O marné stromovitosti
Ondřej VaculíkCo má společného strom ve městě, ohrožený pomístní politickou šarvátkou, a Evropská unie? Překvapivě mnoho.
Uvedl jsem minule na tomto místě pod názvem O lidské tváři vztekem brázděné příklad možné zkázy zdravého a krásného stromu, přirozeně vrostlého do městské aglomerace. Zkáza mu hrozí kvůli tomu, že skupina občanů jeho — až posud nikým nezpochybňovanou — hodnotu nesdílí a žádá, aby strom nadále už nemohl ničím škodit. Tito občané nevnímají strom jako přírodní výtvor, pomíjejí také jeho blahodárnou funkci estetickou či z hlediska životního prostředí, a soustřeďují se na podružné jevy, jako je padající listí, které tlí a znečišťuje komunikaci, nebo zdůrazňují případná, i když velice nepravděpodobná bezpečnostní rizika, která strom může představovat: ulomená větev spadne na maminku s kočárkem, vichr vyvrátí celý strom, pod nímž může zahynout i pět lidí.
Vzhledem k obecně sdíleným hodnotám činovníci místní samosprávy žádosti nevyhoví, a naopak musí strom bránit. Velice složitě, za pomoci i několika nezávislých odborných posudků začnou obhajovat existenci přírodního výtvoru, jenž se až posud svou krásnou stromovitostí každé lidské moci nad ním vymykal. A najednou má strom padnout právě kvůli té stromovitosti? Že někdo nechápe jeho hodnotu? Tak jakým právem takový člověk má rozhodovat o jeho osudu! Obrana stromu je pro činovníky místní správy věcí cti i z hlediska „vyššího principu mravního“, už kvůli tomu nemohou nechat strom padnout.
Na záchranu stromovitosti z článku páně Vaculíka navrhuji tento postup:
1. vyhlásit soutěž o nejkrásnější strom okresu, kraje, či přímo celé republiky a za pomoci poroty, zasvěcené do problému, nechat zvítězit ten náš.
2. výsledek hlasitě oznamovat v médiích, uspořádat slavnost při příležitosti osazení příslušné cedule, spojenou s koncertem známých zpěváků a skupin a s řečněním populárních osobností.
To by v tom byl čert, kdyby se pak proti stromu někdo ozval. Včetně toho, komu by spadla větev na přední sklo.
Je to proti všem dobrým zásadám, ale čas od času, když jde o strom....
Ale zdá se, že pan Vaculík má pak pocit, že právě tímto by se úřad vzdal své vlastní autonomní odpovědnosti, že by si tím jaksi "myl ruce".
To ovšem naprosto nemusí být. To že úřad zpraví veřejnost o ataku na městskou zeleň a vyzve ji, aby k tomu vyjádřila svůj názor, ještě zdaleka neznamená, že se tímto úřad vzdává svého práva samostatně rozhodovat.
Úřad tu má v zásadě dvě možnosti: buďto o dané záležitosti udělat referendum - anebo právě možnost nechat veřejnost s e v y j á d ř i t k dané záležitosti. S tím, že úřad přihlédne k těmto názorům, ale nakonec rozhodne sám.
Třetí možnost je ovšem ta, že úřad rozhodne čistě jenom sám; pak tu ovšem zůstává ten původní problém, totiž že část občanů bude mít pocit že s nimi úřad zachází spatra.
Byla by ovšem myslitelná ještě i možnost čtvrtá (a musím přiznat, že já osobně bych právě k této inklinoval nejspíše): kdybych byl dejme tomu starostou obce a někdo na mě přišel s nápadem porazit zdravý strom jenom proto že někomu z něj padá listí na jeho zaparkované auto, pak bych si tento houfec pozval k sobě do kanceláře, a sdělil bych jim na rovinu, že je to takový nesmysl, že je naprosto nemyslitelné aby něco takového prošlo. (Nevím jak v poměrech českých, ale v Německu by něco takového mohlo znamenat rovnou se vystavit trestnímu stíhání.) Ale že jsem ochoten - mají-li pocit že pravda je na jejich straně - tuto věc předložit veřejnosti. S tím, že nejpravděpodobnější výsledek této akce je právě ten, že nakonec to budou oni sami, kdo většinou svou spoluobčanů budou považováni za naprosté pitomce. A ať si to celé raději ještě jednou pořádně rozmyslí.