Projíst se k lepšímu světu
Matěj SenftPolitičtí kouzelníci se předhánějí v blyštivosti svých vizí. Lidé by ale možná více ocenili zdánlivé banality, které jim ovšem nejsou dopřány. Například klidný oběd bez stresu z pozdního příchodu na směnu.
Řešení společenských problémů připomínají triky s mincemi: stále z rukávu sypeme nablýskané koruny, je to efektní a uchvacující. Političtí géniové ovšem často kvůli svým pompézním iluzím zapomínají na to, že publiku kručí v břiše. Místo nablýskaných banalit by možná více ocenili, kdyby se mohli v klidu a pořádně najíst. Ostatně značná část zaměstnanců si takový „luxus“ dovolit nemůže.
Vezměme si inspiraci od — na první pohled — bizarního díla. Animovaný seriál Rick a Morty vypráví o šíleném vědci, který vytvořil portálový přístroj. Může tedy přecházet mezi jednotlivými dimenzemi se stejnou lehkostí jako mezi pokoji svého domu. Mohl by díky tomu dosáhnout nemožného: posbírat to nejlepší ze všech světů a aplikovat to na ten svůj. Mohl by na ostatní uvalit svou představu ideálního světa. Uvrhnout je do vlastní utopie.
Po různě hořkých zkušenostech se ovšem Rick soustředí na jedinou věc: hledá sečuánskou omáčku. McDonald's s ní v devadesátých letech propagoval disneyovku Legenda o Mulan. Když skončila distribuce filmu, zmizela i sečuánská omáčka a dnes je pouhou legendou minulých let. Proto Rick zasvětil svůj vědecký výzkum jejímu nalezení. Aby si mohl znovu pochutnat na nejlepším jídle, jaké kdy ochutnal.
×
Názory → Komentář
12. srpna 2017 v 8.00
Související
Diskuse
JP
Platón ve svých politických spisech znovu a znovu zdůrazňoval potřebnost a blahodárný účinek sysitií - tedy společného stolování (určitých skupin, respektive nakonec všech občanů dané polis). A on v tomto společném stolování spatřoval právě velice účinný nástroj pro posilování pocitu všeobecné pospolitosti, kterážto pospolitost byla u něj přímo konstitutivní pro existenci dobrého státu.
Na straně druhé je nutno podotknout, že Platón se nemusel zabývat překážkami, které tomuto společnému stolování klade kapitalismus fixovaný pouze na co nejvyšší výkon. Ne že by si Platón tohoto nebezpečí nebyl vědom; ale on - právě z toho důvodu - veškerý kapitalismus ze svého ideálního státu vykázal přímo zákonem.
Co teď s tím ale dnes? Když už kapitalismus zákonem vykázat a zakázat možno není, neboť se ukázal být silnějším nežli všechny zákony, nežli všechny zákonodárné sbory? Tady je ovšem dobrá rada velice drahá; až téměř zcela nemožná.
Pokoušet se vymáhat jednotlivá refugia uvnitř tohoto kapitalismu, kde si budeme - uprostřed světa všeobecné a nemilosrdné konkurence - společným stolováním vytvářet iluzi vzájemné pospolitosti?
Nezdá se, že by toto mohlo být skutečným řešením. Nehledě k tomu, že samotný kapitalismus sice může připustit snést právě jenom určité výjimky (když to nějaké specifické podmínky umožní) - ale to ještě zdaleka neznamená že by bylo možno to prosadit jako všeobecně platnou normu.
A tak se i tady zdá, že napřed bude nutno nějak pohnout se samotným kapitalismem; a teprve potom na území od něj vydobytém hledat konkrétní cesty pro vytváření vzájemné pospolitosti.
Na straně druhé je nutno podotknout, že Platón se nemusel zabývat překážkami, které tomuto společnému stolování klade kapitalismus fixovaný pouze na co nejvyšší výkon. Ne že by si Platón tohoto nebezpečí nebyl vědom; ale on - právě z toho důvodu - veškerý kapitalismus ze svého ideálního státu vykázal přímo zákonem.
Co teď s tím ale dnes? Když už kapitalismus zákonem vykázat a zakázat možno není, neboť se ukázal být silnějším nežli všechny zákony, nežli všechny zákonodárné sbory? Tady je ovšem dobrá rada velice drahá; až téměř zcela nemožná.
Pokoušet se vymáhat jednotlivá refugia uvnitř tohoto kapitalismu, kde si budeme - uprostřed světa všeobecné a nemilosrdné konkurence - společným stolováním vytvářet iluzi vzájemné pospolitosti?
Nezdá se, že by toto mohlo být skutečným řešením. Nehledě k tomu, že samotný kapitalismus sice může připustit snést právě jenom určité výjimky (když to nějaké specifické podmínky umožní) - ale to ještě zdaleka neznamená že by bylo možno to prosadit jako všeobecně platnou normu.
