Volba nového předsedy Českého svazu včelařů před třemi roky se odehrávala ve velmi zjitřené atmosféře. Všech zhruba 60 tisíc členů a členek svazu unavených korupčními kauzami i skandálem s antibiotiky napjatě očekávalo, zda se řízení svazu změní směrem k novému, demokratičtějšímu fungování. Ovšem když i přes jasnou podporu reformního kandidáta Karla Brücklera zvolili delegáti — často navzdory přání členské základny — v tajné volbě konzervativní Jarmilu Machovou, bylo jasné, že kritická situace ve svazu se spíše prohloubí.

To, že se do nejužšího vedení po nástupu Machové opět dostal funkcionář Miloslav Peroutka (jehož odchod mohl svaz alespoň částečně očistit) a hned se v úvodníku časopisu Včelařství bez jakékoli sebereflexe pustil do kritiků poměrů, bylo pro mnohé členy poslední ránou. K uklidnění situace nepřispělo ani to, že Machová záhy po svém zvolení stáhla trestní oznámení na firmu Včelpo, která byla sice zodpovědná za přimíchávání antibiotik do medu, nicméně s Machovou byla a je personálně provázaná. Nutno podotknout, že dodnes není jasné, co svými postoji Machová sledovala. Včelpo je každopádně v současné době v likvidaci.

Zoufalou reakcí mnohých členů, ale i základních organizací, bylo masivní opouštění řad svazu a zakládání vlastních, nezávislých spolků (například Včelařský spolek Moravy a Slezska či Včelařský spolek pro Frýdek, Dobrou a okolí). Tím se však jen připravili o některé výhody, které členství v Českém svazu včelařů přináší, zejména pak snížení byrokratické zátěže. Naopak svaz, přisátý na ministerstvo zemědělství, se tak zbavil dalších kritických hlasů.

Sám jsem zpočátku netušil, jak hluboko celý problém leží. To, že svaz není schopen efektivně komunikovat s novými zájemci o členství a že jeho „demokratický centralismus“ svou byrokratičností překoná v České republice snad jen komunistická strana, je mezi včelaři všeobecně známý fakt. Ovšem jednoho dne jsem narazil na šokující e-mailovou diskusi mezi předsedkyní základní organizace Frýdek-Místek Marií Knödlovou a okresním funkcionářem Miroslavem Poništem. Ta debata byla tak bizarní, že se ji ZO rozhodla zveřejnit na webových stránkách svého Včelařského obchůdku. Docela trefně ukazuje, jak to ve svazu opravdu funguje — komunikace je plná arogance, ignorance a zášti.

Vše začíná poměrně nevinným dotazem základní organizace zaslaným okresním funkcionářům. Knödlová žádá o vyúčtování poměrně zásadní dotace na včelařský kroužek, které by měli funkcionáři poskytovat automaticky. Důvodem navíc není žádné podezření z korupce, základní organizace si potřebuje údaje prostě jen zanést do dokumentace.

Předseda revizní komise však na Knödlovou zaútočí s neuvěřitelnou capslockovou razancí („CO SI TO DOVOLUJEŠ?????“), zatímco funkcionář Miroslav Poništ snahu Knödlové posměšně komentuje tím, že dotyčná „chce být papežštější než papež“.

Zoufalá Knödlová vypadá, že by se snad kvůli rozkradení statisíců ani nezlobila, nicméně chce mít jako předsedkyně základní organizace v pořádku své účetnictví. Z komunikace vyplývá, že jí o nic víc nejde. Rozjetý Poništ ale přechází do ofenzivy a v hromadných mailech označuje předsedkyni za duševně narušenou, dělá si legraci z jejího náboženského přesvědčení a několikrát zdůrazní, že on, funkcionář, se nenechá úkolovat od nějaké ženské. Poté, co se Knödlové zastane několik členů základní organizace, začne Poništ vyhrožovat, že na Včelí obchůdek pošle kontroly a Knödlové zničí její „byznys“.

Přestože je Poništ dále upozorňován řadovými členy, ale i dalšími funkcionáři na to, že neplní své povinnosti vyplývající z funkce (neprůhlednost financování, absence zápisů ze schůzí, špatně vyplněné faktury, porušování stanov), podle e-mailů nemá pocit, že by měl záležitosti dát do pořádku.

Pokud si ty desítky mailů přečte člověk, který dané osoby nezná, snadno podlehne dojmu, že Poništ bude zřejmě jen jakýsi primitivní hulvát, který se drží u koryta a se včelařením nemá nic společného. Jaký tragický omyl! Podíváme-li se na stránky Českého svazu včelařů, zjistíme, že Miroslav Poništ je jeho první místopředseda, pravá ruka Jarmily Machové. Je to tedy stejné, jako kdyby ministr vnitra odmítl poslat vládním úředníkům běžnou pracovní agendu s tím, že „on je kurva ministr“.

Situaci je tedy nutno bezodkladně řešit, a to radikální změnou struktury Českého svazu včelařů, která musí vycházet zdola, od jeho členů, nikoli shora od zkorumpovaných funkcionářů, které včelaření patrně už dávno nezajímá. Podotýkám, že Miroslav Poništ je stále místopředsedou a jeho jednání se — pokud je mi známo — obešlo bez jakéhokoli postihu.