V nedávno zveřejněném článku o růstu českých mezd, který je nejrychlejší za posledních deset let, komentoval zástupce zaměstnavatelů tento stav tak, že se jedná o přeplácení zaměstnanců. Ve stejném textu také zaznělo, že téměř čtvrtina lidí si vydělá měsíčně pod osmnáct tisíc korun hrubého. To znamená, že takový člověk dostane okolo čtrnáct a půl tisíce čistého a méně.

Ano, české ekonomice se daří, máme nejnižší nezaměstnanost v EU, koruna oproti euru posiluje. Ale čtvrtina zaměstnanců či zaměstnankyň za svoji téměř nejdelší pracovní dobu v Evropě dostane 550 euro. To je ve srovnání s ostatními státy stále směšná částka, která nemůže rozhodně pokrýt nejen vše potřebné, ale ani něco navíc — kino, knihy, výlet či dovolenou. I to jsou pro kvalitní život důležité věci.

Taková výplata taky rozhodně nezajistí pocit, že jsem za svoji práci spravedlivě a po zásluze odměněn/a, a tak do ní budu s radostí chodit každý den a snažit se odvádět co nejlepší výkon, aby se mému zaměstnavateli dařilo.

Kromě toho, že si někteří zaměstnavatelé stěžují na tlak na růst mezd, slýcháme od nich také nářky nad nedostatkem lidí na trhu práce. Ale pokud jsme v situaci, kdy firmám chybí uchazeči a uchazečky, tak je to přeci velká příležitost rozpohybovat ty, kteří uvažují nad změnou práce, jsou nespokojeni nebo chtějí zkusit něco nového. Obávám se však, že toho není možné dosáhnout tak, že budeme při zvýšování mezd od nich slyšet, že je ohrožena produktivita práce a pozastavovat se nad tím, že řadovým pracovníkům rostou mzdy rychleji než manažerům.