A tak se i tady zdá, že napřed bude nutno nějak pohnout se samotným kapitalismem; a teprve potom na území od něj vydobytém hledat konkrétní cesty pro vytváření vzájemné pospolitosti.
zda to té doby než se nějak pohne se samotným kapitalismem má vůbec smysl jíst, o pospolitém jídlu ani nemluvě. Je jasné, že sebelepší oběd či večeře v jakkoliv příjemné společnosti kapitalismem ani nehne.
Možná by pomohlo, kdyby pan Poláček alespoň naznačil o jakém časovém horizontu mluví. Máme si počkat pár let, pár desetiletí nebo pár století než kýžená změna nastane? Co bychom pro tu změnu měli konkrétně udělat, pan Poláček neříká.
Možná by pomohlo, kdyby pan Poláček alespoň naznačil o jakém časovém horizontu mluví. Máme si počkat pár let, pár desetiletí nebo pár století než kýžená změna nastane? Co bychom pro tu změnu měli konkrétně udělat, pan Poláček neříká.
August 13, 2017 v 14.21
Nemohu samozřejmě mluvit za všechny ženy, ale já bych nebyla ráda, kdyby mně zaměstnavatel poskytl dvouhodinovou pauzu na to, abych si mohla v klidu dojet domů, uvařit a poobědvat. Jednak trvá minimálně půl hodiny, než dojedu z práce domů nebo z domu do práce (a to mi musí něco příhodného jet), takže na vaření a jídlo by mi zbývala sotva hodinka, což není nic moc. A jednak jsem ráda, že přes týden vařit nemusím. Spokojím se s "meničkem" v restauraci. Ženy, které vařit musí (protože to doma od nich někdo vyžaduje), si na vaření většinou vyhradí čas po práci.
JP
August 14, 2017 v 11.39
Co se blahodárného vlivu společného stolování na pocit vzájemné pospolitosti týče, pane Kubičko, tak tady jsem víceméně prostě reprodukoval názor Platóna. Takže s dalšími dotazy v daném smyslu se musíte obrátit přímo na něj.
Co se vztahu společného stolování a kapitalismu týče, tady jsem opět reagoval na daný text, který jak se zdá opravdu směřuje k názoru, že kapitalismus by bylo možno tím společným stolováním alespoň do jisté míry zatlačit. Což se jeví být opravdu názorem dosti iluzorním.
Co se vztahu společného stolování a kapitalismu týče, tady jsem opět reagoval na daný text, který jak se zdá opravdu směřuje k názoru, že kapitalismus by bylo možno tím společným stolováním alespoň do jisté míry zatlačit. Což se jeví být opravdu názorem dosti iluzorním.
se společným stolováním trochu souvisí eucharistie. Ta bezesporu vytváří pocit sounáležitosti. Ale ne občanů, nýbrž věřících.
"Na okamžik se soustředí jen na požitek z hodování dobrého jídla, který sdílí s ostatními. S tím nemusíme čekat na „ideální svět“." píše autor a následně uvádí dva příklady soukromých firem vyrábějících luxusní zboží, jejichž zaměstnanci mají šanci se dobře naobědvat. To opravdu nevypadá na to, že by autor tvrdil, že kapitalismus lze zatlačit společným stolováním.
Dobré obědy kapitalismus nezatlačují, stejně jako ho nezatlačuje například čištění zubů, historicky poučená interpretace staré hudby, psaní bez hrubek, turistické značky a celá řada dalších příjemných či užitečných věcí.
Domnívám se, že by Vám ušetřilo dost práce, kdybyste místo toho, abyste ke každému druhému článku mechanicky podotýkal, že na kapitalismu se tím nic zásadního nezmění, konečně prozradil, co konkrétně by proti němu pomohlo.
Dobré obědy kapitalismus nezatlačují, stejně jako ho nezatlačuje například čištění zubů, historicky poučená interpretace staré hudby, psaní bez hrubek, turistické značky a celá řada dalších příjemných či užitečných věcí.
Domnívám se, že by Vám ušetřilo dost práce, kdybyste místo toho, abyste ke každému druhému článku mechanicky podotýkal, že na kapitalismu se tím nic zásadního nezmění, konečně prozradil, co konkrétně by proti němu pomohlo.
PM
August 14, 2017 v 20.48
Jenom mizerný zaměstnavatel nepečuje o chutnou krmi
a jiná revitalizaci a tudíž výkonu zaměstnanců potřebná opatření.
A tím je i jak libovolná volba způsobu stravování tak strukturace pracovního času....jsem si povšiml.
Pár mých kolegů po obědě spalo, jiní hráli tenis, zatím co já jsem.........bych dodal z momho života v kapitalismu.
A tím je i jak libovolná volba způsobu stravování tak strukturace pracovního času....jsem si povšiml.
Pár mých kolegů po obědě spalo, jiní hráli tenis, zatím co já jsem.........bych dodal z momho života v kapitalismu.
IH
Vztah k jídlu je natolik zásadní věcí, že asi není možné, aby neodrážel aktuální poměry ve společnosti.
