Rokoková panenka, nebo panovnice?

Alena Zemančíková

Televizní film Marie Terezie je výpravnou podívanou s množstvím krásných šatů, paruk a šperků. Škoda, že se v něm nedočkáme hlubšího vhledu do doby, v níž panovnice žila, a jejího významu pro Evropu i české země.

Česká televize v koprodukci se slovenskou, rakouskou a maďarskou na počátku roku 2018 oslavila habsburskou panovnici Marii Terezii, od jejíhož narození roku 1717 uběhlo v květnu 300 let. Že to byla žena v dějinách habsburské monarchie významná, není pochyb, zná ji každý návštěvník zámků na území bývalé monarchie, snad v žádném nechybí její portrét. S její vládou jsou spojeny mnohé legendy a příběhy, z nichž asi nejpopulárnější je ten o vybití veškeré zvěře v císařských oborách, aby byl nasycen lid. Z Amadea známe, jak ji pusinkoval malý Mozart, a historka o tom, jak pod ní a jejím manželem při milostné noci spadla postel, je rovněž okřídlená.

Pověst jí kazí monstrózní socha mezi dvěma muzejními budovami ve Vídni, kde sedí jako matróna na trůně, obklopená svými dvořany, ministry a generály. Podstavec z několikabarevné žuly pro tuhle obří sochu dodal plzeňský kameník Jan Cingroš, jeho firma ho vídeňskému dvoru věnovala, zřejmě v očekávání státních zakázek: to už ovšem Marie Terezie dávno nežila. Socha byla vytvořena v letech 1874 až 1887 Kasparem von Zumbusch a je hrozná, podobně jako socha královny Viktorie v Londýně.

V televizním dvoudílném filmu je Marie Terezie rozhodně sympatičtější než na pomníku. Jeho děj se soustřeďuje na dobu jejího mládí, končí její korunovací za uherskou královnu v Bratislavě a přísahou věrnosti a vojenské podpory uherské šlechty. Zobrazuje Marii Terezii jako pěknou, poněkud rozpustilou a celkem svobodomyslnou mladou ženu, která má na počátku své dospělosti opravdu štěstí, že se jí podaří provdat se za muže, s nímž pociťují vzájemnou náklonnost a který je zajímavým aristokratem nového, habsburské tradice osvěžujícího střihu, s citem pro rozvoj hospodářství a manufakturní výroby.

×
Diskuse
January 9, 2018 v 9.05
Jedna politická aktualita by se našla: že střední Evropu před Německem a Francií zachránili švarní Maďaři.
AZ
January 9, 2018 v 9.35
To je intrikánské myšlení - ale: myslíte, hrabě, že to byla objednávka? Skoro to tak vypadá.
January 9, 2018 v 9.47
Film, milá kněžno (omlouvám se za tu blahosklonnost), neměl k intrikám nikdy moc daleko.
PM
January 9, 2018 v 12.16
Frrevoluce/moderní demokracie a liberální kapitalismus za dveřmi
to jsou všechno zapadlé fenomeny, které jsou mně konzumentu plodů neoliberáního kapitalismu ryze cizí.

JP
January 9, 2018 v 12.37
Při té formulaci "mateřská postava panovnice" mě napadá jiná historická paralela: německá kancléřka Angela Merkelová. Zdá se, že národy tu a tam podlehnou hluboké nevědomé (infantilní?) touze nechat se opečovávat nějakou nadřazenou mateřskou instancí.

Na tu televizní produkci jsem se ovšem sám nedíval; předpokládal jsem u ní přesně tu plytkost, kterou ve své recenzi líčí paní Zemančíková.

Kde jsou ty doby takových dramatiků jako byl třeba Oldřich Daněk, kteří na pozadí historických (a i královských) příběhů dokázali učinit hluboké sondy do - nejen panovnických, ale vůbec lidských - záležitostí univerzálního významu?
January 9, 2018 v 20.16
Merkelové se říká Mutti, Clintonová tak vnímána nebyla, ačkoilv na rozdíl od Mekrelové není bezdětná. Angléla Merkelová asi někomu připomíná matku, na kterou je spolehnutí, nevede zbytečné řeči atd. Thatcherová měla děti dokonce dvě a jako mutti brána nebyla.