Jsou k dispozici přehledy obětí teroristických útoků v západním světě. Shromažďuje a zpracovává je Global Terrorism Database. Podle dostupného grafu je počet obětí za posledních deset sledovaných let zanedbatelný ve srovnání s léty 1972, 1974, 1980 a 1988. Je ovšem problematické přehlížet třeba i jedinou oběť. Politicky nebo nábožensky motivovaný ozbrojený útok na neozbrojené a nebojující občany, a případně i jejich majetek, je vždy zavrženíhodný. Je to každopádně snaha prosadit cíle pomocí strachu.

Politické směry, které si samy nedůvěřují a vidí, že se jim nedaří veřejnost přesvědčit, se uchylují k násilí. K tomu není nutno násilné útoky přímo páchat. Stačí přihlásit se k nim, ať už je pachatelem kdokoli, stačí přihlásit se i ke kriminálním deliktům. K dosažení cílů teroristů notně přispívají hromadné sdělovací prostředky, které jejich útoky popularizují. Tabulka ukazuje, že daleko důležitější než faktický stav věcí je jejich pokrytí komerčními médii. Ta potřebují udělat i z relativně malého počtu obětí velkou senzaci.

V sedmdesátých a osmdesátých letech pochopitelně hromadné sdělovací prostředky o útocích referovaly. Dokázaly však zachovat pietu a nerozebírala útoky a jejich oběti do všech detailů. Věděla, že by rozsáhlým a podrobným referováním pomáhala teroristům dosáhnout svého cíle, vyvolat strach a oslabit vůli k odporu.

Letošního 11. dubna došlo k útoku na autobus, který vezl hráče Borussie Dortmund na domácí zápas čtvrtfinále Ligy mistrů s Monakem. Byly odpáleny tři nálože a došlo k poškození autobusu a zranění hráčů. Nejvážněji byl zraněn obránce původem ze Španělska Marc Bartra, který se musel podrobit operaci. Na místě byly nalezeny dopisy požadující ukončení německé účasti na válce s takzvaným Islámským státem. Tato zločinecká organizace se k útoku přihlásila.