Na šedesát sboristů Národního divadla vstoupilo 8. června do stávkové pohotovosti. Vadí jim špatné platové podmínky a dlouhá pracovní doba. Stěžují si také, že ředitel Jan Burian s odborovými organizacemi neprojednal koncepci Národního divadla. Sboristům vyjádřily podporu odbory i ostatní soubory opery Národního divadla.

Tiskový mluvčí divadla Tomáš Staněk označuje požadavky sboristů za protiprávní. Předseda Unie profesionálních zpěváků a sborista Národního divadla Jakub Hrubý však upozorňuje, že sboristé pracují za podprůměrný plat a nemají měsíčně garantovaný ani jeden volný víkend.

Ředitel Burian zahájil jednání s odborovými organizacemi až osm dní po vyhlášení stávkové pohotovosti. „Zatím nemá žádný konkrétní výsledek. Pan ředitel označil stávkovou pohotovost za kampaň proti své osobě. Tvrdí, že se snažím zviditelnit,“ komentoval Hrubý pro Deník Referendum. Stávková pohotovost měla původně trvat do 20. června, sboristé však z důvodu trvajících problémů vyhlásili její prodloužení.

Členové orchestru mají smluvně stanoveno, že za měsíc podají maximálně dvacet dva výkonů. Sboristé však mají zakotvený pouze počet představení, konkrétně osmnáct. „Stává se, že máme osmnáct představení a k tomu třeba dvacet zkoušek, to je třicet osm výkonů měsíčně. Požadujeme proto, aby se počet výkonů za měsíc stanovil na třicet. Právě tento požadavek označuje pan Staněk za protiprávní. V rozporu se zákoníkem práce jsou přitom naopak současné podmínky naší práce,“ vysvětluje Jakub Hrubý a ukazuje svůj pracovní rozpis. Během desetiměsíční sezóny má pouze čtyři volné víkendy, někdy dokonce pracuje sedm dní za sebou. V minulosti přitom měli sboristé garantovaný jeden volný víkend měsíčně.

„Dříve také platila nepsaná dohoda, že se nezkoušelo odpoledne nebo večer. Kvůli nízkým platům mají mnozí sboristé Národního divadla druhou práci, chodí třeba učit do Základní umělecké školy, aby uživili rodinu,“ pokračuje Hrubý, jehož plat je v současnosti devatenáct tisíc korun měsíčně, a to je prý mezi lépe placenými sboristy. „Ve večerním zkoušení však jsem ochoten ustoupit, pokud bude akceptován požadavek frekvencí — třicet výkonů měsíčně — a pokud přijdu víckrát, dostanu za to zaplaceno. Je to zároveň motivační pro zaměstnance, jdu do práce a něco za to dostanu,“ doplňuje.

„Platy zpěváků, hudebníků i techniky jsou opravdu tragicky nízké,” uznal v reakci na dotaz Deníku Referendum mluvčí Národního divadla Tomáš Staněk. „Předložený návrh však není cestou k jejich zvýšení. V divadle jsou dlouhé divadelní prázdniny. Volný víkend nemají garantovaný ani herci. Divadlo musí hrát i o víkendech,” dodal.

Vedení na požadavek maximálního počtu třiceti výkonů měsíčně reagovalo tvrzením, že k jeho umožnění by potřebovalo dvakrát větší sbor, na což nemá peníze. „Já jsem ale vypočítal, že na pokrytí vzniklých nákladů by stačilo sedmdesát tisíc měsíčně,“ tvrdí Hrubý a vytahuje tabulku s platy lidí ve vedení Národního divadla. Osm z nich si ročně vydělá více než milion korun, další čtyři necelý milion. „To je odpověď na to, že divadlo nemá peníze,“ komentuje Hrubý.

V Národním divadle má svoji odborovou organizaci každá buňka — technici, sólisté nebo orchestrální hráči, dohromady jich v instituci funguje deset. Smlouvy s divadlem obsahují společnou kolektivní část. Činohra, balet, oba orchestry a oba sbory pak mají zvlášť „profesní“ přílohy. „Aby došlo ke skutečnému kolektivnímu vyjednávání, podepisovaly se nejprve přílohy a až poté společná část. Minulý týden nás však ředitel vyzval, abychom podepsali interní smlouvu s tím, že střešní kolektivní část je připravená a že samostatné přílohy doděláme později, čímž porušil základní dohodu všech,“ říká Hrubý.

Historicky první ředitel bez schválené koncepce

„V kolektivní smlouvě se pak vždy psalo, že její nedílnou součástí jsou profesní přílohy. Tento text ze všech dokumentů vymizel. Ředitel tak dohody rozčlenil a popřel efekt kolektivního vyjednávání,“ dodává odborář. Od tohoto kroku však nakonec vedení podle Staňka na žádost odborů odstoupilo. Podle něho se již jedná o jediné profesní příloze, s devadesáti procenty svých zaměstnanců má prý Národní divadlo podobu profesních příloh domluvenou. Podle Hrubého jsou však hotové pouze profesní přílohy činohry a baletu, tedy třetiny zaměstnanců. Kolektivní smlouvy, které se vyjednávají tři roky, by měly začít platit v září.

Druhým důvodem nespokojenosti Unie profesionálních zpěváků je neprojednání koncepce Národního divadla, kterou ředitel předkládal ministerstvu kultury 31. března, s odborovými organizacemi.

„Všichni předchozí ředitelé zásadní dokumenty s odborovými organizacemi projednávali. Je také důležité připomenout, že když v roce 2013 pan Burian nastupoval, byl zvolen bez řádného výběrového řízení. Je to historicky první ředitel, který řídí divadlo bez koncepce schválené zřizovatelem. Nikdy nic s nikým nekonzultoval,“ vysvětluje sborista. Tomáš Staněk v reakci na dotaz Deníku Referendum odpověděl, že co se týče koncepce Národního divadla, čeká na připomínky ministra kultury, které případně do koncepce zapracuje. „Do té doby jde o interní materiál a nemůže být s ohledem na slušné jednání zveřejněn,” vysvětlil. Ředitel Burian na otázky Deníku Referendum neodpověděl.

Vedení vloni Hrubému za kritiku vývoje Národního divadla vyhrožovalo vyhazovem. Článek, v němž zpěvák nesouhlasí s praktikami současného vedení, a komentář na jeho osobním facebookovém profilu, v němž zpochybňuje hospodaření instituce, označila správní ředitelka Tamara Čuříková za jednání v rozporu se zájmy zaměstnavatele. „Proto Vás upozorňujeme, že v případě dalšího porušení povinností zvážíme po projednání s odborovou organizací ukončení Vašeho pracovního poměru bez dalšího jednání,“ píše Čuříková v dopise ze srpna 2016.