Fašismus není v Itálii cítit „znovu“, ale stále

Jakub Horňáček

Jakub Horňáček přibližuje a komentuje zprávy o poslední aktivizaci následovníků Benita Mussoliniho v Itálii. Jaké formy a vliv má dnešní italský fašismus, jak se k němu staví klasické politické strany a jak reaguje zbytek společnosti?

V Římě a dalších italských městech vyšly v sobotu 24. února desítky tisíc lidí do ulic, aby protestovaly proti fašismu. Demonstrace, které proběhly týden před parlamentními volbami, svolaly velké levicové organizace a odbory v reakci na atentát, který spáchal proti uprchlíkům sympatizant extrémní pravice a bývalý kandidát Ligy severu Luca Traini ve středoitalském městě Macerata.

Právě reakce odborových centrál a velkých levicových organizací vzbudila v italské levici jistou nevoli: velké organizace se nejdříve rozhodly připojit k prvotní demonstraci, která proběhla již 10. února přímo v Maceratě, na nátlak politiků středolevicové Demokratické strany pak svůj postoj odvolaly. V Maceratě i navzdory tomu před dvěma týdny proběhla úspěšná demonstrace s účastí dvaceti tisíc lidí z celé Itálie.

Slovo začínající na ef

Události v Maceratě byly pro velkou část médií i italské společnosti momentem, kdy si uvědomily, že fašismus není ani zdaleka minulostí a že aktivisté z fašistických organizací nejsou jen pobláznění a celkem neškodní popletové s takřka fetišistickou zálibou v Mussolinim a v artefaktech fašistického dvacetiletí.

Jak již dlouhou dobu upozorňují antifašističtí aktivisté v kampani laparolaconlaeffe (doslova slovo začínající na ef), média často zamlčují či potlačují politický background mnoha násilných činů spáchaných osobami napojenými na extrémně pravicové kruhy.

Jedním z posledním příkladů je vražda dvou trhovců původem ze Senegalu, kterou spáchal ve Florencii roku 2011 aktivista neofašistické skupiny CasaPound Gianluca Casseri. Jestliže tomu bylo letos jinak a slovo začínající na ef se dostalo na první stránky deníků, tak za to může s největší pravděpodobností probíhající volební kampaň.

Jeden z hlavních požadavků posledních demonstrací je zakázání činnosti neofašistických organizací. V letošních volbách kandidují do parlamentu rovnou dvě neofašistické strany: již zmíněná CasaPound a také hnutí Forza Nuova. Demonstrující odkazují na ústavu, která zakazuje obnovení, a to v jakékoliv formě, rozpuštěné Národní fašistické strany. Na druhou stranu však italský stát tento zákaz nikdy striktně nevymáhal. Již v roce 1946 tak italští fašisté mohli založit novou stranu, Italské sociální hnutí (MSI), která se dva roky poté dostala do parlamentu, kde zůstala nepřetržitě až do svého rozpuštění v roce 1993.

Italské sociální hnutí a jeho pozdější transformace do nové strany Národního sjednocení sloužily fakticky jako mateřské organizace menších a nezávislejších fašistických skupin. Dnes tuto roli převzala Liga severu, která se pod vedením současného předsedy Mattea Salviniho změnila z regionální strany brojící proti masovým daňovým transferům ze severu Itálie do Říma a odtud dále na jih na celostátně působící stranu lepenovského typu.

K této přeměně stačilo relativně málo: obyvatele jižní Itálie nahradili v nenávistné rétorice migranti, Řím Brusel, a navíc má Liga za sebou velkou zkušenost „komunálního rasismu“: brojení jménem pořádku proti bezdomovcům, Romům, prostitutkám, ale také třeba proti turistům konzumujících svačinu přivezenou z domu v centru historických měst. Fašistické skupiny vidí dnes v Lize nejen spojence, ale i hlavní politické kolbiště, v jehož rámci mohou uplatňovat svůj vliv.

Fašismus se nevrátí

Ve svých mobilizacích se antifašističtí aktivisté setkávají nejen s odporem svých protivníků, ale často také s výsměchem mnoha establishmentových novinářů, intelektuálů a politiků. Ti tvrdí, že antifašisté bojují staré bitvy, protože fašismus se přece již nevrátí. Sami však ignorují skutečnost, že fašismus se nevrátí, protože z Itálie nikdy neodešel.

Jak ve své době poukázal Pasolini, režim kolem vládnoucí křesťanské demokracie byl sice nominálně antifašistický, ale současně fašistické skupiny používal v třídním boji proti dělníkům a jiným progresivním vrstvám italské společnosti. V poválečné historii Itálie je bezpočet násilných událostí a atentátů, za kterými stojí fašisté a části bezpečnostních složek či tajných služeb. Koneckonců italská buržoazie si fašisty vždy představovala v roli služebníků na černou práci, po porážce ve 2. světové válce se jí tuto vizi podařilo realizovat.

Po konci studené války a se zhroucením italského stranického systému na začátku 90. let se pozice fašistů přece jen změnila. Definitivně skončila systematická teroristická aktivita, byť i nadále fašistické síly používají násilí a zabíjejí. Skrze Národní sjednocení se fašistům daří vstoupit hlavním vchodem do pravicového bloku Silvia Berlusconiho. I zde fašisté slouží jako osoby na černou politickou práci, které navíc často organizují teritoriální sítě pravicového bloku a dostávají se pod jeho deštníkem do významných funkcích na místní úrovni.

Pravici se navíc podařilo v devadesátých letech nastolit agendu národního porozumění, která navrhovala ukončit „rozdělení národa“ na fašisty a antifašisty. Umírněná levice místo toho, aby vystupovala proti tomuto postupnému stírání rozdílu mezi fašismem a antifašismem, politiku národního udobření nekriticky přejala. Jedním z příkladů tohoto vyklizení antifašistických pozic je přijetí fašistického výkladu o válečných a poválečných událostech ve východních regionech sousedících s tehdejší Jugoslávií.

Je jasné, že ambicí současných fašistických politiků není přímo uchopit moc, ale spíše být onou personální a myšlenkovou rezervou širšího pravicového bloku, který má znovu šanci být nejsilnějším uskupením na italské politické scéně. Namlouvat si, že fašismus není pro demokracii nebezpečí jen z toho důvodu, že změnil svou taktiku, je krátkozraké. A Itálie dnes ukazuje, jak tato taktika může být pro fašisty úspěšná.

    Prosíme, podpořte naši práci

    Společně jsme přispěli ke konci éry Andreje Babiše. Nikdy by to nebylo možné bez vás. Naše práce ale není u konce. Denně budeme dohlížet na to, aby se slibované změny opravdu staly.

    Vaše podpora určuje naši sílu.

    Spolu #jsmeDR.

    Diskuse