Rezignace Dominika Duky byla přijata, ačkoli média tvrdí opak

Ivan Štampach

V nedávných dnech jsme se mohli dočíst, že Dominik Duka nadále zůstává pražským arcibiskupem. Jedná se však pouze o setrvání dočasné, než bude nalezen jeho nástupce, upozorňuje Ivan Štampach.

Média informovala o dopisu Dominiku Dukovi, který mu zaslal Mons. Emien Jean Sylvain, chargé d'affaires ad interim nunciatury Svatého stolce v Praze. Text dopisu byl náležitě publikován, ale rozhodnutí formálně papežovo, fakticky však Kongregace pro biskupy, bylo chybně interpretováno.

Média nevěnovala pozornost tomu, že vzkaz od kongregace Dukovi jako metropolitovi Čech, předsedovi České biskupské konference a kardinálovi neadresoval diplomaticky příslušný apoštolský nuncius Giuseppe Leanza, nýbrž dočasný šéf úřadu s nižším diplomatickým statutem (neakreditovaný u prezidenta, ale u ministerstva zahraničí).

Média referovala tak, že Dominik Duka zůstává pražským arcibiskupem. Tak je to vždy při rezignaci. Situace, kdy by byl biskup vyzván k opuštění úřadu, aniž by byl určen jeho nástupce, by byla mimořádná a svědčilo by to o nepřiznaném závažném problému.

Dosavadní nositel úřadu končí a v liturgicky vhodném čase se uskuteční slavnostní intronizace nového (arci)biskupa. Foto archiv DR

Dopis nunciatury jasně říká, že papež Dukovu rezignaci přijal a vyzval ho, aby v úřadu pokračoval. Když například roku 2014 rezignoval v souvislosti s dosažením kanonického věku 75 let plzeňský biskup František Radkovský, papež jeho rezignaci nepřijal a ponechal ho ještě rok ve funkci, než se dokončilo řízení směřující ke jmenování jeho nástupce, jímž se stal Tomáš Holub. Současná situace v Praze je jiná.

Dominik Duka se vyslovil, že oslaví 100. výročí vzniku Československa, čemuž se dalo rozumět tak, že je oslaví ve funkci arcibiskupa. To určitě nelze vyloučit. Pravděpodobné však je, že v řádu měsíců bude oznámen jeho nástupce na stolci pražského arcibiskupa, metropolity české církevní provincie. Že bude zvolen nový předseda České biskupské konference a že se nový arcibiskup po nějaké přiměřené době stane kardinálem. Pozice kardinála je s pražským stolcem tradičně spojena.

Řízení ohledně nástupce je v rukou nuncia. Ten se doptává ostatních biskupů země, kněží arcidiecéze a „směrodatných laiků“, což se vykládá tak, že to jsou významní sponzoři a politici. Na základě rozhovorů sestavuje terno, uspořádanou trojici kandidátů, již dál posuzují v Římě Kongregace pro biskupy, a případně i Státní sekretariát Svatého stolce. V tomto prostředí vznikne jmenovací dekret, kandidát je ve vší tajnosti dotázán nunciem, zda volbu přijímá, a dekret je papeži předložen k podpisu.

Dosavadní nositel úřadu končí a v liturgicky vhodném čase se uskuteční slavnostní intronizace nového (arci)biskupa. Není-li dosud biskupem, například pomocným nebo biskupem jiné diecéze, předchází intronizaci biskupské svěcení.

Dukova rezignace tedy nebyla odmítnuta a jeho setrvání v úřadu lze s nejvyšší pravděpodobností očekávat na nezbytně nutnou dobu do jmenování nástupce.

    Diskuse
    JP
    May 10, 2018 v 16.27
    Když byl svého času - po celých desetiletích svého vládnutí - dramatickým přesunem voličských hlasů ze své funkce odvolen pravicový německý kancléř Helmut Kohl, tehdejší lídr německých Zelených, svým břitkým sarkasmem proslulý Joschka Fischer mu ironicky poblahopřál k odchodu "in den wohlverdienten Ruhestand", tedy do "velice zaslouženého důchodu". Což byl ovšem podvojný smysl, jak řečeno v daném případě velice ironicky míněný.

    Takže, popřejme i my kardinálu a arcibiskupovi pražskému D. Dukovi "zasloužený odchod do zaslouženého důchodu".
    May 10, 2018 v 20.03
    Děkuji panu Štampachovi
    vysvětlení, které se jinde v médiích, pokud se mi doneslo, neobjevilo.

    Napadá mě ve zcela obecné poloze, že v 75 letech pracuje hodně málo lidí, zejméně ne se stejným nasazením jako lidé o deset či dvacet let mladší.

    Proč je to vlastně v církvi jinak? Vysvětlení, že se jedná o samé mimořádné osobnosti nadané nenahraditelnou moudrostí neobstojí. Spíše se zdá, že lidé strašně neradi odcházejí z mocenských pozic, to ovšem platí i v politice.

    Od moci se velmi zřídka odchází jinak než v důsledku porážky. Bylo by dobré, kdyby se toto vnímání změnilo, kdyby byl výkon moci brán jako práce a služba a dobrovolný odchod na vrcholu sil jako moudré rozhodnutí.

    Jako vzácný příklad muže moci, který odešel dobrovolně, mě napadá císař Dioklecián. Ten rezignoval ve věku něco přes šedesát let. Kvůli pronásledování křesťanů si vysloužil pověst kruťase, byl to ale také člověk, který během své dlouhé vlády římskou říši znovu konsolidoval.
    O interpretaci (formálně) papežova rozhodnutí se hádají ti, kteří na jeho rozhodování činili nátlak:

    "Prodloužení Dukova mandátu jsme bohužel očekávali. Fakt, že papež František arcibiskupovi Dukovi mandát prodloužil, není podle nás výrazem toho, že by chtěl vyjádřit respekt k jeho dosavadní práci a už vůbec ne přitakání jeho nacionalismu a nekřesťanským názorům na migraci, ale spíše důsledkem decentralizovaného pojetí církve, které papež dlouhodobě zastává," řekl jeden z organizátorů protestu Jan Bierhanzl.

    ------------------------

    Já jsem to pochopil tak, jak to bylo všude napsáno (Rezignace Dominika Duky byla přijata, ve svém úřadu setrvá, dokud nebude stanoveno jinak, jedná se pravděpodobně o dobu několika měsíců):

    "Z pověření Kongregace pro biskupy je mi ctí Vám oznámit, že Svatý otec přijal Vaši rezignaci na úřad pražského arcibiskupa a vyzývá Vás, abyste pokračoval ve svém úřadu 'donec aliter provideatur' (dokud nebude stanoveno jinak)."

    Pochopil jsem to správně (a troufám si říci, že správně to pochopila většina lidí) i bez obšírného vysvětlení Ivana Štampacha.
    JP
    May 11, 2018 v 12.14
    Solón - to byl také jeden z těch velice mála, kdo odstoupil na vrcholu své moci; ačkoli ho dokonce přemlouvali, aby na své pozici zůstal i nadále.