Přestože mají současné demonstrace v USA a Evropě jinou podobu a zaměření, jejich zásadní sdělení se od sebe příliš neliší — jde o nejrazantnější vzedmutí společnosti od turbulentního roku 2011 a jejich zásadní složkou je studentská angažovanost. Právě o souznění společných nálad svědčí i demonstrace organizované u nás nebo na Slovensku. Tam se studenti připojili k masivním demonstracím proti vládě po zavraždění novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky. V České republice zase přes 200 vysokých a středních škol vyhlásilo před několika týdny celorepublikovou stávku #VyjdiVen, svolanou na sociálních sítích, a to jako jasný signál nespokojenosti s překrucováním Ústavy a arogancí vládní moci.

Soudě ale dle následné vášnivé diskuse o propojení politiky a škol jako by se u nás zastavil čas. To, co by mělo být samozřejmou součástí demokratického projevu, zdá se nejen podle vyjádření politiků pro čím dál větší část společnosti paradoxně nepřijatelné. Zatímco v USA pochodují miliony studentů a formulují politické požadavky, u nás stačí ke zpochybňování svobodné vůle mladých lidí, když se stávka organizovaná studenty DAMU přesune na hodinové setkání na piazzetě Národního divadla, kde studenti vysokých i středních škol přednáší projevy.

Poslanec za ODS Václav Klaus ml. se mírumilovným vyjádřením názorů cítil asi velmi rozhořčen, když s velkým ohlasem na sociálních sítích prohlásil: „V roce 1989 jsme jako studenti demonstrovali za svobodné demokratické volby. Dnes studenti demonstrují proti výsledkům svobodných voleb.” Podobně dotčený byl i prezident republiky Miloš Zeman, který při předávání ocenění pro nejlepšího učitele Zlatý Amos zdůraznil, že stávka byla plná zmanipulovaných studentů, a pokud se ke svému okolí vyjadřují třináctiletí, jde o zneužívání.

↗

V USA se protestů iniciovaných studenty a studentkami zúčastnily na dva miliony lidí. Repro DR