Další teroristický útok Islámského státu zasáhl nejfrekventovanější třídu Barcelony La Rambla. Řidič v bílé dodávce vjel včera kolem páté hodiny odpoledne do davu v samém centru města, které bývá plné turistů. O život přišlo třináct lidí, na sto utrpělo různě závažná zranění.

Po obdobných útocích v jiných částech Evropy je to další zatěžkávací zkouška pro humanistické základy evropské společnosti. Není pochyb o tom, že právě ony — a náš způsob života — byly terčem útoku. Právě proto si fanatici z Islámského státu vybrali Barcelonu, město které se opírá o tradici progresivní levicové politiky a aktivní občanskou společnost a jehož sociální hnutí jsou inspirací doma i v zahraničí. V tom se incident podobá útokům na hudební klub Bataclan a kavárny v Paříži.

↗

Barcelona je městem s nejvstřícnějším přístupem k přijímání uprchlíků. V barcelonských ulicích se konaly masivní protesty, požadující po španělské vládě solidárnější imigrační politiku. Při největším z nich z únoru tohoto roku pochodovalo centrem města více než 160 tisíc lidí. Chtěli po vládě naplnění závazků vůči unii a přijetí minimálně šestnácti tisíc uprchlíků rozdělených v rámci kvót.

V čele průvodu tehdy stála primátorka Ada Colauová z levicového hnutí Barcelona en Comú, které centrální vládu dlouhodobě kritizuje za selhání v řešení migrační otázky. Společně s jinými španělskými městy tlačí, aby vláda byla k uprchlíkům vstřícnější. Barcelonská radnice se navíc sama chopila iniciativy — vytvořila vlastní plán podpory uprchlíků, výrazně navýšila pro oblast rozpočet, zaměřila se na vzdělávání, podporuje organizace pracující s příchozími.

Vedení města v čele s Colauovou též iniciovalo vznik sítě evropských měst, která chtějí být i navzdory překážkám státní a evropské politiky pro uprchlíky útočištěm. Kromě Barcelony jsou členy sítě mimo jiné Amsterdam, Berlín, Atény nebo Lisabon. Sdílejí zkušenosti a dobrou praxi v integračních programech, zavázaly se k vzájemné podpoře v krizových situacích a společně lobují za zlepšení migrační politiky národních a evropských institucí.

Od Evropské unie například požadují, aby posílala peníze přímo městům, ne centrálním vládám. Urychlilo by to podle nich akceschopnost měst, která sice chtějí uprchlíky přijímat, brání jím v tom ale politici na úrovni států. „Uprchlíci nejsou kvóty, jsou to lidské bytosti. Když se to státy zdráhají pochopit, jsme tu my, města a jejich obyvatelé, připravení přejít do akce. Protože můžeme... a musíme,“ napsala Colauová ještě v roce 2015.

V podobném duchu reagovala barcelonská primátorka i na včerejší teroristický útok: „Barcelona je městem míru. Teror nezmění, kým jsme: městem otevřeným světu, městem statečným a solidárním,“ napsala na svůj twitterový účet. Jasně tím dala najevo, že hodnotami Barcelony tato událost neotřese a město bude dále podporovat občanskou sounáležitost s lidmi v ohrožení.

Obranou před terorismem je humanismus

Velká evropská města se bohužel dnes musí naučit žít s terorismem. Je evidentní, že nikdo před takovouto hrozbou není imunní. O to těžší je zachovat rozvážnost a lpět na humanismu, na němž stojí evropská kultura. Jeho projevem je solidární a otevřená Evropa, na kterou Islámský stát útočí. Právě evropský humanismus bude v následujících letech klíčovým předpokladem pro záchranu tisíců, možná desetitisíců nevinných životů lidí prchajících před válkami či před důsledky prohlubující se ekologické krize.

To neznamená, že se s hrozbou terorismu máme fatalisticky smířit a sedět s rukama v klíně. Na místě je věnovat příslušnou péči bezpečnostním opatřením. Jistě je třeba věnovat péči diplomatickému řešení konfliktů, nejen na Blízkém východě. Je dobře, že se blíží vojenská porážka Islámského státu. Poučit se je ale zapotřebí z komplexních příčin jeho vzniku a právě jim především se snažit propříště předcházet: včetně například rozpustilého vývozu zbraní do krizových oblastí, na němž se Česká republika nemalou měrou podílí.

K lepším tradicím evropské civilizace ale patří také rozvaha a schopnost realisticky zhodnotit závažnost různých hrozeb. Uplatníme-li takový pohled na terorismus Islámského státu, najednou jeho síly a schopnosti nebudou působit tak ohromně. Proč nás například do takové míry nevzrušují v adekvátní proporci závěry našich vlastních vědců, podle nichž vinou kvality ovzduší přijdou u nás o život každoročně tisíce lidí? Stačí, že oběti nevidíme? Že neznáme jejich jména a osobní příběhy?

Nepochybuji o tom, že Barcelona prožitou hrůzu zvládne a v ničem se nezmění. Pod vedením Ady Colauové a jejích přátel z Barcelona en Comú je v dobrých rukách. To o nás mám strach. Všimněme si, že islámští teroristé ještě ani jednou nezaútočili v místě, které se vyznačuje nevstřícným či přímo nenávistným přístupem k migrantům či islámu. Jestlipak to není proto, že se v nich lidé ochotně a až příliš snadno vzdávají zásad evropského humanismu i bez teroristických útoků? Vždyť kolik z nás si už osvojilo nenávistnou mentalitu, kterou se vyznačují fanatici všech světonázorových orientací?