A teď vážně, jak hloupý je Trump?
Robert ReichSpolupracovníci o něm říkají, že není příliš chytrý. Minimálně v jedné oblasti je však naprostý génius, říká s nadsázkou politolog a publicista Robert Reich.
Už více než rok slýchám z interních kruhů washingtonských úředníků, od stranických lobbistů, republikánských komentátorů, a dokonce i od několika republikánských členů Kongresu, že Donald Trump je pozoruhodně hloupý.
Namlouval jsem si, že nemohou mít pravdu, protože skutečně hloupí lidé se nestávají prezidenty Spojených států. Dokonce i George W. Bush byl dost chytrý na to, aby si najal chytré lidi, kteří vedli jeho kampaň a pak zajišťovali chod Bílého domu.
Před několika měsíci, když ministr zahraničí Rex Tillerson prohlásil, že Trump je „zas…ý dětina“, odmítl jsem to. Vím, jak může být služba v kabinetu prezidenta frustrující, a slyšel jsem, že členové kabinetů jiných prezidentů popisovali své šéfy obdobně.
Nedávno se objevila kniha „Oheň a zuřivost“ novináře Michaela Wolffa, obsahující rozhovory s více než dvěma stovkami lidí, kteří se zabývali Trumpem jako kandidátem a jako prezidentem, a to včetně členů personálu Bílého domu.
Jeden z nich, poradce pro národní bezpečnost H. R. McMaster hovoří o Trumpovi jako o „zdrogovaném jedinci“, Steve Mnuchin a bývalý šéf personálu Reince Priebus ho označují za „idiota“. Rupert Murdoch o Trumpovi říká, že je to „zas…ý idiot“.
Trumpův hlavní ekonomický poradce Gary Cohn řekl o Trumpovi, že je „hloupý jako h…o“. Vysvětluje, že „Trump nečte nic — ani jednostránkové záznamy, ani krátké politické příspěvky, prostě nic. Stává se, že vstane v půli jednání se zahraničními představiteli, protože se nudí.“
Trump je tak pouze a jen pošetilým protagonistou systému, který v krystalické podobě prosazuje asociální nedostatky neoliberálního režimu kapitalismu.
V nedávném prožitku kolapsu kapitalismu, byl jeden obdobný vydáván za génia průměrnosti........bych připomněl.
Jeho povaha tak musí být vypjaté asociální arogance a ne jiná ..........bych dodal.
Ne každý systém má dostatečné brzdy, aby takové lidi včas zastavil, než ohrozí miliony životů. Dvacáté století to bohužel ukázalo víc než dostatečně.
Jak je na tom v tomhle ohledu Amerika, se teprve ukáže.
Zatímco Trumpovo jednání je dalo spíše možno charakterizovat tím, co se podle dřívější terminologie označovalo jako "psychopat" (podle novějšího názvosloví jako "porucha osobnosti"). Tedy právě naprostá neschopnost či neochota vcítit se do pocitů druhého; ovšem zároveň snaha toho druhého bezohledně manipulovat ve svůj vlastní prospěch.
Trump je bez jakýchkoli pochyb velice nadaným a talentovaným manipulátorem (obdobně jako byl svého času třeba Hitler); ale o nějaké "emoční inteligenci" se u něj asi opravdu sotva dá mluvit.
Naproti tomu Mao říkával: "Čím víc se člověk učí, tím je hloupější." A podívejte se, kde je dnes Čína a kde Rusko!
Článek tedy přece jen dává určitou naději, že USA mohou Čínu dohnat a předehnat!
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Emoční_inteligence
Tedy to, že emoční inteligence je jedna věc, a její morální využití je věc druhá.
Umět se vcítit do emocí druhých lidí ještě neznamená myslet to s nimi dobře, tedy soucítit s nimi.
Možná existují i opačné případy - že člověk se vcítit neumí, a přesto to to s druhými myslí dobře.
Vezměme jako příklad obecnou inteligenci: samozřejmě i inteligentní člověk může svou inteligenci zneužít k tomu, aby realizoval a prosazoval hloupé věci. Ale obecně nějaká komunita která bude založena na inteligenci bude asi jako celek fungovat v pozitivním smyslu. A s tou emoční inteligencí je to to samé.
Samozřejmě: striktně teoreticky vzato je ta emoční inteligence skutečně hodnotově neutrální: je tedy jak řečeno možno ji využívat jak v pozitivním, tak i v negativním smyslu.
Nicméně za prvé mám opravdu pocit že v obecném užívání se v naprosté většině případů rozumí ten pozitivní smysl; právě proto aby se tím odlišily ty případy emoční respektive sociální patologie, tedy naprosté lhostejnosti vůči pocitům druhých (klasicky: podřízených).
A za druhé: opravdu bych měl dost zábrany ve spojitosti s Trumpem používat jakoukoli terminologii spojenou i inteligencí. Ta "emocionální inteligence" - to je z definice schopnost vcítit se do pocitů druhých, a na základě tohoto poznání korigovat své vlastní jednání.
Pochybuji skutečně velice, že takováto schopnost je D. Trumpovi dána. Uvědomme si: on v žádném případě n e k o r i g u j e své jednání a schování. On je jako nosorožec, který se valí svou cestou, a všechno co se mu postaví do cesty prostě rozdupe.
Jeho jediná výhoda spočívá v tom, že právě tímto svým neotesaným, animálním primitivismem vystihl určité, právě v současné době aktuální trendy v americké společnosti. Není to tedy v žádném případě tak, že Trump by se nějak přizpůsoboval emočním náladám americké populace. Je tomu přesně naopak, tato část americké populace se v tom "nosorožci" Trumpovi shlíží, identifikuje se s jeho animální silou, i s jeho obhroublostí a neotesaností.
Jakmile by Trump skutečně začal projevovat nějaké známky emoční inteligence a začal své jednání měnit, právě tím by nejvíce ztratil na popularitě.