Vedoucímu katedry environmentálních studií Masarykovy univerzity a našemu bývalému kolegovi Bohuslavu Binkovi Lidové noviny vydaly text o naší knize Žlutý baron. V knize, která se letos stala bestsellerem a zasáhla do předvolebních debat, dokládáme, že skutečným důvodem vstupu Andreje Babiše do politiky není snaha napravovat veřejné poměry, jak vypráví, ale snaha pomáhat vlastnímu podnikání. Podle Binky naše práce není věrohodná.

Svá tvrzení se snaží podpořit třemi „argumenty“. Prý ve své knize nahrazujeme fakta emocemi, prý jsme přespříliš v růžových barvách vylíčili Babišem zlikvidovaného zemědělce Bohumíra Radu, kterého on sám podává jako bezskrupulózního podnikatele bez morální integrity, a konečně prý překrucujeme počty lidí propuštěných ze Státního fondu životního prostředí za Babišova ministra Richarda Brabce. Ani jedna z námitek neobstojí v konfrontaci s realitou.

Nejzávažněji působí výhrady týkající se Bohumíra Rady. Naše kniha nijak neskrývá, že je to složitá postava. Binkovy námitky proti němu ale nejsou v ničem nové. Když jsme popsali nepřátelské převzetí Agra Jevišovice Andrejem Babišem, dostali jsme už před dvěma lety z Agrofertu dopis, v němž se snažili vylíčit Bohumíra Radu podobně jako Binka tak, „aby si od něj ani pes kůrku nevzal“. Vše jsme tehdy prověřili a zjistili jsme, že Agrofert v ničem nemluvil pravdu.

O způsobu Radova podnikání v roce 2008 píše Binka sám — ačkoliv nám to vyčítá — velmi emotivně. Rada nijak nepopírá, že se zápachem jeho bioplynové stanice byly v prvních letech jejího provozu vážné potíže, že obtěžoval obyvatele Velkého Karlova a že dostal vysoké pokuty. Nijak také neskrývá problémy své krokodýlí farmy, ani poničení stromů v přírodním parku Jevišovka.

Na rozdíl od Binky jsme ale novináři, které zajímá, jak se věci mají doopravdy. Takže jsme to zjistili. O problémech bioplynky v knize píšeme jen stručně na pár řádcích, protože zkrátka není jejím primárním tématem. Více jsme popsali zde v novinách. Informace, že Rada bioplynku provozoval bez posudku EIA a bez integrovaného povolení, načež byl inspekcí životního prostředí potrestán sedmimilionovou pokutou, mluví za vše. Dnes bioplynka funguje dobře a nepáchne víc než jiné obdobné provozy.

Odepsat člověka pro minulé přešlapy? Je Rada věrohodný zdroj? Takové otázky jsme si kladli. Vše, co nám řekl, máme ověřeno z dalších zdrojů, anebo to dokládáme dokumenty. Z naší zkušenosti vyplývá, že je jako zdroj spolehlivý.

Radova bioplynová stanice byla jednou z prvních u nás. Nikdy v ní nepoužíval jenom kukuřici či jiné rostliny pěstované za tím účelem, jak se to děje v řadě podobných provozů. Od začátku počítal s tím, že v ní bude zpracovávat i veškerý jinak nevyužitelný biologický odpad, původně i ze svých živočišných provozů. Tím byla jeho bioplynová stanice výjimečná — a současně problematická.

Bylo v ní mnohem náročnější dopracovat se k optimálním technologickým postupům. Vzalo si to čas, ale Rada to zvládl. Dnes provozuje bioplynovou stanici i v sousedním Rakousku.

Za pozornost stojí i další způsob, jakým se Rada poté, co ho Babiš připravil o Agro Jevišovice, stará o své dnešní živobytí. Jeho Agro Boskovštejn je výrobcem oleje ze semínek révy vinné, která také dříve končila jako „odpad“. Radův olej se dnes prodává v různých „bioobchodech“ po celé republice, vozí se i do světa.

Je to detail, o němž se zmiňujeme proto, že ukazuje určitý princip v Radově — sedláckém — myšlení. Snaží se uzavřít pěstební a chovatelský cyklus tak, aby nic nepřicházelo nazmar. Proto se trápil s provozem bioplynky, i když by mohl jít pohodlnější cestou a fermentovat v ní jen kukuřici, proto vymyslel, jak vydělávat na „odpadních“ semínkách. A proto také přivezl do svého podniku krokodýly: aby žrali uhynulá kuřata, která předtím vozil do kafilérky.

Také případ v roce 2003 ořezaných stromů u Jevišovky proti Radovi použil jako argument už Agrofert. Zabývali jsme se jím v Deníku Referendum a citovali jsme k tomu Radův výrok: „Agro Jevišovice hospodařilo na pozemcích, které na 160 kilometrech sousedily s lesy a břehovými porosty. Většina pozemků byla v chráněných územích. Evidence LPIS v podstatě vyžadovala každoroční ořez větví, kácení náletů, nemocných stromů nebo stromů, jenž omezovaly průjezd zemědělské techniky při polních pracích a senosečích. Tuto údržbu dělalo přes zimu asi pětadvacet traktoristů. Nenařizoval jsem osobně, co mají kácet. Od toho byli ve společnosti technici, manažeři, nebylo to v mých silách hlídat.“ Rada dodává, že vždy řešil problémy způsobené zaměstnanci tak, že vzal celou věc na sebe.

S Bohumírem Radou mnohem více času než my strávili při práci na svém dokumentárním filmu Selský rozum naši kolegové, filmaři Vít Janeček a Zuzana Piussi. Oba jsou pokládáni za prvotřídní profesionály. Bohumír Rada v jejich filmu tvoří hlavní kladnou postavu. Znamená to, že ani oni dva ho neprokoukli, také oni se nechali obalamutit?

Jistěže Bohumír Rada je rázovitá postava s rysy dobrodruha. Ale nebýt toho, asi by nikdy nevynikl mezi stovkami jiných, které Babiš zlikvidoval nebo likviduje podobně. S řadou takových jsme mluvili. Ale na rozdíl od Rady takřka všichni mlčí ve strachu, aby se jim nevedlo ještě hůř.