Jen sotva lze vyčítat televizím a on-line médiím, že se snaží podat svým divákům a čtenářům co nejaktuálnější zprávy. Bezprostředně po každé tragédii, jakou byl čtvrteční teror ve Španělsku, jsou ale k dispozici vždy jen domněnky a ohromné množství bezobsažné „vaty“.

I tento týden jsme tedy mohli v televizi veřejné služby i na soukromých kanálech vidět především telefonáty snad každé česky mluvící osoby, která se nacházela v okolí . Mohli jsme sledovat záznamy z mobilních telefonů a amatérská videa, na nichž se znovu a znovu objevovala bezvládná těla, panika, útěk.

Tato svědectví a tyto obrazy mají informační hodnotu limitně se blížící nule. Jsou pouhou snahou vyplnit prostor vysílání do té doby, dokud nebude mít redakce něco důvěryhodného. Domnívám se ale, že spíše škodí než pomáhají.

Nebýt reklamou na teror

Především podporují narativ události dne. Samozřejmě že smrt nevinných lidí je velkou věcí a je třeba o ní hovořit. Ale mechanismus terorismu funguje na symbolické rovině. Jak už napovídá latinský základ mezinárodně používaného pojmu, teror je děs, hrůza, panika, kterou mají aktivity útočníků ve společnosti vyvolávat. Každý mediální obsah, jenž tento děs posiluje, je reklamou na ideologii násilníků a posiluje dosah jejich činů. Bez mediálního halasu by nemělo najíždění do davů nebo střílení v ulicích význam.

↗

Dozvědět se o smrti někoho blízkého z fotky v novinách je zvrhlé. Foto ECO

V pokračování hlavního článku v páteční MF Dnes věnoval redaktor Milan Vodička velkou část textu detailnímu popisu instrukcí tak zvaného Islámského státu pro jeho bojovníky včetně parametrů pro automobil, vhodný k podobnému útoku.

Jaká je hodnota takových informací? K čemu jinému slouží než k zaplnění volného místa a k umocnění strachu čtenáře? Podobně na konci článku autor propojuje oslím můstkem téma teroristických útoků s problémem migrace, a rozdmýchává tak morální paniku. Vůbec celý text pod titulkem „Teror v Barceloně“ skýtá jen velmi málo faktů, zato velké množství spekulací, volných interpretací a dojmů. Sousloví typu „experti varují“ (Kteří experti? Kdy varují? Teď, nebo už před časem, v jiné souvislosti?) a zkreslující pseudohistorické analýzy o obsazeném Španělsku ve středověku jsou spíše fabulací než zpravodajstvím a patří za hranu poctivé žurnalistiky.

Neúcta k obětem

Deník Právo na své titulní straně zveřejnil velkou fotografii těl ležících na bulváru La Rambla. Další ukázka toho, co česká média ještě stále nezvládají: přinášet citlivý obrazový materiál. Pokud pominu fakt, že tím přikládají pod kotel strachu, jde o projev neúcty k obětem a jejich rodinám. Nejsme tu svědky jen nedostatku empatie, vyvstává tu i pragmatická otázka, odkud se člověk poprvé dozví, že jeho blízký zemřel. Získat tuto informaci z novinového stánku na rohu ulice je špatně. Je to zvrhlost.