Konzumace potravy je dnes spojena s oběma krajnostmi. Pominu-li případy lidí, kteří musí velmi šetřit (příp. se tak jen chovají), takže jejich strava je chudá a nezdravá, dostanu se k praxi podceňování stravování. Z důvodu problematického životního stylu, zaměření na jiné „důležitější“ aktivity i jako důsledek očekávání zaměstnavatele odbývají se mnozí lidé a nedopřejí si klidné, natož společné posezení u jídla. Částečně s vidinou, že večer nebo o víkendu si vše vynahradí, jedí ráno a přes den málo, rychle, při práci, systémem roztrhni obal a pozři. Ve vhodné chvíli pak někteří opravdu nedokáží odolat lahůdkám nebo si dopřávají nadbytek. Celkově však sklouzávají k podceňování společenské role jezení, o užívání si přípravy pokrmů a stolování nemluvě. Někdo tovyadí skoro jako bulimie.
Tím se dotáváme k druhému extrému. Lidé, výše uvedeným úspěšně prošlí nebo osudem šťastlivci, vysedávají hodiny v restauracích, rádi venku, a nechají se obsluhovat. Gurmánsky ochutnávají to i ono, speciality, od všeho raději jen trošku. Pravda, někdy jim pro nějaký ten telefon vystydne ryba za celodenní plat absolventa, ale tak ji vrátí, uskutečněný obchod za to asi stojí. Nejen restaurace, ale ovšem i obchody nabízejí delikatesy, jež jsou vlastně provokací (i stimulací) většiny i pohrdáním některými dobrými zásadami. Jsou však i takoví asolventi, když jsem si je už vzal „na talíř“, kteří správně pochopí stmelující roli jídla a už při příchodu do práce mají v ruce kelímek s víčkem třeba od Costa Café. Doufají, že tak třeba něco svému nadřízenému sdělí. Ostatně, na nějakém tom rautu při team buildingu se i nejeden elév setká s kýženým obrázkem své možné budoucnosti, když se neodchýlí od nastoupené cesty. (Jeho babička zatím v Albertu přebírá zlevněné balíčky nivy, který je tak akorát velký a má i nějaký ten kousek modré plísně.)
Ale to není nic proti tomu krásnému světu celebrit (jež jsou někdy také nešťastné a nemocné) a proti čtení o vydražených tuňácích, kouscích hovězího za stovky eur či o chlebíčcích s kaviárem v podobné cenové relaci.
Což takhle nenechat neustále propadat střed a vydat se zlatou střední cestou. Právě v dnešní době.
Konzumace potravy je dnes spojena s oběma krajnostmi. Pominu-li případy lidí, kteří musí velmi šetřit (příp. se tak jen chovají), takže jejich strava je chudá a nezdravá, dostanu se k praxi podceňování stravování. Z důvodu problematického životního stylu, zaměření na jiné „důležitější“ aktivity i jako důsledek očekávání zaměstnavatele odbývají se mnozí lidé a nedopřejí si klidné, natož společné posezení u jídla. Částečně s vidinou, že večer nebo o víkendu si vše vynahradí, jedí ráno a přes den málo, rychle, při práci, systémem roztrhni obal a pozři. Ve vhodné chvíli pak někteří opravdu nedokáží odolat lahůdkám nebo si dopřávají nadbytek. Celkově však sklouzávají k podceňování společenské role jezení, o užívání si přípravy pokrmů a stolování nemluvě. Někdo tovyadí skoro jako bulimie.
Tím se dotáváme k druhému extrému. Lidé, výše uvedeným úspěšně prošlí nebo osudem šťastlivci, vysedávají hodiny v restauracích, rádi venku, a nechají se obsluhovat. Gurmánsky ochutnávají to i ono, speciality, od všeho raději jen trošku. Pravda, někdy jim pro nějaký ten telefon vystydne ryba za celodenní plat absolventa, ale tak ji vrátí, uskutečněný obchod za to asi stojí. Nejen restaurace, ale ovšem i obchody nabízejí delikatesy, jež jsou vlastně provokací (i stimulací) většiny i pohrdáním některými dobrými zásadami. Jsou však i takoví asolventi, když jsem si je už vzal „na talíř“, kteří správně pochopí stmelující roli jídla a už při příchodu do práce mají v ruce kelímek s víčkem třeba od Costa Café. Doufají, že tak třeba něco svému nadřízenému sdělí. Ostatně, na nějakém tom rautu při team buildingu se i nejeden elév setká s kýženým obrázkem své možné budoucnosti, když se neodchýlí od nastoupené cesty. (Jeho babička zatím v Albertu přebírá zlevněné balíčky nivy, který je tak akorát velký a má i nějaký ten kousek modré plísně.)
Ale to není nic proti tomu krásnému světu celebrit (jež jsou někdy také nešťastné a nemocné) a proti čtení o vydražených tuňácích, kouscích hovězího za stovky eur či o chlebíčcích s kaviárem v podobné cenové relaci.
Což takhle nenechat neustále propadat střed a vydat se zlatou střední cestou. Právě v dnešní době.