A teď vážně, jak hloupý je Trump?
Robert ReichSpolupracovníci o něm říkají, že není příliš chytrý. Minimálně v jedné oblasti je však naprostý génius, říká s nadsázkou politolog a publicista Robert Reich.
Už více než rok slýchám z interních kruhů washingtonských úředníků, od stranických lobbistů, republikánských komentátorů, a dokonce i od několika republikánských členů Kongresu, že Donald Trump je pozoruhodně hloupý.
Namlouval jsem si, že nemohou mít pravdu, protože skutečně hloupí lidé se nestávají prezidenty Spojených států. Dokonce i George W. Bush byl dost chytrý na to, aby si najal chytré lidi, kteří vedli jeho kampaň a pak zajišťovali chod Bílého domu.
Před několika měsíci, když ministr zahraničí Rex Tillerson prohlásil, že Trump je „zas…ý dětina“, odmítl jsem to. Vím, jak může být služba v kabinetu prezidenta frustrující, a slyšel jsem, že členové kabinetů jiných prezidentů popisovali své šéfy obdobně.
Nedávno se objevila kniha „Oheň a zuřivost“ novináře Michaela Wolffa, obsahující rozhovory s více než dvěma stovkami lidí, kteří se zabývali Trumpem jako kandidátem a jako prezidentem, a to včetně členů personálu Bílého domu.
Jeden z nich, poradce pro národní bezpečnost H. R. McMaster hovoří o Trumpovi jako o „zdrogovaném jedinci“, Steve Mnuchin a bývalý šéf personálu Reince Priebus ho označují za „idiota“. Rupert Murdoch o Trumpovi říká, že je to „zas…ý idiot“.
Trumpův hlavní ekonomický poradce Gary Cohn řekl o Trumpovi, že je „hloupý jako h…o“. Vysvětluje, že „Trump nečte nic — ani jednostránkové záznamy, ani krátké politické příspěvky, prostě nic. Stává se, že vstane v půli jednání se zahraničními představiteli, protože se nudí.“
Když se jeden z pracovníků kampaně snažil Trumpa vzdělávat ve věci Ústavy, Trump se nemohl soustředit. „Dostal jsem se ke čtvrtému dodatku, když mi dal znamení, abych zmlkl, a obrátil oči v sloup,“ popisuje pracovník.
Trump si nemyslí, že je hloupý. Minulou sobotu tweetoval: „Za dvě největší přednosti ve svém běhu života pokládám duševní stabilitu a to, že jsem skutečně chytrý“. Jak předtím vyprávěl: „Šel jsem na vysokou školu, která se řadí do Břečťanové ligy. Absolvoval jsem ji s dobrými známkami. Jsem velmi inteligentní člověk.“
Trump nebyl zrovna akademickou hvězdou. Jeden z jeho profesorů na Whartonově škole obchodu a financí pennsylvánské University údajně řekl: byl „tím nejhloupějším zatraceným studentem, kterého jsem kdy měl.“
Autorka Trumpova životopisu Gwenda Blairová napsala v roce 2001, že Trump byl přijat na Wharton díky zvláštní laskavosti „přátelského“ přijímacího úředníka, který se znal s Trumpovým starším bratrem.
Počkejte však. Bylo by nebezpečné podcenit tohoto muže.
I když Trump nečte, není schopen sledovat logickou argumentaci a udrží pozornost jen nakrátko, stále z toho ještě nevyplývá, že je hloupý. Existuje další forma inteligence, nazývaná „emoční inteligence“.
Emoční inteligence je koncept vyvinutý dvěma psychology, Johnem Mayerem z University v New Hampshiru a Petrem Saloveyem z Yaleovy univerzity. Popularizoval ho roku 1996 v knize tohoto názvu Dan Goleman.
Mayer a Salovey definují emoční inteligenci jako schopnost „pochopit a řídit vlastní emoce“ a „rozpoznat a ovlivnit emoce druhých“.
Je jasné, že v první oblasti Trump nevykazuje příliš velkou kapacitu. Je choulostivý, narcistický a pomstychtivý. Jak tvrdí mnoho republikánských odborníků na zahraniční politiku, „není schopen nebo ochoten odlišit pravdu od omylu. Nepodporuje názorovou pluralitu. Chybí mu sebekontrola a jedná zbrkle. Nesnese kritiku.“
Budiž. A jak se to má s druhým z aspektů emoční inteligence podle Mayera a Saloveya, s ovlivňováním emocí jiných?
V tom je Trump hvězda. Ví, jak manipulovat lidmi. Má mimořádnou schopnost objevovat jejich emocionální slabiny, jejich strachy, úzkosti, předsudky a nejtemnější touhy, a umí jich používat pro své vlastní účely. Jinak řečeno, Trump je mimořádně talentovaný podrazák.
Byl podrazák vždycky. Přiměl tak stovky mladých lidí a jejich rodičů platit za studium na téměř bezcenné Trumpově univerzitě. Tlačil na banky, aby mu půjčovaly více peněz, i když dluhy opakovaně nesplácel. Nutil obchodní partnery, aby pro něj pracovali, a pak je podpořil. Je jasné, že nebyl vždy mezi podrazáky nejlepší. Kdyby byl, jeho podrazy by se mu vyplatily.
