Vlci, největší psovité šelmy, jsou sociální tvorové žijící většinou v dobře organizovaných smečkách. Klasickou vlčí smečku tvoří vedoucí „alfa“ pár, který se obvykle sdružuje na celý život, a jeho potomci, jež zaujímají „beta“ až „omega“ status. Skupina může být doplněna i o nepříbuzné jedince. Ze zemí našeho kontinentu najdeme nejvíc vlků v Rusku — na třicet tisíc.

Vlci jsou, jak známo, velmi aktivní v noci. Co teprv Noční vlci. Těch je asi pět tisíc, jezdí na motorkách a drží se přísného vojenského řádu. Klub v současnosti řídí přítel ruského prezidenta Vladimíra Putina Alexandr Zaldostanov přezdívaný Chirurg. Ačkoliv se skupina označuje za apolitickou organizaci, aktivně Putina podporuje. Ruští liberální novináři klub označují za gang radikálních nacionalistů a násilníků vyznávajících agresivní formy pravoslavné víry. Na Wikipedii se ještě lze dočíst, že v roce 2013 proběhla přestřelka mezi kluby Noční vlci a Tři cesty. Dokonce s obětmi na životech.

Velkou kauzou těchto dní se stal zamýšlený a výročím koncem druhé světové války inspirovaný průjezd Nočních vlků Polskem a Českou republikou na západ, až do Berlína. A je vedlejší, že monstrakce se s neochotou polských úřadů nakonec sesypala jako domeček z karet.

Wikipedii jsem nezmínil náhodou. Vždy je důležité, odkud čerpáte informace. Zvlášť u tématu, které nesledujete dlouhodobě a zevrubně. Pak záleží na zdrojích. Nejčastějšími bývají ověření přátelé nebo osoby, ke kterým prostě člověk cítí důvěru.

Takových mám celou řadu, schválně ale zmíním čtyři komentátory a analytiky, o jejichž poctivosti a statečnosti nemám pochyb — Jana Petránka, Alexandra Mitrofanova, Jana Schneidera a Libora Dvořáka. První z nich tvrdí, že Noční vlci jsou milí, apolitičtí hoši, kteří milují motorky a měli to za komunistů těžké („Podívejte, když je necháte volně project, budou se těšit ze svých motorek, budou se s váma bavit o přizpůsobení motorek,..., tyhle ty chlapce já mám rád. A když se dostanete na politické téma, tak je jim to nemilé,“ řekl s nádechem naivity Jan Petránek 18. dubna v České televizi). Také Jan Schneider se diví, jak je u nás ideologizována tato akce.

Další dva gentlemani před Nočními vlky varují. Alexandr Mitrofanov o nich psal osmadvacátého dubna v Právu jako o bezpečnostním riziku a pochválil české ministerstvo vnitra, že je shledalo být zločineckou organizací aktivně zapojenou do drogového byznysu, ale i do konfliktu na Ukrajině.

↗

Vlci jsou, jak známo, velmi aktivní v noci. Co teprv Noční vlci. Těch je asi pět tisíc, jezdí na motorkách a drží se přísného vojenského řádu. Klub v současnosti řídí přítel ruského prezidenta Vladimíra Putina Alexandr Zaldostanov přezdívaný Chirurg. Foto neznámého autora, flickr.com

A teď babo raď, na koho dát! Že má celý spektákl rysy provokace, musí být jasné všem. Je to ale důvod pro perzekuci? Část spoluobčanů zase mohla vnímat jako provokaci americký vojenský konvoj. Většina veřejnosti pochopitelně nikoliv: je normální, že jinak hodnotíme akce spojenců, a jinak akce protivníků. Nebylo by ale lepší tuto dichotomii v situacích, které nezavání otevřeným konfliktem, opustit? Není víc svoboda pohybu, než odpor vůči potenciálním zločincům?

Jistě, vždy záleží na míře. Nebo na počtu motorek. Pokud ale bylo cílem ruské propagandy rozvířit jedno obskurní téma (a pokusit se, aby byli motorkáři srovnáváni s konvojem pod vlajkou s hvězdami a pruhy), může být spokojená.

Koneckonců, na hlučné motorkáře si státní moc dokáže posvítit snadněji než na propagandisty pracující v rukavičkách. Za uplynulý rok se nám rozmnožily zdánlivě hodnověrné weby, občanská sdružení i think-tanky recyklující moskevské postoje. Vedle nich zde už léta existují občanská sdružení a think-tanky orientované transatlanticky. Opět je máme sklon hodnotit podle toho, jestli jdeme s Východem, nebo Západem.

Životní zkušenost říká, že pravda není nikdy černobílá, ale také že nejlepším vodítkem při jejím hledání jsou hodnoty, které sdílíme. Snažme se nedostat do situace, kdy bychom se raději mýlili se spojenci, než měli pravdu s oponenty. Zároveň však mějme na paměti, že spojenci jsou tu od toho, aby si byli v těžkých situacích oporou. Jeden za všechny, všichni za jednoho. Dnes pomůžu já tobě, zítra ty mě, jde nám přece o společný cíl.

Lepší než orientovat se na jeden zdroj a baštit pak vše i s navijákem je o všem pochybovat a utvářet si vlastní názor. Přátelé a seriózní individuality nám mohou ukázat cestu, za ručičku nás ale nikam nedovedou — některé oříšky si musíme rozlousknout sami. Vzýváme-li dlouhodobě pevné ideje a zastáváme-li jasné principy (například svobodu, solidaritu, lidská práva), jsme na nejlepší cestě nebýt ovcemi. Pak se nemusíme bát ani vlků.