Jaroslav Foldyna je poměrně nudná politická postava, která neříká nic originálního. Všechno je to tisíckrát omletá nakládačka o tom, jak se všichni slušní lidé stali rukojmími multikulturních neziskovek. Valí se to na nás z obvyklých kanálů už tak dlouho, že mě to ve Foldynově fádním podání nutí zívat.

Je to stejné bahno, s jakým v politice podniká Okamura, jen o něco tlumenější, a tudíž ze své podstaty impotentnější, což si politici foldynovského typu v sociální demokracii zjevně ještě dostatečně nevyzkoušeli. Dokud se s nimi jedná o vládě, očividně se nebojí dál padat v preferencích.

Kterou mocnou neziskovkou je asi utiskován sám Jaroslav Foldyna ve vyztužené kožené vestě, s řetězy za pasem, v sedle silné (americké) motorky, s širokou stranickou podporou, s poslaneckým platem a s domácí posilovnou? Před jakým démonem se tento zabezpečený muž cítí tak ohrožený a ukřivděný? Před čím by rád ujel na Harleyi?

↗

Před čím chce Jaroslav Foldyna ujet na Harleyi se skupinou mužů v těsných kožených kalhotách? Repro DR

Jsem velkým příznivcem mužského pláče. Je to přirozená lidská emoce, kterou v nás mužích často potlačují patriarchální společenské konvence. Je ovšem zásadní rozdíl mezi pláčem a ubrečeností, které dává Foldyna průchod ve své video-výpovědi z posilovny.

Tedy nejsem nějaký velký odborník na chlapáctví, ale spíš než jako chlapský vzdor to na mě působí, jako když rozmazlené předškolačce seberete jednorožce. Nevím, jak přesně by takovéhle fňukny „ubránily hranice před hordami nepřátelských žoldáků“, jak se holedbají, když je vyvedou z míry nějaké hypotetické kancelářské občanské spolky, nebo dokonce obyčejní lidé s jinou sexuální orientací. Já bych tedy s dovolením vyhlížel větší hrdiny.

„Chtěl jsem mu dát jazyk, protože jsem myslel, že je gay,“ vysvětlil Foldyna svůj nevyžádaný polibek protiputinovskému aktivistovi Martinu Uhlířovi, kterého označil za „zvyklého na latex“. Ne, on si prostě nemůže pomoct.

Za prvé, co je to za slang a kde se ho pan poslanec naučil? A za druhé, co je to za zvláštní líbací logiku? Líbat cizího na základě pouhého sondování jeho sexuální orientace, to známe z psí říše, případně z pokročilých hodin regionálních diskoték. A líbat druhé na základě identifikace stejného pohlaví?

Ať počítám, jak počítám, možná tím na sebe nakonec Foldyna nechtěně prozrazuje něco víc o svých skutečných preferencích. Ono když už někoho rozpaluje homosexualita natolik, že proti ní jezdí na motorce, musí v tom být nějaká lest.

Jako by se s jeho touhou líbat své oponenty dralo na svobodu Foldynovo něžné Já, úzkostlivě vězněné pod krustou vest, krunýřů, řetězů a duněním motoru. Snad ho volá družná společnost desítek dalších mužů oděných v neskutečně těsných kožených kalhotách.

Dokonce i supermaskulinní vůdce propagandistického motorkářského gangu Nočních vlků Alexander Zaldostanov zvaný Chirurg pracoval v 80. letech v proslulé berlínské gay čtvrti Schönberg jako vyhazovač v místním klubu.

Dnes tvrdí, že se tam „naučil, že homosexualita je nemoc“. Po sociálních sítích ale kolují fotografie, na kterých si Zaldostanov společnost takto „nemocných“ vyloženě užívá a s místní queer komunitou courá s náušnicemi, zvlhčenými kadeřemi a pečlivě pěstěným obočím po třpytivých večírcích. Možná by takový pořádný večírek ulevil od napětí i samotnému Foldynovi.

↗

Maskulinní lídr Nočních vlků Alexander Zaldostanov si v 80. letech užíval v Berlíně třpytivé večírky s místní queer komunitou. Foto manygoodtips.com

Čert vem jednoho Foldynu

Oproti Hamáčkovi chválí Foldynovo chování třeba bývalý politický analytik a současný lidský odpad Štěpán Kotrba. Přátelství s člověkem útočícím pepřákem na bezdomovce je pro Foldynu další vyloženě hrdinskou vizitkou.

Celá aféra by nestála za řeč, kdyby celkem 255 delegátů a delegátek ČSSD nezvolilo na posledním sjezdu Jaroslava Foldynu místopředsedou strany. Z pohledu sociálních demokratů by mělo být snadné jednoho Foldynu včas identifikovat a za jeho chování ho vyloučit. Jenže se ukazuje, že to tak snadné není a že ten Foldyna zjevně není zdaleka jen jeden.

„Za co se mám omlouvat?“ ptá se proto Foldyna svého předsedy Hamáčka a já se k jeho dotazu bez nadsázky přidávám. Ať se dívám, jak se dívám, nevidím totiž nic, co by Jaroslav Foldyna nevyváděl už dřív, nic, co by snad mělo způsobit nějaké rozčarování u těch stovek delegátů, kteří mu dali v dubnu bez skrupulí svůj hlas.

To jsou totiž stovky sociálních demokratek a demokratů, kteří si upřímně myslí, že by člověk jako Jaroslav Foldyna měl být tváří ČSSD. Že by zkrátka měla ideální sociální demokracie glorifikovat Vladimíra Putina, napodobovat rétoriku Tomia Okamury a plivat na občanskou společnost a menšiny.

Jestli by se tedy měl někdo někomu omlouvat, pak tahle současná sociální demokracie svým zakladatelům.