Zase si někdo našel obětního beránka: „neziskovky"
Jiří DolejšSoučasné tažení proti „neziskovkám“ je projevem neúcty k dobrovolnické práci, k svobodným občanským aktivitám zdola. Masivní seškrtání prostředků pro občanský sektor by nás civilizačně vracelo zpět.
O neziskovém — či občanském — sektoru se mluví často příliš lehkovážně a nekoncepčně. Ve všech vyspělých zemích je důležitou a podporovanou složkou. Přitom nejde o nijak obří částky.
Stát, kraje, obce a státní fondy v souhrnu poskytly spolkům a jiným občanským organizacím dotace přes 16,5 mld korun. V roce 2016 putovalo cca 85 % z celkové částky udělované státem do resortů práce a sociálních věcí a školství, mládeže a tělovýchovy. Takže úkol není škrtat, ale nanejvýš tak lépe kontrolovat a racionalizovat.
Je přitom třeba brát v potaz, že občanské organizace také nefinancují jen granty a dotace, získávají peníze i z darů, něco málo i z vlastní činnosti či členských příspěvků. Organizací daného typu je sice asi 120 tisíc, ale zaměstnávají asi jen 50 tisíc pracovníků - nejvíce je těch malých spolků, co se věnují zájmové činnosti, stojí na aktivitě dobrovolníků.
Patří se například takové instituce jako Horská služba, dále různé obecně prospěšné společnosti, nadace, příspěvkové organizace a tak podobně. A útoky populistů na práci „neziskového sektoru“ vypadají jako snaha nahradit je státní byrokracií či ziskovým privátem.
Absurdní je i vyrábět účelové seznamy nežádoucích neziskovek. Žádné ideologické kádrování by nemělo sloužit rozhodování o financích: a je teď jedno, jestli někomu vadí Děti Země, někomu Člověk v tísni a někomu třeba Diakonie.
Bohužel dosud neproběhly na toto téma mezi občanským sektorem a vládou žádné diskuze. Vláda má k podobným účelům zřízen svůj poradní orgán - Radu vlády pro nestátní neziskové organizace.
Seškrtat peníze pro tak důležitou oblast až na polovinu může být pro celý sektor likvidační. Předcházet by měl audit neúčelných a špatně kontrolovaných veřejných dotací. Zprávu o jejich financování přitom vláda stále odkládá a aktuální analýza se nedělá. Vždyť od čeho je vláda? Aby takový audit dotací připravila a předložila - to se dá snad zvládnout.
Organizace občanské společnosti se účastní otevřených grantových soutěžích bez jistoty získání prostředků. Pokud je způsob udělování grantů neefektivní, je třeba zamyslet se nad jiným způsobem financování občanské společnosti.
Komerční rozhodování o službách občanského sektoru ale účinnější nebude. Role občanské společnosti netkví také jen v poskytování neziskových služeb. Je to pestrý odraz života zdola, tuto škálu zájmů nelze reglementovat byrokraticky. Zpochybňování občanské společnosti a její omezováním bychom se vraceli civilizačně zpátky. A to jistě nechceme.
Žvást o ničem. Co o rozdělování penězích, které protékají z veřejného sektoru, vlastně pan poslanec umí říct? Jen objem. Už vyjmenvání těch ohrožených by bylo úsměvné, nebýt situace tragická. Ani Děti země, ani Člověk v tísni nepatří k neohroženějším, Diakonie bez upřesnění je nejvýše volná síť.
Prostě nic než zamlouvání vlastní odpovědnosti a předstírání tváře, kterou dolejšova partaj nemá.
Ono nejde o to, že je jich stopadesát tisíc, jak uvádí pan poslanec. Jde o strukturu a funkci.
Nechám stranou ty velké a obecně známé jako je Adra, Červený kříž, Sbory dobrovolných hasičů a důležitou a atypickou Horskou službu o.p.s. a co do velikosti tuším nejmenší z nich, Člověka v tísni. Jsou tu stovky sociálních zařízení, hospiců, zařízení pro pomoc závislým, pomoc dětem, stovky vzdělávacích spolků. Všechny přežívají z ruky do huby, půjčují si na budoucí výplatu, žebrají, kde se dá -- a těmhle plivne nejaký Dolejš do obličeje svým nemyslivým výrokem o nutnosti "lepší kontroly". Ano, i já znám neziskovky, které vysávají, bývají to ty, které mají dobré politické kontakty, které je ochrání před důsledky kontroly.