Při pohledu na zprávy z posledních dní je možná rozumné si připustit, že se svět tak trochu pomátl. Z Bílého domu shazují na cizí území „matku všech bomb“, v Turecku machruje autoritářský Erdogan a v české kotlině připadá dokonce i některým sociálním demokratům jako skvělý nápad projevování své lásky k bambitkám.

Podobný pocit zkroušenosti popisuje jedna z hlavních postav seriálu Rick a Morty: „Existujeme bez důvodu, nikam nepatříme, všichni jednou zemřeme. Tak se pojď koukat na telku.“ Pokud se ale rozhodnete dívat právě na tento seriál, nepůjde o čirý nihilismus. Tyhle černohumorné grotesky o cestování vesmírem totiž občas zablýsknou odvážnými a inspirativními úvahami o naší současnosti.

Nejen revoluce, ale také omáčky

„Rick a Morty“ je animovaný seriál o šíleném vědci Rickovi a jeho mírně prostoduchém vnukovi Mortym. Společně cestují napříč planetami a dimenzemi. Výpravy, které Rick se svým vnukem podniká, jsou ale nezákonné. Nad téměř všemi planetami a dimenzemi totiž dohlíží Galaktická federace.

V jejím čele stojí samozřejmě hmyzí bytosti, aby se nezapřel kafkovský motiv odporu k úřadům. Putování odkudkoliv kamkoliv musí probíhat s jejich povolením a skrze jejich evidenci. Byrokracie nade vše, napříč galaxiemi a paralelními vesmíry. To ale šíleného vědce nezastaví, a luftuje si tedy mezi planetami a dimenzemi, jak se mu zlíbí, nehledí na systém ani na autority. Míří mimo dohled autorit a zakládá vlastní autonomní zóny. Je vesmírným anarchistou.

Není to ale boj pro boj, žádná nedůsledná a nahodilá nespokojenost. Zatímco zřízence systému semlela byrokracie do podoby robotů, Rick důsledně pracuje na tom, aby se vysmýkl z autoritářského područenství. Činí tak jednoduše kvůli potěšení z dobrodružství a objevování. Z lásky k němu. Je tak „pravý revolucionář poháněný hlubokým citem lásky“.  

Jistě, u Ricka se jedná především o zamilování do sečuánské omáčky, po které pátrá napříč časem a vesmíry — ale pořád je to autentická láska. Navíc tak podporuje tezi o gastrosofii („moudrosti jídla“), podle níž je právě jídlo a společné hodování základem zespolečenštění, prostředkem, který navazuje a upevňuje vztahy. Na lahodnosti dobrého jídla se přece jen lidé shodnou snáze nežli na politických a hodnotových postojích.

Rick nevyčkává na utopickou společnost jako na Godota, který nikdy nepřijde. Užívá si autonomii (a tvůrčí chaos) tady a teď. Celé jeho cestování je jednou velkou hostinou, k níž připodobnil anarchistickou společnost filosof Stephen Pearl Andrews.

Co s vítězstvím?

Vzhledem k tomu, že Rick navštěvuje mnoho paralelních vesmírů, potkává také různé verze sebe sama. A jako důsledný kritik se často staví do opozice proti svým vlastním alternativním já. V mnohém se mu sice podobají, ale během svého odporu proti represivním organizacím a jejich sebestřednosti sami jednu takovou založili. Uvízli tak v jakémsi nečinném vakuu, zasekli se v neustálém reagování na vnější moc. Jenže „ústřední“ Rick nechce zůstat u reakce, sám chce být iniciátorem vlastních akcí. Kvůli své vidině změny se proto musí odtrhnout, postavit se proti všem, dokonce i proti sobě — odvrhnout vlastní postoje (reprezentované alter egy), které se ukázaly jako slepé uličky.

Díky tomu může bez omezení žít skutečně autonomním duchem. A v posledku pak také — jako by mimochodem během výletničení — zničit celou federaci. S labužnickou lehkostí nechá zkolabovat její měnu, čímž položí její autoritářskou nadvládu a kapitalistické zřízení.

To ale není těžištěm celého seriálu. Rick a Morty nemá samozřejmě fungovat jako návod, jak rozložit systém. Celý seriál je spíše hravým typem manifestu. Takovým, který nezahlcuje diváka anarchistickými pojmy, ale prostřednictvím jednoduchých kreseb a popkulturních odkazů tlumočí zásadní myšlenky o houževnaté touze nejen po svobodném politickém rámci, ale také po prosté radosti z „přízemností“.

Právě takový postoj působí osvěžujícím dojmem. Během demonstrací sice létají vzduchem hesla jako „smrt kapitalismu“ nebo „konec autoritářství“, jenže kdyby skutečně nastala náhlá svoboda, věděli bychom, jak s ní naložit? Jak ji použít, jak si ji užít, jak ji žít? „Největším problémem přímé akce je, že nevíme, jak naložit s vítězstvím,“ píše antropolog David Graeber v eseji Šok z vítězství. Rick ale neodporuje pro samotné vzrušení z odporování. Ví, co by dělal, kdyby dosáhl vítězství. Dal by průchod radosti ze sečuánské omáčky. A taková radost z dobrého jídla spořádaného mimo stresující společenské tlaky, to není málo. Je to víc, než dokázala nabídnout jakákoli politická strana za poslední roky.

Rick a Morty hlásají o světě hostin a volnosti. Věří v lepší svět. Takový, který si můžeme vytvořit už tady a teď, aniž by se nutně muselo čekat na potenciální lepší zítřky. Hovoří o přístupu, který tu tolik chybí a na který občas zapomínají i opoziční hnutí. Je na čase se na něj znovu rozvzpomenout.