Zase si někdo našel obětního beránka: „neziskovky"
Jiří DolejšSoučasné tažení proti „neziskovkám“ je projevem neúcty k dobrovolnické práci, k svobodným občanským aktivitám zdola. Masivní seškrtání prostředků pro občanský sektor by nás civilizačně vracelo zpět.
O neziskovém — či občanském — sektoru se mluví často příliš lehkovážně a nekoncepčně. Ve všech vyspělých zemích je důležitou a podporovanou složkou. Přitom nejde o nijak obří částky.
Stát, kraje, obce a státní fondy v souhrnu poskytly spolkům a jiným občanským organizacím dotace přes 16,5 mld korun. V roce 2016 putovalo cca 85 % z celkové částky udělované státem do resortů práce a sociálních věcí a školství, mládeže a tělovýchovy. Takže úkol není škrtat, ale nanejvýš tak lépe kontrolovat a racionalizovat.
Žvást o ničem. Co o rozdělování penězích, které protékají z veřejného sektoru, vlastně pan poslanec umí říct? Jen objem. Už vyjmenvání těch ohrožených by bylo úsměvné, nebýt situace tragická. Ani Děti země, ani Člověk v tísni nepatří k neohroženějším, Diakonie bez upřesnění je nejvýše volná síť.
Prostě nic než zamlouvání vlastní odpovědnosti a předstírání tváře, kterou dolejšova partaj nemá.
Ono nejde o to, že je jich stopadesát tisíc, jak uvádí pan poslanec. Jde o strukturu a funkci.
Nechám stranou ty velké a obecně známé jako je Adra, Červený kříž, Sbory dobrovolných hasičů a důležitou a atypickou Horskou službu o.p.s. a co do velikosti tuším nejmenší z nich, Člověka v tísni. Jsou tu stovky sociálních zařízení, hospiců, zařízení pro pomoc závislým, pomoc dětem, stovky vzdělávacích spolků. Všechny přežívají z ruky do huby, půjčují si na budoucí výplatu, žebrají, kde se dá -- a těmhle plivne nejaký Dolejš do obličeje svým nemyslivým výrokem o nutnosti "lepší kontroly". Ano, i já znám neziskovky, které vysávají, bývají to ty, které mají dobré politické kontakty, které je ochrání před důsledky kontroly.