Podle vlastního sdělení měl Trump v roce 1976, kdy zahájil svou kariéru, 200 milionů dolarů, z toho většinu od svého otce. Dnes říká, že má zhruba 8 miliard dolarů. Kdyby byl jen svých původních 200 milionů dolarů vložil do investičního fondu a reinvestoval dividendy, měl by dnes miliard12.
V politice je však v podrazáctví mistr. Podvedl 62 979 879 Američanů, kteří pro něj hlasovali v listopadu 2016 — přiměl je věřit lžím o Mexičanech, muslimech, Afroameričanech, Baracku Obamovi, Hillary Clintonové, a všem těm „úžasným“, „krásným“ věcem, které prý udělá pro lidi, kteří ho budou podporovat. A v podvádění mnohých z nich stále pokračuje.
V politickém podrážení je Trump geniální. Tato genialita v kombinaci s jeho krajní hloupostí ve všech ostatních dimenzích jeho bytí představuje v současnosti zřejmé nebezpečí pro Ameriku i celý svět. Je třeba odvolat se na 25. dodatek Ústavy (o odvolání prezidenta) dříve, než bude pozdě.
Text vyšel původně na Robertreich.org pod názvem Seriously, how dumb is Trump? Z angličtiny přeložil Ivan Štampach.
Trump je tak pouze a jen pošetilým protagonistou systému, který v krystalické podobě prosazuje asociální nedostatky neoliberálního režimu kapitalismu.
V nedávném prožitku kolapsu kapitalismu, byl jeden obdobný vydáván za génia průměrnosti........bych připomněl.
Jeho povaha tak musí být vypjaté asociální arogance a ne jiná ..........bych dodal.
Ne každý systém má dostatečné brzdy, aby takové lidi včas zastavil, než ohrozí miliony životů. Dvacáté století to bohužel ukázalo víc než dostatečně.
Jak je na tom v tomhle ohledu Amerika, se teprve ukáže.
Zatímco Trumpovo jednání je dalo spíše možno charakterizovat tím, co se podle dřívější terminologie označovalo jako "psychopat" (podle novějšího názvosloví jako "porucha osobnosti"). Tedy právě naprostá neschopnost či neochota vcítit se do pocitů druhého; ovšem zároveň snaha toho druhého bezohledně manipulovat ve svůj vlastní prospěch.
Trump je bez jakýchkoli pochyb velice nadaným a talentovaným manipulátorem (obdobně jako byl svého času třeba Hitler); ale o nějaké "emoční inteligenci" se u něj asi opravdu sotva dá mluvit.
Naproti tomu Mao říkával: "Čím víc se člověk učí, tím je hloupější." A podívejte se, kde je dnes Čína a kde Rusko!
Článek tedy přece jen dává určitou naději, že USA mohou Čínu dohnat a předehnat!
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Emoční_inteligence
Tedy to, že emoční inteligence je jedna věc, a její morální využití je věc druhá.
Umět se vcítit do emocí druhých lidí ještě neznamená myslet to s nimi dobře, tedy soucítit s nimi.
Možná existují i opačné případy - že člověk se vcítit neumí, a přesto to to s druhými myslí dobře.
Vezměme jako příklad obecnou inteligenci: samozřejmě i inteligentní člověk může svou inteligenci zneužít k tomu, aby realizoval a prosazoval hloupé věci. Ale obecně nějaká komunita která bude založena na inteligenci bude asi jako celek fungovat v pozitivním smyslu. A s tou emoční inteligencí je to to samé.
Samozřejmě: striktně teoreticky vzato je ta emoční inteligence skutečně hodnotově neutrální: je tedy jak řečeno možno ji využívat jak v pozitivním, tak i v negativním smyslu.
Nicméně za prvé mám opravdu pocit že v obecném užívání se v naprosté většině případů rozumí ten pozitivní smysl; právě proto aby se tím odlišily ty případy emoční respektive sociální patologie, tedy naprosté lhostejnosti vůči pocitům druhých (klasicky: podřízených).
A za druhé: opravdu bych měl dost zábrany ve spojitosti s Trumpem používat jakoukoli terminologii spojenou i inteligencí. Ta "emocionální inteligence" - to je z definice schopnost vcítit se do pocitů druhých, a na základě tohoto poznání korigovat své vlastní jednání.
Pochybuji skutečně velice, že takováto schopnost je D. Trumpovi dána. Uvědomme si: on v žádném případě n e k o r i g u j e své jednání a schování. On je jako nosorožec, který se valí svou cestou, a všechno co se mu postaví do cesty prostě rozdupe.
Jeho jediná výhoda spočívá v tom, že právě tímto svým neotesaným, animálním primitivismem vystihl určité, právě v současné době aktuální trendy v americké společnosti. Není to tedy v žádném případě tak, že Trump by se nějak přizpůsoboval emočním náladám americké populace. Je tomu přesně naopak, tato část americké populace se v tom "nosorožci" Trumpovi shlíží, identifikuje se s jeho animální silou, i s jeho obhroublostí a neotesaností.
Jakmile by Trump skutečně začal projevovat nějaké známky emoční inteligence a začal své jednání měnit, právě tím by nejvíce ztratil na popularitě.