Je suis Charlie?
Igor PleskotKarikatura může být pouhým vtipem, legrací nebo také satirou či zesměšněním. Můžeme ji hodnotit jako špatnou či dobrou, vystihující, vhodnou, nebo nevhodnou. O tom všem můžeme vést spor, ale popírat právo na její existenci nelze.
Samozřejmě, jde přece o základní svobody, které patří k našemu základnímu hodnotovému systému. Dá se říci, že svoboda slova má klíčové postavení v souboru práv a svobod. Slovo je základním prostředkem komunikace.
Komunikace je cestou spolupráce, řešení rozporů i cestou k prosazení žádoucích změn, chceme-li dosáhnout souhlasu — neboť lidé a jejich názory jsou a budou vždy různé — musíme komunikovat. Etická stránka sporu je významná, domnívám se však, že je součástí funkčního hlediska. Řešení sporu slovem je efektivnější, respektive produktivnější, než likvidace nositele protichůdného názoru.
Tak se dostáváme k formě a prostředkům použitým v komunikaci a k problému urážky ve sporu. Urážka, dehonestace, případně blasfémie se může týkat ideje, hodnoty, principu, ale i osoby či skupiny, nebo instituce.
Jakou roli v komunikaci může hrát karikatura? Obvykle je kritikou, obrácením pozornosti na určité rysy kritizovaného jevu, skutečnosti, osoby atd. Může být pouhým vtipem, legrací nebo také satirou či zesměšněním. Může být i pohrdáním, demytizováním, či blasfémií. Můžeme o ní říci, že je laskavá či zlá.