Už léta žehráme na to, že České republice chybějí silní nebo aspoň zajímaví političtí lídři. Kde jsou ty časy, kdy se fanynky dělily na havlovky, klausovky a dienstbierovky — podle toho, kterého charismatického knírače preferovaly…

Jenže když se podíváme na lídry vedoucí partaje do voleb 2017, žádná extra hrůza to není. Naopak. Různé typy povahové, intelektuální i fyzické. Vybrat si může skoro každý.

Máme tu lídry šedesátníky i třicátníky. Inženýry i filozofy. Z veřejného sektoru i byznysmeny. Z Prahy i z regionů. Pragmatiky i idealisty. Citelně mezi nimi chybí žena. Ta by mohla zatřást i s volebními preferencemi — přitáhla by na sebe v mnohém víc pozornosti než muži. Snad příště… Nejblíž k tomu zatím má svým stylem a ambicemi Jana Černochová z ODS.

Nedůvěru vzbuzují spíše strany

Zatím poslední výměna lídra proběhla u Starostů a nezávislých. Pokud na někoho působil Petr Gazdík až moc protřele, navíc s Kalouskovou školou, proti Janu Farskému nemůže říct ani popel. Exstarosta Semil nepřipomíná příslušníka establishmentu. Registr smluv, který prosadil do našeho právního řádu, naopak systém — v dobrém — nabourává. Přinejmenším omezuje všelijaké „tunýlky“ a „malé domů“. Farského by jeden spíš tipoval na poučeného občanského aktivistu než na kariérního politika.