Dluhopisy nedluhopisy, nahrávky nenahrávky — a dost možná i hnízdo nehnízdo — zdá se, že hnutí ANO vyhraje letošní parlamentní volby. Vyvstává tak otázka, ne jaké místo strana ve volbách obsadí, ale jak moc velká bude její podpora a zda bude možné proti ANO utvořit koalici. Pesimisté by se mohli v rámci temnějších — a spíše nereálných — scénářů dokonce ptát, jestli Babiš získá možnost sestavit jednobarevnou vládu.

Podle analytika společnosti Median Daniela Prokopa by se tak mohlo stát, pokud by se sešly tři okolnosti: ANO by získalo podporu alespoň třicet tři procent, systém přepočítávání mandátů v krajích by hnutí pomohl více, než je obvyklé, a ve volbách by propadlo dvacet pět až třicet procent hlasů. Jmenované faktory poukazují na to, jak nespravedlivě současné nastavení volebního systému nadržuje těm největším.

Extrémní počet dvaceti pěti až třiceti procent hlasů u nás naštěstí ve volbách nepropadá. V parlamentních volbách v roce 2010 u nás do uren spadlo necelých devatenáct procent „ztracených“ hlasů, v roce 2013 se jejich počet snížil na dvanáct a půl procenta. I to však znamená, že se u nás nepočítá s názorem stovek tisíc aktivních voličů.

Devatenáct procent propadlých hlasů v roce 2010 se rovnalo ignoraci volby téměř milionu lidí. Můžeme se pak divit, že mezi mladými klesá zájem o politiku, a  pochyby, zda jejich hlas něco změní, naopak narůstají, když nebereme v potaz názor milionu lidí, kteří svojí procházkou do volební místnosti zájem o politiku projevili, a místo aby sáhli po menším zlu, dali ze svého upřímného politického přesvědčení hlas malé straně?

Vedle volební klauzule u nás propadání hlasů zapříčiňuje i počet volebních obvodů. Ty u nás kopírují hranice čtrnácti krajů. V krajích se pak hlasy přepočítávají na jednotlivé mandáty. Čím méně lidnatý kraj, tím méně křesel se v něm rozděluje. Celostátní pětiprocentní klauzule se tak v krajích stává ještě nekompromisnější, ve většině z nich strana potřebuje k získání jednoho poslance alespoň sedm až osm procent hlasů.