Televize přes léto opět reprizovala jeden z oblíbených sci-fi seriálů. Když umíte ohýbat prostor a čas, značně vám to přiblíží nekonečnost vesmíru. A na tomto principu stojí svět hvězdných bran a na ně napojených četných civilizací v celém vesmíru. Ouverturou k tomuto opusu, který je směsí vědecké fikce a mystiky, byl celovečerní akční film Rolanda Emmericha Hvězdná brána z roku 1994. Dnes už na něj navazují četné řady seriálů Star Gate 1 (SG1 1997—2007), SG Atlantis (SGA 2004—2009) a SG Universe (SGU 2009—2011).

Seriál rozvíjí původní námět cestování vesmírem s pomocí hvězdných bran (zařízení vytvářející červí díru jako průchod na jiné planety) o různé možnosti vlivu nových technologií a kontaktů s jinými civilizacemi na Zemi. Pro lidstvo tuto možnost kontroluje od konce minulého století americké velitelství zvláštních vojenských jednotek SG ukryté v Čejenských horách. Potud poněkud primitivně akční prvek seriálu. Seriálová mapa universa Star Gate ale nabízí i různé futurologické a kulturologické inspirace. Jaké to je, když se člověk setká se starší a vyspělejší civilizací?

Prastaré civilizace se podle seriálu ve vesmíru objevily již před desítkami milionů let. Jsou tu k lidstvu ochranitelští šedí emzáci Asgarďané, technicky velmi pokročilí, bohužel zdegenerovaní vlastním klonováním. Potýkají se s civilizací červích Goa´uldů, využívajících symbiotické spojení s hominidy a vytvářející svá impéria s pomocí jim podřízených Jaffů. V jiné části vesmíru zase existují démoničtí Wraithové, živící se vitální energií jiných bytostí, ale také civilizace replikátorů, původně kybernetické hračky, které získaly vědomí a vymkly se kontrole. Klasická sci-fi přehlídka více či méně antropomorfních ras a kultur.

↗

Perspektivu povznesení nepřináší otrocká poslušnost, ale sebepoznání. Navzdory povznesení jsou božští Ori jen sobecké superbytosti, které mezi sebe nepustí další. Repro DR

Klíčovou roli tu hrají člověku podobní Antikové, kteří mají prsty v evoluci naší rasy a kteří v naší galaxii umístili systém hvězdných bran. Když přišli Antikové před 50 miliony let do Mléčné dráhy, začali zde budovat své impérium Avalon. Jednu ze svých hvězdných bran umístili i na Zemi, do Antarktidy. Ještě před vznikem naší civilizace se část Antiků povznesla, tedy přenesla své bytí na vyšší netělesnou úroveň. Zbytek migroval dál, do galaxie Pegas. Povznesení Antikové ctili zásadu nevměšování se do nižších kultur. Původní Antikové však stáli u zrodu starých pozemských kultur Indie, Egypta či Říma.

A zde doplňuje tradiční sci-fi motivy také rozměr mystický. Ve zmíněné prastaré civilizaci nastalo rozštěpení. Část se věnovala spiritualitě a náboženství, část věřila na znalosti a vědu. A od původních Antiků se nakonec oddělily konkurenční bytosti Ori. Oriové se objevují v deváté řadě seriálu SG1. Jsou také povznesení, svou moc však čerpají z naprosté oddanosti nižších bytostí, kterým vnucují víru ve své božství. Víru v Ori nekompromisně vynucují převorové vybavení vymoženostmi vyšších znalostí. Jejich cílem je definitivně zlomit moc povznesených Antiků nashromážděním co největšího množství uctívačů.

Zde jasně vystupuje myšlenka, že ani na tak pokročilé úrovni bytí nemusí mít civilizace vyšší étos. Pokrok nelze zužovat na mocenské možnosti. Ani miliony let evoluce, ani fakt mystického povznesení na netělesnou, nesmrtelnou úroveň nemění nic na touze podrobovat si jiné. Oriové se ve své božské roli chovají imperiálně. S množstvím zotročených uctívačů totiž roste jejich síla a schopnosti. Kdo nepřijme z rukou převorů víru v jejich všemocnost, je označen za nositele Zla a neúprosně ničen. Mají patent na pravdu, spravedlnost a krásu. Rozkaz zní: „Blahoslaveni budiž Ori“.

Téma setkání s vyšší civilizací se tu oproti tradiční sci-fi posouvá do značně spirituální roviny. Princip je ale stejný — přichází s vyšší mocí i odpovědnost? Samotný proces božského povznesení znamená jen přeměnu na čistou energii, což umožňuje lépe vnímat a užívat komplexnost vesmíru. Co ovšem Oriové ani svým misionářským převorům neprozradí, je to, že perspektivu povznesení nepřináší otrocká poslušnost, ale sebepoznání. A že navzdory povznesení jsou božští Ori jen sobecké superbytosti, které mezi sebe nepustí další.

Ori představují důkaz, že cesta k supercivilizacím se může vydat falešnou cestou, a současně otazník nad jakoukoliv civilizační nadřazeností. I my máme dnes v našem reálném světě mezi sebou nějaké ty Ori, hrající své nadřazené a manipulační hry. Skutečná kultura se však nepovyšuje do role ovládající, skutečná kultura pomáhá.