaní heterosexuální lobby.
Festival Prague Pride je masová událost — letos se ho účastnilo zhruba 85 tisíc lidí — a jako taková má svoje problematické aspekty. Mezi partnery akce se objevují korporace, jejichž dlouhodobá antihumánní politika ostře kontrastuje s humanistickým étosem festivalu.
Mezi nejhrozivějšími sponzory letošního Pridu ční zločinný ropný kolos ExxonMobil, který do průvodu vyslal svůj alegorický vůz. Společnost je jedním z nejúspěšnějších popíračů klimatické změny, markeťáci Exxonu se tak účastí na akci evidentně pokusili přerámovat význam pojmu globální „oteplování“.
Pridu bych se přesto zastal, jde-li o korporátní sponzoring obecně. Má-li totiž festival sloužit jako otevřená náruč pro dosud anonymní gaye nebo lesby, musí být populární, až popkulturní, moderní, a tedy i vydatně sponzorovaný. Superkritická akce s akademickým předporozuměním a antikapitalistickým ostřím by ztratila svůj obrovský dosah a s ním i inkluzivní potenciál.
Protože ať si o tom myslíme cokoli, náruč masové tržní zábavy je dnes tou nejotevřenější směrem do dětských pokojů mimo hlavní města.
Právě v konzervativním prostředí regionů, kde je sousedská komunita mnohem širší a soukromí paradoxně mnohem posvátnější, bývá každý coming out nejtěžší. Bojíte se reakce rodičů, o kterých víte, že by se báli reakce svých sousedů, bojíte se reakce přátel, protože na malém městě je těžší najít si nové.
Pride by měl zářit do těch nejzapadlejších koutů, aby promluvil k mladému člověku, který už nějaký čas cítí, že je „jiný“: všechno je v pořádku, ač se to z řečí dospělých i vrstevníků nemusí zdát, svět okolo je větší a ty jsi v něm „mainstream“.
Svůj smysl nicméně mají i akce jako Alt*Pride, které konfrontují hlavní festival s jeho případným pokrytectvím. Alternativní queer iniciativy se vší důrazností připomínají Pridu, že by se neměl nechat naplno pohltit komercí, chce-li nadále promlouvat z humanistických pozic.
Korporátníci všech orientací, spojte se!
Ale ta korporativně vyfutrovaná morální převaha jako hrdá vzpomínka na dávné heroické boje proti v zájmu korporací udržovanému establishmentu a vyzařování do regionů (uznávám, slova venkov a maloměsto zdaleka nezní tak cool) -- až jsem setřel slzu v oku.
----------------------
Pokud by mělo jít o boj vnější a o "sebeurčení" jako skutečné "určení sebe samého" (a nikoliv "naše určení těmi 'moudřejšími' z nás"), pak by se patrně jednalo o naivní představu rajské zahrady před prvotním hříchem.
"Boj za sebeurčení každého člověka" je totiž ve skutečnosti "bojem za konflikty mezi lidmi", protože různá lidská sebeurčení jsou nutně ve vzájemném konfliktu. Společná kultura, vycházející z dané "ekologické niky" (tedy z různosti prostředí), tyto konflikty přesouvá na své vnější hranice styku s jinými kulturami.
"Zestejnění" různých kultur prostřednictvím globalizace ale nevytvoří "rajskou" bezkonfliktní společnost...
---------------------
... už brzy ozáří lampa dvůr a zapoví co, kdo to ví, no snít.
Jenže teď jsem se (na A2larmu) dozvěděl, že "fakt, s kým spíme, konstruuje to, kdo jsme i mimo ložnici, jak žijeme svůj život a hlavně to, v čem jsme jiní, a to jediné, v čem se nelišíme, je právě to, co děláme v posteli."
Zdá se tedy, že to jediné, co nás sjednocuje, je určitá činnost v posteli, jinak se ve všem ostatním lišíme (a tyto všechny naše odlišnosti jsou konstruovány prostým "faktem s kým tu činnost děláme").
Když se tedy lišíme prakticky ve všem krom té jedné činnosti, lišíme se nejspíše i
v tom pohledu na to, co je dobro a co je zlo, a to mi už pochopitelně (narozdíl od té činnosti v posteli) jedno není, protože sociální koheze závisí právě na snaze shodnout se na tom, co je to dobro a zlo.
Jelikož ale odmítám uznat, že společnost může být stmelována NESHODOU v základních obrysech dobra a zla, odmítám tedy být z principu tolerantní nikoliv k odlišným hodnotám, ale k samotné hodnotové neslučitelnosti jako programu.
Jsem tedy homofobní, neboť je mi skutečně jedno, kdo s kým spí a jak (a to by mi - jako údajná příčina odlišné "hodnotové orientace" - jedno být nemělo), ovšem není mi už jedno, co údajně z tohoto prostého faktu vyplývá v oblasti rozdílných hodnotových preferencí společnosti (a to by mi v "moderní tolerantní" společnosti naopak jedno být mělo).
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Asexualita
Prostě sex a pocity při něm (nebo při jeho absenci) určují vývoj civilizace. O tom jsem nikdy dřív neměla tušení.
Už chápu, proč nerozumím světu, klíčem k pochopení všech jeho složitostí je totiž postel.
Jelen přece není žádný noční vlk.
Být tak tohle zvíře běsnící
za vaší klávesnicí
to byste teprv koukal na ten plk!