Jen sotva lze vyčítat televizím a on-line médiím, že se snaží podat svým divákům a čtenářům co nejaktuálnější zprávy. Bezprostředně po každé tragédii, jakou byl čtvrteční teror ve Španělsku, jsou ale k dispozici vždy jen domněnky a ohromné množství bezobsažné „vaty“.

I tento týden jsme tedy mohli v televizi veřejné služby i na soukromých kanálech vidět především telefonáty snad každé česky mluvící osoby, která se nacházela v okolí . Mohli jsme sledovat záznamy z mobilních telefonů a amatérská videa, na nichž se znovu a znovu objevovala bezvládná těla, panika, útěk.

Tato svědectví a tyto obrazy mají informační hodnotu limitně se blížící nule. Jsou pouhou snahou vyplnit prostor vysílání do té doby, dokud nebude mít redakce něco důvěryhodného. Domnívám se ale, že spíše škodí než pomáhají.

Nebýt reklamou na teror

Především podporují narativ události dne. Samozřejmě že smrt nevinných lidí je velkou věcí a je třeba o ní hovořit. Ale mechanismus terorismu funguje na symbolické rovině. Jak už napovídá latinský základ mezinárodně používaného pojmu, teror je děs, hrůza, panika, kterou mají aktivity útočníků ve společnosti vyvolávat. Každý mediální obsah, jenž tento děs posiluje, je reklamou na ideologii násilníků a posiluje dosah jejich činů. Bez mediálního halasu by nemělo najíždění do davů nebo střílení v ulicích význam.

↗

Dozvědět se o smrti někoho blízkého z fotky v novinách je zvrhlé. Foto ECO

V pokračování hlavního článku v páteční MF Dnes věnoval redaktor Milan Vodička velkou část textu detailnímu popisu instrukcí tak zvaného Islámského státu pro jeho bojovníky včetně parametrů pro automobil, vhodný k podobnému útoku.

Jaká je hodnota takových informací? K čemu jinému slouží než k zaplnění volného místa a k umocnění strachu čtenáře? Podobně na konci článku autor propojuje oslím můstkem téma teroristických útoků s problémem migrace, a rozdmýchává tak morální paniku. Vůbec celý text pod titulkem „Teror v Barceloně“ skýtá jen velmi málo faktů, zato velké množství spekulací, volných interpretací a dojmů. Sousloví typu „experti varují“ (Kteří experti? Kdy varují? Teď, nebo už před časem, v jiné souvislosti?) a zkreslující pseudohistorické analýzy o obsazeném Španělsku ve středověku jsou spíše fabulací než zpravodajstvím a patří za hranu poctivé žurnalistiky.

Neúcta k obětem

Deník Právo na své titulní straně zveřejnil velkou fotografii těl ležících na bulváru La Rambla. Další ukázka toho, co česká média ještě stále nezvládají: přinášet citlivý obrazový materiál. Pokud pominu fakt, že tím přikládají pod kotel strachu, jde o projev neúcty k obětem a jejich rodinám. Nejsme tu svědky jen nedostatku empatie, vyvstává tu i pragmatická otázka, odkud se člověk poprvé dozví, že jeho blízký zemřel. Získat tuto informaci z novinového stánku na rohu ulice je špatně. Je to zvrhlost.

Není divu, že se opět, podobně jako po útocích v Bruselu, na sociálních sítích objevily stovky obrázků koťátek. Internetová komunita pochopila, tak jako už dříve na základě výzev bezpečnostních složek, že jakékoliv video či obraz z místa činu mohou být ve chvílích bezprostředně po útoku extrémně citlivé. Nejen ve vztahu k obětem, propagaci činu, ale třeba i proto, že mohou usnadnit násilníkům orientaci ve vyšetřování a pomoct jim utéct. Uživatelé sociálních sítí mají zřejmě stále ještě více morálky než mnozí redakční funkcionáři.

Českým médiím je třeba přičíst k dobru, že už — až na výjimky — odložila bezprostřední spekulace o tom, kdo za činy stojí. Alarmismus a latentní antiislamismus v nich najdeme už jen málo. A především — zmizely titulky ve stylu „Válka v Evropě“. Nakonec pohled na statistiky teroristických činů ukazuje, že přes všechny hrůzy posledních let zažila Evropa nejhorší období co do počtu obětí v sedmdesátých a osmdesátých letech. A rozhodně ne kůvli islamistům. Média mají ale ještě co zlepšovat. Tím hlavním by mělo být, že teroristickým činům nebudou napříště dávat étos hrůzostrašné události děsící svojí krvavostí.

Co je zprávou dne?

Událostí dne by se měla stát minuta ticha, která v katalánské metropoli nesla heslo „Nemáme strach“. Média by měla spíše než obrazy hrůzy a zmatená svědectví přinášet ověřené informace, v součinnosti s policií pomáhat dopadení viníků a předávat fakta a interpretace, které nám pomohou porozumět, co se děje. Rychlá spekulace působí více škody než mlčení.

Článek „Čech byl třicet metrů od masakru“ nemá žádnou informační hodnotu. A tabulka „Vozy jako vražedná zbraň atentátníků“ bez zmínky o smrti Heather Heyer je prostě manipulací (oba poslední příklady jsou z Práva). Na poctivou analýzu je třeba čas a soustředění. A proto by bylo dobré, kdyby se — s trochou nadsázky — české i světové deníky poučily a příště na titulní straně namísto fotografií obětí otiskly sedící koťátko. Anebo odpočívající štěně. Nic tak nenaštve teroristy, jako když jejich činy nezpůsobí to, co je jejich jediným nástrojem boje. Strach.